In eatingdisorder life

I'm not a food slave anymore

Už jsem se těšila, až v diáři přejdu na další měsíc a budu vám moci napsat další update z mého boje s poruchou příjmu potravy, kterou je v mém případě Záchvatovité přejídání. Jelikož mi před dvěma týdny začala škola, přijde mi to jako dost vhodný čas. Všichni známe stresy z testů, seminárních prací a hlavně deadlinů, které prostě musíme za každou cenu splnit. A dříve jsem i tento stres řešila právě jídlem. Tomu už ale, věřím, "odzvonilo".

Každý další den je pro mě veliký úspěch. Minulý týden jsem "oslavila" rovnou 4 měsíce bez záchvatu přejedení, což je v mém měřítku hodně dlouhá doba. Už to vůbec nevnímám jako součást mě, i když se pořád někde hluboko ty pocity a hlavně řekla bych pudy skrývají. Postupně je ale všechny vytěsním. Když už jsem začala mluvit o začátku školy, musím se přiznat, že jsem z toho měla trochu strach. Pro mě to rozhodně nebyl prvotní důvod přejídání, ale postupem času se škola mezi příčiny dostala také. Přesně si pamatuju, když jsem před rokem dopsala test z matematiky a byla jsem z toho tak strašně zoufalá, že jsem šla do nejbližšího obchodu pro koblihu, brambůrky, bonbony a nevím co ještě, a všechno jsem to během krátkého času spořádala. Samozřejmě na chvilku tam to uspokojení bylo, než přišla nenávist sebe sama.

Měla jsem tedy strach, aby se mi to nějak opět nespojilo. Samozřejmě do toho patří i to, když si nestihnete připravit jídlo a pak máte být ve škole celý den. Ale to už zvládám naprosto v pohodě a vždycky to nějak vyřeším. Malý tip, vždycky ale VŽDYCKY mějte v kabelce (nejlépe) nějakou zdravou svačinku. Já ráda nosím raw tyčinky, protože jsou nejlíp skladné a vždy mě na docela dlouhou dobu zasytí. Když pak dostanete hlad, nemusíte sáhnout po první čokoládové tyčince, kterou potkáte někde v automatu.

btw miluju Dylana :D ♥

Abych se ale dostala k jádru věci tohoto článku. Momentálně jsem ve fázi, kdy můj metabolismus stávkuje. Začala jsem ale chodit do fitka (konečně!!) a i stravu se snažím hlídat. Jediný můj problém je, že jsem si odvykla jíst pravidelně, takže na to chci opět najet. Nehladovět, mít připravená jídla a prostě být vždycky ready. Když jsem to probírala s kamarádem, který má trenérské kurzy, došli jsme k závěru že musím vytrvat 3-4 měsíce, než se něco začne hýbat. Což bylo pro mě docela drsné slyšet, jelikož jsem ten typ člověka, který chce všechno hned. Beru to ale jako výzvu, myslím, že jsem konečně dostala v tomhle ohledu rozum a chci na to jít pomalu, ale se vším všudy. Vydržím a věřím, že se po čase výsledky dostaví. Jenom se musíme s tělem nějak domluvit, že po těch měsících šoků (přejídání a diet) půjde všechno pěkně pomalu a normálně :D. Na jednu stranu jsem za to ale i ráda, jelikož mě to určitě naučí větší trpělivosti, než jsem měla doposud. Klíčové pro mě je, že už jídlo neovládá celý můj život, každý můj pocit. Dříve jsem opravdu myslela jen na to, co si dám teď, a co si dám potom, až dojím tohle. Cítím se být konečně volná od tohoto věčného koloběhu.


Moudro na závěr tohoto článku bude to, že to nevzdávejte, pokud na sobě nevidíte po měsíci či dvou výsledky. Každé tělo reaguje jinak a to, že Lenka z práce začala cvičit a shodila 5kg za měsíc neznamená, že to tak bude fungovat i u vás. Dejte tomu čas, najděte si co vás baví a dělejte to jen a jen pro sebe, pro ten dobrý pocit, protože nejdůležitější je, jak se cítíte ve svém těle vy!

Related Articles

8 komentářů:

  1. Úžasný článek, je to strašně inspirující, že jsi překonala hranici 4 měsíců! Moc ráda tě sleduju i na ig, kde máš úžasný fotky. Jsi úžasná osobnost, fakt tě obdivuju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, ani nevíš, jakou si mi tímhle komentářem udělala radost :)) mockrát ti děkuju, vážím si toho ♥.. až se z toho červenám :)

      Vymazat
  2. Doufám že tohle taky jednou zvládnu. Trochu jsem se zlepšila, protože největší stres, který to všechno spouštěl pro mě bylo vždycky jídlo a váha. Vykašlala jsem se na snahu zhubnout, přestala cvičit a na váze jsem nestála přes měsíc a nějak se držím.
    Poměrně často něčím ,,hřeším" ale už aspoň nelezu do ledničky.
    Postupně bych chtěla zase naběhnout na zdravější režim, ale zatím se toho bojím. Pokud mám zdravě jíst a cvičit, tak už nemám čas na nic jiného protože jen chodím do práce, chystám jídlo, cvičím a spím. I ten spánek musím omezovat abych stíhala, protože do práce to mám daleko a navíc směnuju. Když k tomu přišly ještě problémy kdy onemocněli rodiče a přítelova babička tak už to bylo moc. Po nějaké době jsem ten tlak už neustála a skončilo to přežíráním.

    Mám radost když vidím že se někomu daří to zvládat. Znamená to naději i pro mě. Držím palce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elis (doufám, že to takhle můžu napsat, máš krásné jméno), taky pro mě bylo nejhorší jídlo a hlavně váha.. Teď se vážím jednou měsíčně a úplně to stačí.. Jinak jak říkáš, důležitý je to hubnutí na chvíli pustit a zžít se sama se sebou :)
      Když to tak čtu, napadá mě, jestli by ses neměla poohlížet po jiné práci, která by byla třeba i blíž tebe.. Vím, že je to náročné, ale pokud tě to takhle omezuje, tak to nebude uplně to pravé.. Mrzí mě to ohledně rodiny, to je těžké unést, ale člověk pro ně musí být silný a hlavně, sama se musíš držet v nějaké psychické pohodě.. Jak říkám, moc se mi do toho všeho nelíbí ta práce, která je daleko, ale do toho ti mluvit nemůžu.. Srovnej si co je pro tebe nejdůležitější a uvidíš :)
      Drž se a budu ti také držet palce, ať se máš co nejlépe to půjde ♥ hlavně pořád mysli pozitivně a ono se ti to vrátí :)

      Vymazat
  3. Super článek :) A 4 měsíce jsou už vážně hodně! Já měla vždy opačný problém... teda ne vždy, ale byly doby, kdy mi v 17 kamarád ze srandy řekl "jeee ty jsi přes léto přibrala viď, ti narostly prsa". A to byl asi ten bod, kdy jsem si řekla "ježiši já jsem tlustá".. a za půl roku se z něco málo přes 60 kg dostala na 51 a chodila jsem jak chodící kostra.... a taky mi trvalo, než jsem se naučila, že jídlo není nepřítel a dá se jíst hodně a dobře a přitom nevypadat jako rozkydlá kobliha. (A já nebyla tlustá, nebyla jsem teda ani hubená, ale rozhodně to nebylo ještě tak strašný...).
    Naučila jsem se mít sebe ráda a i když ani teďka nejsem spokojená (v Austrálii jsem se dost vypapkala), radši zatnu zuby, navařím si krabičky a pořád si opakuju, že stačí cvičit a být trpělivá a ono to zas bude fajn. Protože tyhle radikální řešení většinou nebývají k užitku...
    Nooo, co bych řekla na závěr! Jsem ráda, že jsi na správný cestě a že už je to v pohodě :))) Většina si něčím takovým prošla a je fakt fajn se z toho vyhrabat (a vím, že to není úplně lehký, protože se asi nikdy už nevyhrabu z toho, abych se koukla na jídlo a nepřemýšlela ani trošku o tom, jaký má složení, kolik má kalorií atd..). Ale to půjde! Všechno bude dobrý a my krásný, zdravý a spokojený :D :P
    Jo a těším se, až se uvidíme na Zombie! Uvidíme, žejo?!! :))
    Měj se krásně <3
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Deni, moc ti děkuju za krásnej komentář :))
      Vím o čem mluvíš, bohužel já v těhle situacích začala jíst ještě víc, ale ani jedno není lepší nebo horší.. Přesně jak píšeš :). Jsem moc ráda, že ses to naučila, já na tom ještě pracuju, ale taky tam jednou budu :).. Chce to pěkně v klidu a udržitelně..
      Jsi moc hodná, ještě jednou děkuju :) a s tím jídlem to máme stejně, taky na to pořád tak koukám :D ale musím uznat, že je fajn mít o tomhle přehled, jenže tě to samozřejmě nesmí pohltit.
      To každopádně, co nevidět :D:)))
      Těšila jsem se také, ale bohužel by moji kolegové na statistiku nebyli nadšení, takže jsem musela dát přednost akademickým záležitostem :X
      Ty také, a hodně úspěchů! ♥

      Vymazat
  4. Musím říct, že 4 měsíce jsou už vážně krásný pokrok a věřím, že se z toho už dostaneš jednou pro vždy. Lbí se mi Tvůj přístup, jen tak dál. Rozhodně to nevzdávej! Posílám sílu a pozitivní energii. :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti mockrát Péťi :)) ty jsi mi na té cestě svými články hodně pomohla, takže za to ti vděčím. Já také doufám a určitě to nevzdám! Děkuju ♥

      Vymazat