6. 3. 2017

Winter Run Praha /25.2.2017/


Byl krásný únorový slunečný den, kdy mě čekal výlet do Prahy na běžecký závod Winter Run. A abych k vám byla úplně upřímná, začnu tím, jak jsem se k tomu vlastně dostala.


Na posledním závodě jsem byla v září minulého roku (což byl taky můj poslední venkovní běh), který se konal také pod záštitou Night Runu a pozvala mě na něj Deni. Tam jsme se vlastně poprvé poznali osobně. Byla jsem jí za to moc vděčná, jelikož kdyby mě neoslovila, sama bych se o závodě nejspíš dověděla, až když už by bylo po něm. A hlavně bych se nedonutila tam vyrazit. Článek ze zářijového běhu si můžete přečíst zde.

V zimě jsme pak byli domluvené ještě na jednom běhu, ale bohužel mi v ten den nebylo úplně dobře, tak jsem nemohla přijet. A potom právě přišlo pozvání na Winter Run, který se konal na konci února. Jelikož jsem byla po jeden a půl měsíční nemoci a moje fyzička byla né na bodu mrazu, ale ještě tak 50°C pod ním, moje první myšlenka byla:

"Ne! Ne, ne ne ne ne, ne! Ne.
A následovaly ji myšlenky typu
"to neuběhneš"
 "zase budeš nemocná"
"konec února? to určitě umrznu"
"vždyť nemáš ani bundu na běhání v zimě"
"co když ti zase bude špatně a budeš to rušit"

Díky bohu za to, že je Denča neoblomná a výmluvy na ní moc neplatí :D. Rozhodla jsem se tedy, že nebudu měkká a napsala jsem, ať se mnou počítá a že to prostě zvládnu! Stále jsem si dokola opakovala, že budu zdravá a vuala, síla mysli se opět potvrdila. 


Když přišel den běhu, vstala jsem s předstihem, pořádně jsem se nasnídala, připravila a vyrazila jsem do Prahy. Bylo opravdu nádherné počasí, takže ani to, že jsem ještě před odjezdem musela škrábat od ledovky celý auto, mě nerozhodilo. Sice na cestu autem zářící slunce do předního skla není nic moc, ale když mě to dává tolik energie, že mě to ani neštve :). Den předem jsem se ještě radila, co si vzít na sebe, ale stejně jsem nakonec klepala kosu, jelikož na Ladronce dost foukalo. Dorazila jsem na místo jako první, vyzvedla jsem si svůj startovní set, kochala se krásnou přírodou a netrpělivě čekala na ostatní. Co se týče organizace, všechno vypadalo moc hezky, registrace probíhaly rychle a nechybělo ani nějaké to občerstvení. Nejdřív dorazila Deni s Tomem a Niki (na který budete mít odkaz u fotky na konci článku) a čekali jsme na zbytek. Nemusím říkat, že jsme všichni díky matoucímu sluníčku podcenili naše běžecké outfity a klepali se jako parta ratlíků. Nejsme ale přece z cukru, takže jsme si jen trochu postěžovali, dali pár selfíček a šli jsme se připravit na start.


Ještě jsme hodili na instagram nějakej ten boomerang, video a plni energie jsme čekali na výstřel. Důležitý je taky zmínit, že se závody běžely dva, jeden na 4km a druhej na 8km. Díky bohu, že jsme běželi jenom ten čtyř kilometrovej, jinak bych tam možná běžela ještě do teď :D (stay positive)

Výstřel zazněl a dav se pomaličku rozeběhl skrz startovní pásku. Říkala jsem si, že se aspoň pár metrů udržím po jejich boku, ale opak byl pravdou. Věřte nebo ne, už po prvních pár set metrech jsem lapala po dechu. Znáte takový ty chvíle, kdy uvažujete nad každým svým životním rozhodnutím? Tak ano, tohle byla jedna z nich. Proklínala jsem se, že se ve fitku na páse jen zahřívám, nebo si dávám na závěr tréninku HIIT, ale vytrvalostní běhy nikde. Bylo to znát, a jak. Každopádně jsem věděla, že je to všechno jenom v hlavě a že už jsem tam, není cesty zpět a musím to nějak uběhnout. Říkala jsem si, ať nehledím na to, že budu mezi posledníma, ale důležitý pro mě bylo se do toho cíle vůbec dostat, protože teď to myslím opravdu vážně, když řeknu, že jsem měla na trati chvilky, kdy jsem chtěla utíct do auta a už se nevracet. A neustále předbíhající lidi mi v tom taky moc nepomohli. 

Asi tak v polovině trati jsem narazila na slečnu/paní, s kterou jsem se dala do řeči. Asi si říkáte, jak jsem mohla mluvit, když už jsem tak skoro umírala, ale jsem zvyklá běhat pomalu a tím stylem, abych byla schopná vést konverzaci. Jelikož jsme měli stejné tempo, drželi jsme se spolu. Upřímně nebejt týhle osoby, tak to doběhnu možná tak za hodinu. Navzájem jsme se podporovali a říkali si, že už tam za chvíli budem. Nakonec jsme spolu vydrželi až do cíle, kde jsme si před cílovou čárou dali ještě sprint a spokojené, že jsme to zvládli a neodpadli někde na trati, jsme převzali medaile. 
A přišel na mě přesně ten skvělej pocit "YES! Zvládla jsi to!".

(Moc děkuju Deni za fotky) 

Pak už jen stačilo najít svojí partu běžců, kteří už se tam někde poflakovali čtvrt hodiny předemnou, zjistit, jak jsou na tom, vyzvednout věci a vyrazit domů. Všichni měli skvělý výsledky a časy, který si přáli a já jsem byla moc pyšná :). Jak na ně, tak na sebe, že jsem to nevzdala. A i když to nebylo dvakrát příjemný, jsem za tuhle zkušenost vděčná, jelikož hned po doběhnutí mi došlo, že se chci zlepšovat, chci získat zpět ztracenou fyzičku, chci zase začít pravidelně běhat, jako tomu bylo dva roky zpět, chci na sobě makat každej den, co to půjde. A aby ne, když kolem sebe máte tolik motivujících a přátelskejch lidí. 

Tímto všem jedním slovem DĚKUJU a budu se těšit na příště! :)


Marek, Nikol, Patrik, moje maličkost, Dan alias Zaběhnito týpek :D,
 (ještě jednou) Deni, a Tom(runner), kterej mimochodem doběhl 
asi jenom pouhých 20 vteřin po vítězi závodu, respekt!
SHARE:

10 komentářů

  1. Všichni kdo běží v této zimě mají můj obdiv ! :) Takže i TY! :) Je super, že jsi si to užila :) Já bych 4 kilometry "běžela" tak půl dne :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :D:) ale ono to není tak hrozný, jak se to zdá, spíš si hlídat to dýchaní :)..
      Ale prosím tebe, určitě bys to zvládla jak nic :) a moc děkuju za komentář :)

      Vymazat
  2. Vždycky jsem se chtěla zúčastnit nějakého běhu, ale mám stejný obavy, jako si měla ty. Každopádně už jsem přihlášená na Color Run, kde je důležitější zábava víc než běh. Což je pro mě ideální :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to je skvělý :) a moc děkuju za připomenutí, taky bych tam konečně letos chtěla :)..
      Můj první závod byl We Run Prague na 10km a v tý době jsem to ještě nikdy dřív neuběhla a pak jsem sama sebe překvapila, takže je to fakt jenom o tom se trošku hecnout :D:) a všechno to jde :)
      Držím ti palce! A třeba se potkáme na Color Runu :)

      Vymazat
  3. Tyjo tak to si dobre! Vazne klobouk dolu :) a dik, zes tu na nas nehrala, jak se to bezelo krasne, ale klidne si nam rekla, ze ses necejtila dobre a potrebujes se zlepsit :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) a taky za tenhle komentář, to mě moc potěšilo :) chci být vždycky takhle upřímná, jelikož to asi taky ani jinak neumím :))

      Vymazat
  4. Jsem moc ráda, že jsi nakonec dorazila! Bylo to skvělý a na časech zkrátka nezáleží, důležitý je si to užít :) Těším se na další závod!
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky, a jak! Přesně :) né, že bych si to extra užívala, ale ten čas s váma určitě :) no už musím začít trénovat, abych se měla na co těšit! :D:)

      Vymazat
  5. To je krásný a inspirující článek! :) Je skvělý, že jsi to zvládla a zase tě to někam posunulo. A to, že máš svoje tempo, máme úplně stejný :D Navíc se mi fakt líbí, že jsi narazila při běhu na neznámou paní, s kterou jste se navzájem podporovaly :) Hlavní je se s nikým neporovnávat, protože každý je jiný a dovolit si ten pocit, kdy na sebe člověk může být hrdý :) Ještě jednou, vážně krásný článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, ty mě prostě vždycky nejvíc potěšíš..♥
      Musím uznat, že tyhle závody jsou super v tom, že se tam většinou sejdou fajn lidi a potom nemáš strach kohokoli oslovit :) musím uznat, že to porovnávání se mi dalo zabrat, ale nemohla jsem tam přece nechat duši, jen kvůli tomu, abych nebyla poslední :D:) a jak říkáš :))
      Já ti moc moc děkuju ♥

      Vymazat

Blogger Template by pipdig