Miluj svůj život ♥

Od té doby, co mi v prosinci začalo volno, neboli vánoční prázdniny, jsem se až do včerejšího dne užírala představou, že jsem vlastně v roce 2016 téměř nic nedokázala. Myslela jsem na to, jak jsem vůbec necestovala, a to hlavně z toho důvodu, že jsem nechtěla "zbytečně" utrácet  peníze.



Dále jsem se zamyslela nad tím, že jsem začala sama do sebe investovat až na začátku září. Celou dobu jsem se utvrzovala v tom, že si to a to nezasloužím. A až po takové době mi došlo, že si to vlastně zasloužím. Že můžu jít ke kadeřníkovi, který je dražší. Není to pravidlem, ale poznala jsem, že jsem byla poprvé v životě spokojená s výsledkem. Že si můžu koupit desítky kusů oblečení, které je sice hezké a moderní, ale k čemu mi je, když se v něm necítím pohodlně a hlavně dobře? Proč nezačnu místo toho investovat sama do sebe, jako například konečně si pořídit permici do fitka a pracovat na sobě i po fyzické stránce, abych se sama sobě líbila. Stejně mě ale v mysli drásalo to, že tohle a tohle bylo tak drahý a mohla jsem si místo toho koupit tohle a tamto, nebo ty peníze investovat do někoho / něčeho jiného. Snažím se šetřit, abych měla vždycky nějakou zásobu na nečekané události, ale zapomínám sama na sebe.

Mám vytvořený takový koloběh, kdy delší dobu šetřím, a pak jsem v jednom měsíci ochotná otočit neskutečnou částku peněz, klidně skoro celé své úspory a to jen z toho důvodu, že jsem se v průběhu neodměňovala. Chybí mi nakupování oblečení, bot, chybí mi zajít si do restaurace, kavárny, dát si, na co mám chuť a nebrat přitom jako hlavní faktor to, kolik co stojí. Když se tohle všechno stane a já pomalu nevím, kam ty peníze odešly, nastává období vyčítaní a omezování se. A přesně v tuhle chvíli vzniká ten nezdravej kolotoč, o kterým mluvím.

Anna Skoumalová, 10.1.2017

____________________________

Úplnou náhodou jsem narazila v konceptech na tento článek, který jsem měla v plánu dopsat potom, co dočtu knížku se stejným názvem "Miluj svůj život". Tu jsem však dokončila až tohle léto, když jsem cestovala do Prahy za svojí novou prací. Dostala jsem ten názor, že by se člověk do takových věcí neměl nutit a naopak by je měl vyhledávat až v tu dobu, kdy je na to připraven. 

A teď tu sedím a říkám si, jak do háje mohl ten rok 2017 takovým neskutečným způsobem uběhnout?! Přijde mi to jako včera, kdy jsem v lednu ležela doma v posteli s mojí zmutovanou chřipko-angínou, při které jsem ani spát nemohla a naříkala jsem, jak je to všechno na nic. Všechno, to ale bylo jen a jen v mých rukách. Bylo na mě, jestli konečně začnu poslouchat svoje tělo, budu se snažit mít se ráda a pokusím se občas upřednostňovat svoje potřeby před těmi druhých. 

Asi jste čekali, že tenhle článek bude plný motivace a povzbuzení, ale z osobní zkušenosti musím říct, že do mýho života nikdy nepřišlo nic skvělýho, krásnýho, velkýho, dokud jsem předtím nespadla na úplný dno. Možná právě proto si pak těch věcí vážíme třistakrát víc a dokážeme je vidět tak jasně, jako nikdy předtím. 

Další takový období jsem měla v létě, když jsem za boha nemohla zhubnout i přes to, že jsem to ob den drtila v gymu a jedla jsem podle svých napočítaných maker (kdo jste mě v tu dobu sledoval na instagramu, tak si určitě vzpomínáte, že na insta stories to bylo fitko den co den). Ten pocit bezmoci, že se nic neděje, byla zkrátka jenom další mnou vytvořená emoce z toho, že jsem to tak moc tlačila a chtěla po svém těle zázraky. Nedošlo mi, jak jsem si vlastně dlouhý roky ubližovala, a to jak svýmu tělu, tak především svojí duši. Nehledě na to, jak jsem ubližovala nejbližším osobám kolem sebe. Byla jsem tak moc zaměřená na to, abych byla konečně hubená, že to moje chování ovlivňovalo neskutečným způsobem.

Potom mi však došla jedna věc. Občas to musíte prostě pustit. Všechno. Nechat tomu volnej průběh. Jíst, když máte hlad, jíst to, na co máte chuť, dělat to, co vás baví a pomáhá vám. Vtipný je, že když mi něco podobnýho říkala mamka, vždycky jsem nad tím jen mávla rukou se slovy "jasně, mami" a myslela jsem si svoje. Po čase vám však dojde, že i když nesnědli moudrost světa, v hodně věcech mají pravdu. Kéž bychom jim někdy naslouchali trochu víc. 

Nemusí však jít jenom o vzhled. Může to být cokoli jinýho. Pokud to nejde, tak se jednoduše nesnažte za každou cenu, když se vám to pořád hroutí pod rukama. Člověk je pak akorát zklamaný. Pokud to jednoduše necháte nějakej čas být, většinou se dost věcí srovná samo a ukáže se v pravém světle. A najednou to můžete vidět i vy úplně jinak. Já jsem se rozhodla, že takhle dál žít nechci. Chci si užívat každého dne, chci být šťastná, chci dělat to, co mě baví. Nechci strávit polovinu, vlastně ani žádnou další vteřinu života tím, že se budu trápit. 

Abych však dostála alespoň trochu názvu tohoto článku, řeknu to jednoduše. Sama jsem na úplným začátku poznání sama sebe a milovaní jak sebe, tak svýho života, ale i to, že jsem se dostala na start, je pro mě neskutečnej úspěch. Pokud už jste v cíli, tak před vámi smekám a gratuluji z celého srdce. Pokud jste však taky teprve na cestě, povím vám, že to nebude jednoduchý, ale bude to stát za to. Co jinýho by už mělo, než váš osobní rozvoj? Nic vám nedá tolik, jako si můžete dát VY, sami. Věřte mi. Všechna ta láska, ať už k sobě či k jiným, vychází z vašeho nitra. A přesně tam jí musíte najít..