In diary life

JULY: Random diary post

Dneska se po dlouhé době zase trochu rozpovídám. Chtěla bych vám říct, jak to vypadá se záchvaty přejídání, pár slov ohledně mojí "osobní krizičky" a taky nějaké novinky v mém životě. Určitě jste si všimli, že jsem poslední měsíc nebyla skoro vůbec aktivní. Maximálně tak na instagramu, kam přidám sem tam nějakou fotku, což konec konců tolik úsilí nestojí. Každopádně se mi pomalu ani to nechtělo. Nevěděla jsem co psát do popisku a neměla jsem náladu jídla ani zdobit. A to už je co říct... 


Přes červen jsem chodila každý den pracovat a neměla jsem mimo to čas téměř na nic. Samozřejmě jsem se těšila, až to skončí a já se budu všemu věnovat na 120%. Opak byl ale pravdou. Byla jsem unavená, nechtěla jsem být mezi lidma, nic mě nebavilo, neměla jsem z ničeho radost. Zkrátka jak kdybych všechno vypnula. Přestala jsem se snažit a jenom jsem tak nějak proplouvala dny. Samozřejmě jsem byla náladová, neustále unavená, otravná. Naštěstí jsem si to brzy uvědomila a začala s tím něco dělat.

Velkou motivací je pro mě to, že jsem momentálně 1,5 měsíce bez záchvatu přejedení. A doufám, že to takhle bude pokračovat dál. Protože ty pocity už upřímně nechci zažít. Nebudu vám lhát, občas jsem měla silné nutkání, většinou to způsoboval stres nebo smutná nálada. Ale tím, že jsem si to srovnala a nic si nezakazovala, jsem si s klidem dala pár mini sušenek a bylo mi dobře. Bez žádného "záchvatu". Zároveň jsem ale přibrala na váze. Je to nepříjemný, ale jak jsem psala v předchozím článku, nejdřív se musím poprat s touhle poruchou a až pak můžu zdravě hubnout, jinak to nepůjde.

Od července jsem si chtěla pořídit permici do (dokonce) dvou fitek. Jedno, kam bych chodila na skupinové lekce a druhé, kde jsou stroje a činky. Začala jsem jíst na moje poměry opravdu hodně ovoce a zeleniny a začínala jsem dostávat energii. Hned jsem viděla rozdíl, jak jsem se cítila lehce a byla jsem znovu šťastná.

Na začátku července jsem vyběhla ven, plná energie a odhodlání naběhat na Nike+ co nejvíc kilometrů, po příchodu domů jsem dala ještě hodinu cvičení a fakt to byl opět ten krásnej, spokojenej pocit. A já si říkala "když mám teď tolik vitamínů, zase cvičím, to snad ani nemůžu být nemocná" (Jelikož mám narušenou imunitu, trpím na nemoci celkem často)
A co se nestalo, druhý den jsem se probudila s teplotou, oteklým krkem, pusou a nemoc byla na světě. Nechápala jsem, jak ze dne na den se může něco takovýho stát, ale asi jsem si to prostě zakřikla :D.

Když jsem se po týdnu vyléčila (bez antibiotik), pomaličku jsem se vrhla zase na cvičení. Zacvičila jsem si opět doma, jenom lehce podle videí, abych to nepřehnala. Zase mi bylo krásně, nemoc pryč, cítila jsem se plná energie. Druhý den teplota, zánět močových cest... Tak co dělám sakra špatně?

Přepadlo mě takové zoufalství, taková bezmoc.. Co s tím mám dělat. To je jedna nemoc za druhou, pořád něco, nikdy se nemůžu na 100% věnovat tomu, čemu chci. Samozřejmě mi tohle myšlení na mém stavu moc nepřidalo. A v tuhle chvíli mě přešla chuť úplně na všechno. Snažit se něco sepsat, když se vám do toho nechce, je vám mizerně, jste nemocní, je v mém případě naprosto zbytečný.

(Jsem zvědavá, jestli někdo vydržel až sem, ale jestli ano, tak vám tímto nesmírně děkuju! ♥)

Snažila jsem se dělat všechno pro to, abych si nemusela jít pro antibiotika a vyléčila to co nejdřív (trpím na to často, takže už vím co a jak, pokud se s tím ale setkáte poprvé, rozhodně utíkejte k lékaři!). Po týdnu přišlo rychlé zlepšení a mě nenapadlo nic jiného, než jít v sobotu v 9 večer chytat pokemony, když už mě to nebolelo #reallysmart. Samozřejmě jak jinak, druhý den přišla druhá fáze a bylo to tu znovu. Takže poučení pro příště, všechno pořádně vyležet, být v klidu, i když se vám vůbec nechce (a vydali hru na kterou se těšíte pěkně dlouho).


Rozhodla jsem se, že je na čase to změnit jednou pro vždy. To už tu bylo hodněkrát, ale nikdy jsem to nebrala tak vážně, jako teď. Hledat cesty, jak se s tou imunitou jednou pro vždy poprat, zlepšit zažívání a odkyselit organismus. Já už jsem z velké části odhodlaná do toho, co zkusím, ale pokud máte vy nějaké tipy & triky, jak si posilnit organismus, budu ráda, když mi je dáte vědět :).

Vím, že tenhle článek byl hodně psací a nic moc vám nedal, ale ráda si občas sepíšu všechno dohromady a udělám si z toho takovej měsíční diářek. Rozhodně mám ale zase spoustu nápadů a chystám se to tu pořádně oživit! Mějte se krásně a ještě jednou děkuju za přečtění ♥ A


Related Articles

7 komentářů:

  1. Taky teď baštím víc ovoce.. ujíždím hodně na melounu :D A chválím - ZP je svinstvo a není jednoduché se z toho vyhrabávat. Jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já zas na banánech a broskvích :D Meloun jsem nikdy moc nemusela, ale je to příjemné osvěžení :).. Moc děkuju Káťo ♥

      Vymazat
  2. Ahojky, strašně ráda tvoje články čtu, ať jsou o cvičení jídle nebo jenom random cokoliv. Vždycky mi dáváš takovou motivaci, protože mi příjdeš stejná. Vždycky si připadám jako bych četla i svůj příběh. Dodává mi to podporu, v tom že vím že nejsem sama, ale jsme na to dvě. Dáváš mi takovou hrozně velkou energii. PPP jsem si prošla, jednu dobu jsem dost sportovala, ale díky kloubům jsem musela přestat a v te chvíli to začalo. Byla jsem schopná splácat nutellu na posezení, potom jsem hrozně brečela a byla v kuse ve stresu. Když jsem konečně chytila svou vuli, šlo to všechno do extrému. Skoro jsem nejedla a v kuse cvičila, nehledě na to že se muj zdravotní stav zhoršoval a zhoršoval. Snažila jsem se najít pomoc na internetu, hledala jsem různé blogy a díky tobě a pár dalším s tím bojuju a daří se mi to. Jsem odhodlaná a to je hlavní. Popravdě mi přijde hrozně blbé to sem psát, ale když se nám takhle krásně sveruješ, tak já se ti chci svěřit taky. Hrozně mi pomahaš a za to ti DĚKUJI!!! Jinak na imunitu zkus přidat pomeranče a více "zelené" zeleniny. Takže pokračuj s tím co deláš, protože tím nemotivuješ jenom mě, ale mnoho dalších. Že jo holky? ❤❤❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemám slov...
      Opravdu moc ti děkuju za tenhle nádhernej komentář :) ani nevíš, jak moc jsi mě tím potěšila. Vůbec bych totiž netušila, že tyhle moje random bláboly můžou někomu dodat motivaci.. Opravdu nevím, co na to říct :)
      V tom co popisuješ tě naprosto chápu, vždycky to šlo všechno do extrému. Teď chápu, že ten nejdůležitější klíč k tomu všemu je najít si nějakou rovnováhu mezi tím vším, která ti bude vyhovovat a budeš se jí držet. A vůbec není blbé to sem psát, ještě jednou ti děkuju, moc to pro mě znamená ♥.. Já DĚKUJU tobě! jsi skvělá, drž se a věřím, že to co nevidět bude všechno zase v pořádku :)

      Vymazat
  3. Líbí se mi tvůj pohled na věc. Líbí se mi, že znáš svoje slabiny a nebojíš se je přiznat. Také se mi líbí, že dokážeš z argumentovat přibývající kila. Za to ti patří mé uznání a respekt :)
    K imunitě. Mně pomáhá psychická pohoda, spousta zeleniny a ovoce a hlavně opakování si stále dokola, že jsem dokonale zdravá.

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wow, moc ti děkuju, takovýhle upřímný komentáře se mi opravdu líbí. Budu se snažit v tom dál pokračovat :).
      Psychika dělá strašně moc, jak říkáš. Já se musím naučit mít se zase ráda a (jak píšeš) říkat si, že jsem zdravá :) protože zeleninu a ovoce do sebe cpu co to jde :D.. děkuju!

      Vymazat
  4. Článek jsem si přečetla od začátku do konce :) Nevím, jak máš postavu, jestli si hubená, tlustá, akorát, ale každopádně chválím za to, že nechceš hubnout nějakými bláznivými dietami, ale zdravě. Už jsem přechodila tolik nemocí, že mě to jednou asi pěkně vytrestá(i když mi je špatně, a bolí v krku jak při angíně, stejně chodím do práce, a léčim se pastilkama se šalvějí a čajema), ale taková už jsem( a taky mám doktora dál, než by se mi hodilo). Přeju ti, ať se ti imunita posílí, a takové čsté nemoci už tě nepotkávají. Ráda bych ti poradila, ale žádný tip na posílení organismu asi nemá, alespoň ne žádný vyzkoušený.
    melisinblog.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat