In diary life

Put Yourself First ♥

Ač jsou povídací články jedny z mých nejoblíbenějších, občas se mi stává, že nevím, kdy přestat nebo se do toho sama zamotám. Je to pro mě ale taková oddechová chvíle, kdy zapřemýšlím nad vším, co se mi zrovna v životě děje a můžu se o to dál podělit s vámi. Je to taková moje terapie, jako bych si psala deníček, ale nechávám do něj nahlédnout i další lidi, VÁS. Jsem odjakživa upřímný člověk a hodlám v tom i pokračovat, tudíž v těchto článcích najdete pravdu a nic než pravdu, to přísahám! :D:)
...


Minulý deníčkový post tu byl v lednu a to v dobu, kdy jsem onemocněla. A asi to pro vás nebude překvapením, že tomu tak je i teď. Každopádně i to, že jsem vydržela dva měsíce zdravá, je pro mě maličký úspěch :D. Prakticky jsem se od té doby stále šetřila, do cvičení jsem se pouštěla opravdu pomalu a snažila jsem se celkově nezatěžovat. Jenže už se to takhle táhlo nějakou dobu a já jsem cítila, že je čas něco podniknout. 

Se vší parádou pustila do programu One Week Shred od Jillian, který jsem shodou okolností cvičila minulý rok touhle dobou také. Byla to pro mě neskutečná motivace, protože jsem měla moc hezké výsledky. Povídání o pragramu, moji zkušenost a proměnu za týden najdete ZDE (je to taky nejnavštěvovanější článek na blogu). Svoje nadšení jsem si nechtěla nechat pro sebe a podělila jsem se o něj na sociálních sítích. To mě namotivovalo ještě 100x víc! Napsalo mi neskutečný množství lidí, že to cvičení vypadá skvěle, stejně tak moje proměna a jdou do toho se mnou. Zkrátka nikdo z nich o tom ani dvakrát nepřemýšlel.


 V tu chvíli ale přišly myšlenky, který podtrhly můj současnej stav. A to 

"Nemůžu bejt nemocná, když už jsem všem dala vědět, že jsem se do toho pustila.."

 Taky jsem zrovna ten víkend, co jsem se do programu pustila, chtěla stihnout spoustu věcí a být maximálně produktivní, protože byl přítel zrovna pracovat na chatě, kde měli pánskou jízdu (jinak bych pomáhala, nebojte, jsem totiž holka z vesnice :D). Takže jsem měla po delší době volnej víkend, Jill v rozejzdu a další množství jiný práce a povinností. Už jen za sobotu jsem toho stihla neskutečně moc, ale věřte tomu nebo ne, sama sobě jsem si říkala, že toho zvládnu víc, kritizovala jsem se, že jsem nic neudělala a že si musím ten čas líp naplánovat. Přitom jsem se ve skutečnosti od rána nezastavila. A tenhle stav mysli má ke zdravému přemýšlení hodně ale hodně daleko. 

Co byste řekli, tři dny odcvičeny naplno a najednou se mi přes den udělalo špatně. Okamžitě jsem poslechla tělo a šla jsem odpočívat. Večerní kardio už jsem vynechala. I druhý den nevolnost stále neustupovala, ale už jsem musela do školy. Pořád jsem byla v domnění, že se mi třeba udělá líp a v cvičení budu vesele pokračovat, protože mě přeci zrovna sleduje tolik lidí. A ano, měla jsem nejhorší nápad ze všech, šla jsem do školy pěšky. Už po cestě jsem cítila malátnost a jak mi stoupá teplota. A tady jsem si to všechno uvědomila. Přišla jsem domu a měla jsem okamžitou potřebu všechny svoje myšlenky ventilovat. Na insta stories jsem tedy nahrála asi patnáct videí po 15 vteřinách, kde jsem vysvětlovala právě tyhle svoje myšlenkový pochody. V tu chvíli, co jsem tady seděla na posteli, s vědomím, že každou chvíli vypukne nemoc, mi došla jedna, důležitá, nejdůležitější věc ze všech. 


Chci to dělat pro sebe. Chci poslouchat svoje tělo. Nesmím se nechat strhnout tím, že jsem někomu "slíbila", že něco udělám. Chci se starat o svoje zdraví a pečovat o svoje tělo za každou cenu. MUSÍM DÁT SAMA SEBE, NA PRVNÍ MÍSTO. A tohle přesně je pro mě ten zdravý  životný styl. Né to, že budu makat denně tři hodiny v posilovně, jíst jenom zdravý potraviny a hlídat si makra, ale to, že poslouchám sama sebe. 

V tu chvíli ze mě spadl veškerej strach, že někoho zklamu, že někoho dostatečně nemotivuju. V tu chvíli, jsem se cítila tak strašně volná. Došlo mi, že je pro mě největší výhra to, že jsem v první řadě vůbec někoho motivovala pro sebe cokoli udělat. A nejenom cvičení s Jill, ale běhání, posilování, návštěvy fitka, jakýkoli aktivity. Několik slečen mi napsalo, že jak viděli můj plán s cvičením, okamžitě se zvedly a šly si ven zaběhat. Desítky lidí se pustilo do programu s Jillian. A i přesto, že mě potom čekalo pár náročnejch dní s angínou, kterou ještě léčím, mě to posunulo zase dál a tahle zkušenost je pro mě především přínosem. Nakonec můžu říct jen to, že ohlasů na tuhle mojí zprávu bylo snad ještě mnohem víc, než na samotné cvičení. To, že si tohle zdravý myšlení díky mě uvědomí byť jen jeden člověk, je pro mě úspěch. 

Protože je naprosto v pořádku, že nebudete cvičit, pokud vám není dobře.
Je naprosto v pořádku, že si vezmete volno a budete odpočívat, když to tak cítíte. 
Je naprosto v pořádku rozhodovat se podle toho, co si vaše tělo žádá. 
Je naprosto v pořádku být sám sebou a mít se rád.. ♥

Related Articles

12 komentářů:

  1. Krásně napsaný :) A hlavně pravdivý - člověk by měl své tělo poslouchat.

    OdpovědětVymazat
  2. Zas a znova - úžasný článek! Možná jsem i něco takového potřebovala slyšet. Zdravá hlava je aspoň pro mě mnohem důležitější než zdravý tělo. Samozřejmě mi není úplně šumák, jestli mám zlomenou nějakou končetinu nebo jsem nemocná, ale pokud mám zdravý myšlení, dokážu se s tím psychicky vypořádat mnohem líp a neblokuju si tak proces uzdravení. Ono často stačí to, abychom se na ten problém přestali tolik upínat a nechat to volně plynout, protože ve výsledku toho uzdravení nebo čehokoliv dosáhneme mnohem rychleji.
    Jsem moc ráda, že sis tohle pořádně uvědomila! Ono, člověk dost často takové věci pochopí, až když se v tom pořádně vymáchá :D Jsi skvělá, moc držím palce a ať už jsi zase co nejdřív zdravá! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zas a znova - musíš si myslet, že jsem naprosto příšernej človvěk, ale absolutně jsem neměla čas si k tomu sednout a na všechny komentáře odpovědět :/
      Proto mě prosím od teď hlídej, abych odpovídala průběžně, protože jinak jsem fakt ostuda! :D
      Mockrát ti děkuju za další pochvalu :)
      A ta věta co jsi napsala "Ono často stačí to, abychom se na ten problém přestali tolik upínat a nechat to volně plynout, protože ve výsledku toho uzdravení nebo čehokoliv dosáhneme mnohem rychleji."...BOŽE! To je tak neskutečná pravda :) já jsem právě vždycky zhubla, když jsem to přestala řešit, je to vážně zajímavý :)
      Je to tak, člověk potřebuje dostat pořádnou facku, aby si hodně věcí uvědomil :D
      Ty jsi skvělá! ♥ a musím zaklepat, že se držím!

      Vymazat
  3. Sleduju tě hlavně na instagramu a tvoje videa jsem sledovala a držela ti palce (což samozřejmě dělám do teď) :) Já jak napsala na blog článek o tom, že už opravdu jdu do toho a cvičím, běhám, jím zdravě, většinou onemocním nebo se stane něco, co mě prostě vnitřně zničí a já nemám chuť cvičit nebo tak..... Vždycky mě to mrzelo, protože jsem zklamala samu sebe a pak jsem se bála, co na to zas řeknou moji čtenáři a oni vždycky měli pochopení. Proč by ne?:) Zdraví máme jedno a poslouchat svoje tělo je to nejlepší!

    Držím palce, snad už budeš v pořádku a přeju hezkej den!
    http://of-goldbook.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to mě moc těší :))
      Taky jsem to přesně tak mívala, ale je to právě o tom, že jsem své tělo neposlouchala.. A přesně jsem se taky bála, co na to řeknou ostatní ale na to člověk prostě myslet nemůže :) od toho taky ten název ♥ tak tak!
      Tobě také, měj se krásně!

      Vymazat
  4. taky jsem byla nemocná a říkala jsem si že jsem se v únoru mořila s 30 day Shned zbytečně když jsem pak 2 týdny nic nedělala a do toho jsem žrala na moje narozeniny atd atd. Ale taky jsem si uvědomila přesně to co píšeš v článku, že se nemusím cítit provinile když jsem nemocná a moje tělo potřebuje pauzu... tak jsem teď pomalu postupně začala běhat a jedu si svým tempem :)

    www.double-claire.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, je to tak a né jinak :)
      Důležitý je, aby to člověk pochopil co nejdřív a řídil se podle toho, přeju ti v životě jen to nejkrásnější! ♥

      Vymazat
  5. Úžasný článek! Mám neustále pocit, že nedělám dost, že jsem jedno velký zklamání, a že nejsem tak perfektní jako moje kamarádky. Jasně, někdy kvůli tomu mám deprese, to jo. Ale někdy si zase říkám proč? Proč jsem tak hloupá a myslím si to? Dělám to co mě baví a to co chci dělat. A ať si o tom ostatní myslí co chtějí. Je mi to fuk! ♥
    DĚKUJU! ♥
    Přeju brzké uzdravení! ♥

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně jsem za ten druhej mindset! Nejvíc ti držím palce, ať se ti v životě všechno daří a já, DĚKUJU ♥

      Vymazat
  6. Skvělý článek. Upřímný. A pravdivý. Více lidí by si měla uvědomovat, že své tělo musí poslouchat, jestli si nechce zadělá na problémy. Svět se nezblázní, když se jednou nedostaví do školy/posilovny nebo bůh ví kam.
    Jsem ráda, že už se cítíš o něco lépe ♥

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak :) důležitý je zkrátka myslet v první řadě na sebe a ne na to, jak je blbý tohle a tamto :) život máme jen jeden, děkuju ♥

      Vymazat