In event life nightrun run

Night Run Praha /24.9.2016/


Minulou sobotu jsem měla příležitost zúčastnit se pražského závodu Night Run, který jak už z názvu vyplývá, se běží večer (doslovně v noci). Trasy jsou rozděleny na hlavní závod, který je dlouhý 10km, poté na Avon běh o délce 5km a dále si přijdou na své i děti a celé rodiny, které mají také svůj vlastní závod.

(pokus o panorama)

Já jsem běžela Avon běh, v kterém byla zahrnuta speciální kategorie #blogRUN, což je projekt pro blogerky a youtuberky. Na každém závodě je limit 20 míst. A dokonce má tahle kategorie i svoje vyhlášení. Osobně si myslím, že je to naprosto super. Nikdy jsem o ničem takovém předtím neslyšela. K celému závodu jsme se ale dostala díky Deni, za což jí ještě jednou moc moc děkuju. 


Celému dni předcházela noc s asi třemi hodinami spánku a ztuhlé nohy z tréninku z předchozího dne (#bravo). Ráno jsem se cítila opravdu tak hrozně, že jsem myslela, že ani nikam nepojedu. Navíc jsem ještě předtím musela jet do Prahy něco zařídit, takže na odpočinek nebyl čas. Vyrazili jsme s kamarádkou kolem oběda přímo na Čerňák. Dala jsem si v UGU bramborový krém a nedošlo mi, že v něm nejspíš bylo mléko, které už pár měsíců nepiju a byla jsem po tom ještě několik hodin nafouklá, takže další překážka k poklidnému běhu :D. 

Kolem páté už jsme byli na cestě na parkoviště k Nigh Runu. Našla jsem to autem hned na poprvé, takže jsem si mohla zatleskat a běželi jsme pro startovní balíček. Každý dostal svůj vak, který obsahoval spoustu věcí. Nejdůležitější z nich bylo ale samozřejmě startovní číslo, bez kterého jsme běžet nemohli. Taky je na těchto závodech povinná čelovka, kterou jsme několik dní před závodem pracně sháněli. 


Když jsem se aklimatizovali mezi kupou sportovců, přidělali si startovní čísla a samozřejmě vyfotili pár fotek, byl čas se postavit na start. Energie byla skvělá a všichni jen čekali na výstřel. Poté trvalo ještě takové 2-3 minuty, než jsme se vůbec dostali přes startovní čáru, ale to je normální. Všichni vyběhli plni energie. Při prvním okruhu jsme viděli krásný západ slunce s pohledem na Pražský hrad. První kilometr utekl rychlostí blesku a začínalo jít do tuhého. Někteří střídali rychlou chůzi s během, ale musím uznat, že většina pokračovala v plných silách dál. 


Sama jsem se divila, že jsem skoro celý závod běžela také. Když jsem v davu, nutí mě to o to víc to nevzdat. Trať nebyla rovina, ale běželo se mírnými i většími kopečky. Nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně, ale rozhodně to tím bylo zajímavější. Po dvou kilometrech už jsme měli úplnou tmu a byli jsme rádi, že máme čelovky. V polovině závodu, kde nás čekala voda a ionťák, jsem doplnila síly a běžela dál. A věděla jsem, že to už prostě nějak zvládnu. Z léta jsem neměla taky zrovna naběháno a ještě s mým tempem, ale nakonec jsem byla spokojená. Cílovou čáru jsme minuli se skvělým pocitem. Tam nás čekal nealkoholický Birell a nějaké to občerstvení a voda. Na to, že takové věci nepiju, mi to pivo zrovna přišlo k chuti. Nejhorší ale byla ta zima. Všichni spocení po běhu a venku opravdu ukrutně. Samozřejmě jsme to ale zvládli, dostali se k autu a já se ztuhlýma nohama ještě víc, než jsem měla původně, úspěšně dojela domů. 


Celkově musím říct, že jsem měla ze závodu samé pozitivní pocity, i organizace byla skvělá. A budu doufat, že to nebyl můj poslední Night Run. Jak jste na tom vy, běželi jste už nějaké závody nebo se třeba teprve chystáte? :)

Related Articles

1 komentářů:

  1. Ráda jsem Tě konečně poznala osobně! :) Škoda, že jsem byla v takovém časovém presu, doufám, že příště na sebe budeme mít víc času :) a určitě s tebou počítám na další závody!
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat