8. 12. 2018

LIFE UPDATE || Jak začít jednou pro vždy


Pojďme si nalít čistého vína. Stalo se vám někdy, že jste s něčím začínali? Ať už to bylo cokoliv. Jíst zdravě, cvičit, chodit dřív spát, meditovat, být více produktivní.. Teď přijde ale ta pravá otázka, kolikrát to bylo? Kolikrát jste si řekli, že znovu začnete od pondělí, od nového měsíce či od nového roku? Věřím, že tady bude spousta z vás, která se s tímto nepotýká. Ale valná většina budeme my, věční začátečníci.


Víte co? Je to ale úplně v pořádku. Důležitý je, pokud něco opravdu chcete, to nikdy nevzdat. Takhle jsme se dopracovala k "zdravýmu životnímu stylu" nebo třeba i k pití vody. Chtěla jsem to změnit a ze začátku jsem se do toho i dá se říct nutila. Jo, je to tak. Jenže pak se to zlomilo. S tou vodou je to krásnej příklad. Hlídala jsem si to, všude jsem nosila láhev a jednoduše jsem pravidelně pila, i když se mi nechtělo. Nejenom, že jsem si začala všímat všemožnejch zdravotních benefitů, ale tělo si na to zvyklo a pak to vyžadovalo samo. Toť můj příběh o tom, jak jsem se naučila dostatečně pít (vodu, samozřejmě). Pak jsem se stala ta, kdo ostatním připomínal, že by měli více pít :D. Za což mě možná někteří do teď nemají rádi, ale což, já jenom myslím na vaše dobro! Však si na mě vzpomenete haha.

Dneska to ale bude jiný začínaní. Takový, který se promítá všema sférama života a je náročnější, než ta ostatní. Samozřejmě záleží na perspektivě, ale pro mě určitě. Jedná se totiž o vymezování si času a energie na to, co mě baví a naplňuje. S čímž se tak nějak pojí i upřednostňování sama sebe. A s obojím mám úplně upřímně velkej problém. Když se do něčeho dám, věnuju tomu ne 100, ale rovnou 150%. Věškerej svůj čas a energii, teda pokud mi ta daná věc dává smysl. Jenže pak se většinou zastavím až ve chvíli, kdy už je takzvaně pozdě. Kdy už to nejde jinak. Kdy přijde to uvědomění, že takhle nejsem spokojená. Dalo by se říct, že si možná nějakej čas žiju ve svojí imaginární bublině, v který je mi hezky a potom přijde ten okamžik, kdy je tak velká, až praskne. Ahoj realito.

Teď je to deset měsíců od toho, kdy mi poprvé přišlo to jakýsi prozření. Ono mi to očividně ale nestačilo a potřebovala jsem těch dalších X měsíců na to, aby mi to dalo facku znova. Každopádně aby bylo jasno, nelituju ani jediný minuty, kterou jsem v tom strávila. Jenom mi to opět ukázalo to, co mělo. Možná tenhle pohled někomu bude připadat podivnej nebo naivní, ale jsem toho názoru, že se všechno děje z nějakýho důvodu. A tyhle životní lekce jsou k nezaplacení. 

Některýma věcma si člověk asi musí projít několikrát, než si z toho vezme to, co ho posune zase někam dál. To mi připomíná takovej pěknej vtípek (pozn.: je to stále vtip nebo spíš smutná realita?). "Nikdy nedělám stejnou chybu dvakrát.. Raději ji udělám pětkrát nebo šestkrát, víš co, pro jistotu." Haha, poznáte se v tom někdo? :D Já rozhodně.

Článkem se zamýšlím nad tématem věčných začátků, ale co se týče mě samotné, tak to směřuju na to, že jsem poslední půl rok (néli víc) blog slušně zanedbávala. Teda asi spíš neslušně? Přitom rok 2018 byl zatím rozhodně nejlepším rokem mýho života. Stalo se toho tolik, že bych mohla napsat knihu. Čili mě na jednu stranu dost mrzí, že jsem ty důležitý věci nezvládala tady s váma sdílet v tu dobu, kdy to bylo aktuální (ale nebojte, články z Bali budou i po třech měsících po příjezdu haha). Nejtěžší na tom všem je, že mám opravdu široký spektrum témat a dokonce i konkrétních článků, který chci napsat, ale najít si na to prostor a udělat z toho prioritu.

Bohužel, nemám nějakou univerzální radu, která by se dala použít na všechny, protože jsme každej jinej, každej vnímáme souvislosti jinak a hlavně máme jiný životní cesty. To je deep tohleto, vážení. Rozhodně se ale vrátím k tomu, co jsem psala výše. NIKDY TO NEVZDÁVEJTE. Začínejte zas a znova. Chybujte. Snažte se. Ono to přijde, fakt. 

Inu, všechno má svůj čas. A nakonec vás to stejně přitáhne k tomu (ke komu čemu!?), co milujete. Bez ohledu na to, co vám říká rozum nebo ostatní lidi. V nitru vždycky víte, co je pro vás to správný. Jenom tu intuici zkusme občas poslouchat dřív, než bude pozdě.

Já jsem (konečně opět) poslechla a tímto mi začíná zcela nová životní etapa.
Stay tuned. A děkuju, že jste tu stále se mnou.

Vaše Ann  
SHARE:

Žádné komentáře

Okomentovat

Blogger Template by pipdig