Můžeš mi prosím říct, proč ty stejný věci musím opakovat pořád znova a znova? Asi mi nestačí si tím projít jednou. Potřebuju tomu dát čtyřicet kol, abych si to plně uvědomila. Ale víš co, ono je to vlastně úplně v pořádku. Vždyť se přece říká, že každý jsme jiný. To znamená, že každýmu věci trvají jinak dlouho. Ať už jde o takovou věc, jako je osvojení si určitýho zvyku nebo pochopení nějaký životní filozofie.
Zatím mě ten život hází nahoru a dolů. A taky dolů a nahoru. Ale řekla bych, že jak získávám víc a víc expů (experience), dokázala jsem si za ní koupit hodně dobrou ochranou vestu, která tyhle nárazy tlumí. Už se mi ale párkrát stalo, že to materiál nevydržel a já dopadla vší silou na zem. Tak jsem zase zkoušela skákat jako Mario, sbírala ty bodíky, zlaťáčky, abych měla možnost pořídit si novou. A zase znova. A věř mi nebo ne, ta vesta je pokaždý o malinko kvalitnější. Nebylo by ale možná snažší a efektivnější se spíš pověnovat tomu, abych jí zašila? Záplaty by jí určitě slušely. Třeba jako ty, co nosíme na srdci.
Když už jsem si nepsala tuhle tvojí online podobu, milý Deníčku, alespoň jsem si začala psát tu fyzickou. A je to super, fakt. Já vím, že jsem ti možná trochu chyběla. Mně to ťukání do klávesnice a milion myšlenek v hlavě taky. Teda, ty myšlenky tam běhají furt, někdy je jich míň a někdy zase víc. Logicky. Ale pustit je, dát je na papír, skoro jsem zapomněla, jak moc fajn to je. Jako bych si ulevila. Hlavně tý svý hlavě. Uvolnila tu energii. Napsala to, jak se opravdu cítím. Bez žádných soudů. Bez žádnýho řešení. Věřil bys, že stačí jen to? Že mám najednou čistší mysl? Promiň, že jsi toho v danou chvíli nebyl součástí, ale vidíš, přišel tvůj čas. Tak jsem tady. Zas a znova. Protože víš co? Psaná forma je stejně láska a já na to nechci a nebudu zapomínat. Jednou i ta knížka bude. A třeba se v mých řádcích najde i nějaká jiná duše.
. . .
Ze srdce děkuju MIX-TEE za podporu mého rozjímání nad jejich skvělými čaji ♥
. . .
S láskou,
Žádné komentáře
Okomentovat