30. 1. 2019

Konference Osobní růst /27.1.2019/


Produktivita, duševní zdraví a proč o něm mluvit, důležitost spánku v našem životě, jak zkrotit technologie, proč číst nebo hledání životního smyslu v osobním růstu. To vše a mnohem víc bylo tématy nedělní konference Osobní růst 2019. Ta byla už pátou v pořádí. Pro mě to je tak trochu srdcovka, protože minulý rok to byla má první konference vůbec. 

Všechno to začalo tím, když jsem šla v prosinci roku 2017 na přednášku KONEC PROKRASTINACE od Petra Ludwiga (autor stejno jmené knížky). Tahle přednáška měla pouze dvě hodiny a přes to mi kompletně změnila pohled na věc. Kdybych tam tehdy bývala byla nešla, tak bych tenhle článek pravděpodobně nikdy nepsala. Do té doby mi přišlo zbytečné dávat peníze za konference a akce tohoto typu, jelikož jsem za sebe nechtěla utrácet a přeci je podobných informací plný internet. Jenže to jsem netušila, jak moc je ten osobní zážitek jinej. Silnej. Autentickej.


Tahle přednáška vyvolala to, že jsem si po pár dnech po její návštěvě koupila lístek právě na konferenci Osobní růst 2018. Byla jsem na sebe pyšná. Za to, že jsem neměla špatnej pocit z těch peněz. Za to, že jsem do sebe investovala. Za to, že jsem nepotřebovala psát deseti kamarádům, ale bez přemýšlení jsem se rozhodla jít sama. Můžu vám říct, že tahle akce (možná to přeženu) mi změnila život. Nejenom, že řečníci byli naprosto skvělí a já jsem si odnesla spoustu nových informací, spoustu pozitivní energie a širší obzory. Zároveň to byla událost, díky které si mě všimla Anetka z GrowJobu, která pod jeho záštitou celý event organizuje (a letos i moderovala, pozor). Jak jinak, než skrz ty zpropadený a zlý sociální sítě. Tím, že jsem na konferenci byla sama, se mi naskytl větší prostor pro sdílení mých postřehů i se světem. AKA s mojí instagramovou komunitou. Nebudu to dál protahovat a půjdu rovnou k věci, ať se vůbec dostanu k tématu článku. S Anet jsme se sešly, slovo dalo slovo a teď, teď je z toho (už) roční vzájemná spolupráce. Prakticky jenom díky tomu, že jsem sdílela. To, co mě zaujalo, to, co jsem viděla, svýma očima. A já jsem za to obrovsky vděčná.

Menší motivační odstavec máme za sebou a pojďme se vrhnout na report letošní konference. Nečekejte žádné strohé rozepisování o tom, kdo o čem mluvil a jak postupoval. U každého řečníka se zaměřím na jednu až několik věcí, které mě nejvíc zaujaly a uvízly mi v paměti. Zároveň ty, které si myslím, že by mohly něco předat i vám.


Celé to zahájila Zuzka Špačková, kterou si možná ještě někteří budete pamatovat z instagramu jako @iamzuz1. Její povídání bylo o duševním zdraví a jednoduše o tom, jak mít všech pět pohromadě. A že je v pořádku, nebýt v pořádku a mluvit o svých problémem. Jak s okolím, tak se nestydět vyhledat odbornou pomoc. Zuz měla podobnou přednášku na TEDx v Bratislavě, která rozhodně stojí za zhlédnutí.

Na ní navázala Klára Marečková (neurovědkyně) s tématem spánek. Zde padla nějaká zajímavá data, která už nějakou dobu vím, ale stále jsem si jejich aplikaci v reálném životě nedala jako prioritu. To se ale mění a opravdu chci poctivě dbát na 7-9 hodin spánku denně, jinak, jak Klára zmínila, to může mít dlouhodobý a vážný následky. Zajímavej point mi přišel ten, že se mozek přes noc čistí a pokud si před spaním dáte alkohol, ten proces čištění neprobíhá tak, jak by měl. Zároveň že by váš šlofíček přes den neměl být delší, než 10-20 minut. To, že spánek ovlivňuje vaše celkový denní rozpoložení, nálady, chutě, biorytmy, není od věci si nechat připomenout někým povolaným.



Následovala coffee break a co rozhodně neberu jako samozřejmost, ale obrovský plus, je to, že na této konferenci je občerstvení i VEGANský. To prostě chceš. Navíc se to letos neslo v duchu zero waste, takže win win. Děkuju. Po ní nám Tomáš Baránek, ředitel nakladatelství Jan Melvil Publishing a zároveň jeden z moderátorů pověděl, co je to a jak funguje metoda Bullet Journal a technika Pomodoro. Bullet Journal je dost specifický, ale opět se ukázalo, jak je fajn psát si věci fyzicky na papír. Technika Pomodoro spočívá v tom, že si nastavíte časovač (nejlíp takovej ten kuchyňskej, co tiká) na 25 minut, kdy se soustředíte na danej úkol, práci a když časovač zazvoní, zvednete se a dáte si na 5 minut pauzu. Rozhodně to vyzkouším. Zajímavá myšlenka byla i to, že je občas fajn vyměnit emailovýho klienta. Jelikož je pravda, že někteří si tam emaily nechávají viset a poté se na ně dívají stále na stejném místě, ve stejném pořadí. Když uděláte tuhle malou změnu, může to být ve finále obrovský rozdíl.

Následoval blok Miloše Říhy, ředitele Skautského institutu, kterého přednes mě opravdu dostal do kolen. Bohužel se to těžko tlumočí, jelikož to byl vážně zážitek, ale jedno moudro, které padlo na závěr, bylo, že "Když je něco špatně, něco je opravdu zle, něco se děje, tak... není důležitý, aby všichni byli hrdinové, ale je důležitý, aby většina lidí zůstala lidma. Což dost možná znamená, dokázat se podívat sami sobě do očí, žít tak trochu i pro ty ostatní a mít na srdci hodnoty, pro který stojí za to žít.".


Po obědě nás rozproudil Matěj Krejčí, terapeut a zakladatel projektu DigiDetox.me, který publikum hned v prvních minutách pobídnul k výměně svých mobilních zařízení s člověkem vedle nás, nehledě na to, zda ho známe. Nejzajímavější body z týhle přednášky - rozhodně se mrkněte na aplikaci Demetricator, kterou si jednoduše nainstalujete do vašeho prohlížeče a na Facebooku vám skryje čísla, který k životu zas tolik nepotřebujete. Vyzkoušejte a uvidíte. Mě to zatím mega baví. Společně s tím další rozšíření pod názvem News Feed Eradicator, kterej mi celej feed na facebooku nahradil jedním citátem, kterej se při každý návštěve samozřejmě mění. Boží, boží, boží. Díky, Matěji!

V neposlední řadě mě fascinovalo, že Matěj praktikuje to, že si jde dát odpoledního šlofíka a před ním vypije kávu. Ta totiž začne působit až po půl hodině. V klidu se tedy nastavíte budík, jdete si lehnout na 20 minut a pak se probudíte nejenom osvěženi spánkem, ale začne zabírat i kofein. Totální double boost. Po něm přišla na řadu Eliška Vyhnánková,  která se specializuje v oblasti sociálních sítí a naopak mluvila o tom, proč bychom je mazat neměli. Zmínila některé fenomény dnešní doby, jako je třeba World Record Egg na instagramu nebo taky to, že každý máme svůj příběh, který můžeme sdílet. Ale měli bychom dbát na to, aby to mělo přidanou hodnotu i pro ostatní. Amen.



Po doplnění hladiny cukru na druhém a posledním coffee breaku nastoupila Lucka Zelinková, údajně jedna z nejvlivnějších lidí v českém knižním světě, která má na instagramu přes sedmdesát tisíc sledujícíh (a já o ní až do konference nevěděla). Její přednáška mě překvapila asi nejvíce. Poskytla pár skvělých tipů a důvodů, proč je dobré číst. Některé z nich byly například ty, že čtení obecně snižuje hladinu stresu (už po prvních osmi minutách čtení, pozor) a nebo to, že zvyšuje naši schopnost emaptie, díky tomu, že si s hrdiny knížek prožíváte příběhy s nimi. Bylo krásný vidět, že někdo z mojí generace takhle vášnivě a poutavě mluví o knížkách. Konferenci uzavřel se svou přednášku o faktech a datech Lukáš Hána, který nám pověděl, proč je na světě lépe, než to vypadá a doložil tuto skutečnost i pár zajímavými info grafikami. Ač se kvalita života celosvětově stále zlepšuje a roste, jedna paní se svou poznámkou měla pravdu. I přes to, že se vymítly některé smrtelné choroby, dnes čelíme jiným problémům. Globální oteplování, plasty a odpad v oceánech, kácení deštných pralesů, přelidnění. Tyhle problémy bohužel samy nezmizí a pokud nezačneme jednat, bude hůř.


Celou konferenci hodnotím jako moc povedenou a od každého z řečníků jsem si odnesla alespoň jeden zajímavý poznatek. Atmosféra byla skvělá a celkově to opět neskutečně rychle uteklo. Já tímto ještě jednou děkuju GrowJobu, že můžu být součástí těchto akcí a jsem opravdu šťastná, že moje poznatky a dojmy můžu sdílet zase dál. Třeba to někomu pomůže, když se bude příště rozhodovat, jestli na nějakou takovou konferenci taky vyrazí. 





S láskou,



SHARE:

28. 1. 2019

DVACET DVA PŘEDSEVZETÍ || 2019


Píše se téměř konec ledna a já se přes všechny zkoušky, události, povinnosti, akce, schůzky, srazy, konference a zařizování dostávám k sepsání svých novoročních předsevzetí. Jelikož je beru jako takové stavební kameny pro to, co dělám po celý rok, tohle načasování mě nijak nerozlazuje. Sice se jim říká novoroční, ale stále máme před sebou celých jedenáct měsíců z dvanácti. I přes to, že vím, že začít s čímkoli byste měli kdykoli, nehledě na dobu, se přiznám, že to kouzlo novýho roku a pomyslných začátků jednoduše miluju.

Minulý rok jsem si sepsala celý seznam hned třiceti konkrétních, vcelku obsáhlých bodů. Tentokrát jsem si řekla, že na sebe budu trochu mírnější. Jelikož jsem jich spoustu nezvládla naplnit, přesunu si některé i na nynější rok, ale lehce upravím jejich znění. Nejvíc z nich se bude, možná trochu sobecky, týkat mě. Jenže bez toho, aniž byste byli sami se sebou za dobře, se moc dalších věcí na plno dělat nedá. Aneb motto, který mi visí na zdi: "Nejdřív musíš mít rád sám sebe". Proto si chci ze všeho nejvíc urovnat vztah k sobě a svýmu tělu. Abych pak mohla zase šírit lásku dál. Víte jak. Některý  předsevzetí budou hluboký, některý povrchní. Jiný zase jednoduchý a pak i ty na dlouhou trať. Minulej rok byl pro mě doslova rok změn & novejch začátků a dal tomuhle letošnímu krásnou startovní čáru pro ty další. Proto...

V roce 2019:

1. Přijdu na kloub té dokola omývané sebelásce a pokusím se přijmout taková, jaká jsem
    (zatímco na sobě budu každý den pracovat)
2. Nebudu se tolik zbytečně kritizovat a shazovat se
3. Budu pokračovat v hledání balancu v jídle 
4. Udělám si prioritu ze spánku a budu se snažit o 7-9 hodin denně, 
    ale přesto se pokusím chodit spát dřív a vstávat brzy
5. Budu dělat věci, které mi dávají smysl a zároveň mají přidanou hodnotu pro ostatní
6. Častěji budu zařazovat pohyb & meditaci do svých dní
7. Naučím se stojku bez zdi, udělám shyb, zlepším se v Pole Dancu a začnu (pravidelně) běhat
8. Posunu hranice své komfortní zóny a budu (více) oslovovat (cizí) lidi
9. Častěji půjdu pěšky, než tramvají nebo metrem a budu objevovat krásy Prahy (do které se přestěhuju)
10. Budu víc psát, tvořit a předávat to, co si doopravdy myslím
11. Udělám státnice a získám titul (aka papír)
12. PŘESTANU BUDU SE UČIT MÉNĚ ODKLÁDAT VĚCI A POVINNOSTI
13. Zlepším organizaci svého času a naučím se být efektivní, aniž bych pracovala celý den
14. Obklopím se lidmi, kteří mě inspirují a budu budovat vztahy, které za to stojí
15. Budu říkat ANO na víc příležitostí, otevřu se novým dobrodružstvím a budu se méně strachovat
16. Přečtu alespoň 12 knížek (prosím, letos už to fakt prubnu!)
17. Nebudu tolik hledět na názory ostatních a více se zaměřím na to, co si myslím já
18. Častěji se obklopím přírodou, zvířaty a tím, co žije
19. Zbavím se věcí, které mi nedělají radost a taky těch, které k životu až zas tak nepotřebuju
20. Ještě více budu myslet na planetu a pomáhat jí, jak jen to půjde
21. Budu sdílet svůj každodenní příběh
22. Podpořím ty, kteří to potřebují, ty, kteří si to zaslouží a ty, které chci ocenit

via WeHearit

Na závěř je na řadě moje oblíbená část:

Jaká jsou vaše předsevzetí, jestli si vůbec nějaká dáváte?
Věříte na tyhle nový, "čerstvý" začátky?
Jaká je pro vás nejdůležitější věc, na kterou se chcete v tomhle roce zaměřit?


Těším se!

S láskou,


SHARE:

20. 1. 2019

Proteinová bublanina s drobenkou /VEGAN/


Jsem opravdu šťastná, že jde dneska udělat v rostlinné verzi prakticky všechno, že nahradit vajíčka už není noční můrou a pouští se do toho čím dál více lidí. O to větší radost jsem měla při prvním soustu téhle ovocné bublaniny, která chuťově připomíná tu klasickou od mamky (teda, když ji zrovna nepřipálila, viď, mami). Akorát je v ní tak o 70% méně cukru, bílou mouku viděla z rychlíku a drobenka neskrývá kilo másla. 

Abych ale vše uvedla na pravou míru, původní recept na tuhle buchtu je od Gábi, se kterou jsme se navzájem rozhodly zkusit svoje recepty. Ona předělala moje borůvkové tofu brownies a já zase její jahodovou vegan buchtu na plech. Jak to dopadlo, se můžete přesvědčit sami. A jak to provést líp, než ji s námi rovnou zkusit?!



SUROVINY (1 menší plech)

Těsto

320g špaldové celozrnné mouky
80g rostlinného vanilkového proteinu
50g třtinového cukru či jiné sladidlo
400g jablečného pyré
100ml řepkového oleje
200ml rostlinného mléka
1/2 balení kypřícího prášku
2 lžičky skořice
špetka soli

Drobenka

50g ovesných vloček
2 lžíce rostlinného másla či sirupu

POSTUP

V jedné míse smícháme suché suroviny (mouku s kypřícím práškem, proteinem (můžete použít i jiný, než vanilkový), cukrem, skořicí a špetkou soli). Poté přidáme jablečné pyré, olej a mléko. Místo cukru můžete použít jiné sladidlo (stéviové kapky, erytritol,..) nebo ho vynechat úplně, pokud máte protein, který vám směs dostatečně osladí. Vše smícháme v hladké těsto. To vlijeme na plech vyložený pečícím papírem. 

Těsto dozdobíme třešněmi nebo jakýmkoli jiným ovocem a posypeme drobenkou. Tu si vytvoříme z 50g ovesných vloček a dvou lžic másla nebo sirupu. Rukama spojíme suroviny dohromady a rozdrolíme na těsto. 

Bublaninu pečeme cca 40 minut v předehřáté troubě na 180°C. Následně zkontrolujeme špejlí a pokud se těsto nelepí, můžeme plech vytáhnout z trouby a nechat vychladnout. Dobrou chuť!


PS: U nás zmizela do druhého dne. 
PS2: Možná jsem snědla tři čtvrtě plechu sama, možná ne.



S láskou,


SHARE:

19. 1. 2019

NEJ(LEPŠÍ) ROK MÝHO ŽIVOTA? || 2018

Postavila jsem sama sebe do situace, kdy chci shrnout uplynulý rok do jednoho článku. To je něco, co mi přijde jedním slovem - šílený. Už takhle na začátku vám prozradím, že to byl zatím jednoznačně nejlepší rok mýho života. Proto se pohodlně se usaďte, udělejte si hrnek teplého čaje nebo ještě líp, čokolády a vychutnejte si se mnou tuhle nostalgickou, retrospektivní chvilku (protože čím víc cizích slov, tím líp, říkali).



2018 začínal jako každej jinej. Žádnej vzrušující silvestr se nekonal a prvního ledna už jsem si to štrádovala zpět do Prahy, abych mohla jít druhej den do práce. Pamatuju si ale, že jsem ten den ještě zašla do fitka, abych si splnila takový to "Jak na novej rok, tak po celej rok". Když já tyhle stereotypy stejně nemám ráda. Klasicky jsem si sepsala seznam svých předsevzetí, tentokrát ale do třiceti stručných bodů. Musím se ale přiznat, že jsem si je během roku několikrát pročítala a tím sama sebe inspirovala, na čem chci ještě pracovat. Některé cíle se mi opravdu vydařily:

1. Sním spoustu dobrého vegan jídla -> ano, překvapivě, v tom jsem byla asi nejúspěšnější.

2. Udělám si pořádek sama v sobě 
-> nevím, jestli jsem si sama v sobě udělala pořádek nebo ještě větší zmatek, ale změnilo se mi v životě snad všechno, co šlo.

3. Poznám nové lidi a získám nové přátelé -> za tohle jsem asi nejvděčnější! DĚKUJU.

4. Naučím se říkat "NE" -> getting there, ale rozhodně jsem se zlepšila!

5. Celkově budu víc vděčná za všechno, co se mi v životě děje
-> vděčnost je nezbytná součást mýho každodenního života.


6. Nechám ze svého života odejít lidi, kteří odejít mají -> k tomu asi netřeba více říkat.

7. Pokusím se dál předávat inspiraci a motivaci do světa 
-> určitě to nebylo v takový míře, v jaké bych chtěla, ale zase jsem se někam posunula.

Těch předsevzetí, které se mi dařily z části nebo vůbec, je poměrně dost, ale alespoň mám další milníky a body do seznamu pro tenhle rok.


via WeHeartit

Jak jsem psala, leden začal poměrně nevinně. Byl to poslední měsíc v práci, kde jsem strávila poslední tři čtvrtiny roku. Upřímně jsem se nemohla dočkat, protože přišel čas jít o dům dál. Nakonec jsem skončila jak na této praxi, tak i v druhé práci, kterou jsem dělala zároveň s ní (abych si zaplatila bydlení, jídlo, dopravu a ostatní výdaje). Zároveň jsem 4. ledna oznámila, že jsem se dala na veganství, juhuu! Vyšla jsem z komfortní zóny a pořídila si červenou zimní bundu. Začala jsem se učit stojky. Koupila jsem si vstupenku na Konferenci Osobní růst, kde jsem se potkala s KOVYM a spoustu dalšími inspirativními lidmi. Právě díky této konferenci si mě všimli v GrowJob Institutu (pořadatelé) a nabídli mi spolupráci.


Únor byl pro mě ještě jednou takový nový rok. Skončila jsem ve zmiňovaných pracích a rozhodla se, že se zkusím vydat dráhou freelancera AKA člověka na volné noze. Hned ze začátku jsem byla na několika skvělých blogerských eventech, měla pár zajímavých schůzek a v polovině února už jsem se zase stěhovala zpět, odkud jsem přišla. Po šesti letech zpět do velikýho domu a na vesnici. Čekal mě totiž letní semestr, v kterém jsem měla školu čtyřikrát týdně, čili nedávalo smysl dojíždět každý den z Prahy. Zároveň jsem byla poprvé v životě fotit s fotografkou, při čemž jsem se taky poprvé s někým jiným za foťákem cítila dobře. Normálně jsem hodně kritická, ale do těch fotek jsem zamilovaná i po roce a hlavně, světe div se, vážně se mi líbí. V neposlední řade to je měsíc, od kterého se moje pleť pere s hormonálním akné. A taky jsem zažila jeden skvělej večer, při kterým jsem si zazpívala s irama v jejich irský hospodě, ohřála si promrzlý nohy u otevřenýho ohně a hodinu si povídala na Václaváku se těma nejmilejšíma švédama.


V březnu jsem se naplno opřela do školy a začali mi do života přicházet nový, skvělý lidi. Taky jsem se trochu více otevřela a řešila na sociálních sítích témata, o kterých se doposud tolik nemluvilo. Přestala jsem se vidět tak extrémně kriticky a začala se mít o trochu víc ráda. Nechala jsem si dát (svoje první) tetování. Ač jsem tak nějak tušila, že bych si někdy chtěla dát tetování, jeho finální podoba mě napadla jednou ve čtyři ráno, když jsem nemohla spát. Druhej den jsem se objednala a do měsíce jsem ho měla. A nelitovala jsem toho jedinej den. Jo a, na školní párty jsem se domluvila se slečnou, s kterou jsme se sotva znaly, že vyrazíme na Bali. A to i s dalšíma čtyřma holkama, s kterýma jsem se absolutně neznala.


Následoval duben, kdy jsem se dostala k několika hezkým spoluprácem. Zúčastnila jsem se pražského Meet & Greetu od Aktinu, kde jsem potkala spoustu super lidí. Dokonce i ty, kteří mě sledují a přišli mě oslovit. To mám vždycky na krajíčku. Fakt. Nakonec jsem se zamilovala do hummusu z Kofárny. Achjo, mám hlad..


Měsícem stojek a veganskýho jídla byk rozhodně květen! Konečně jsem se odhodlala a založila si živnost, což byl pro mě velkej game changer. Konala se Veggie Náplavka, která mě nabila na další měsíce dopředu (jak energií, tak i cukrem, který jsem spořádala). A opět se mi otevřely dveře k novým projektům. Tak si říkám, že jestli tohle čtě nějaký češtinář, tak mu musí přijít komický, jak skáču z nespisovnýho jazyka ke spisovnýmu :D. Ale jednoduše píšu tak, jak mi to jde od ruky, tak snad mi to prominete.


Jestli jsem mluvila o tom, že jsem se v březnu trochu víc otevřela, tak v červnu to nabralo nový rozměry a začalo mě bavit říkat, co si myslím, bez ničeho okolo. Na to konto mi přišlo takových pozitivních ohlasů, že se mi tomu skoro nechtělo věřit. Byla jsem na blogerské akci pod názvem BLOGERFEST, kde jsem opět potkala lidi, kteří jsou v mém životě do teď. Navíc bylo úžasný být vlastně poprvé v takový velký bublině těch, kteří žijou stejnými věcmi. Uspořádala jsem svůj první brunch pro blogery/influencery. Začala více postovat v duchu #ZaNormalniHolky. Dokonce jsem šla i párkrát běhat. Stojky jsem ale dělala skoro každej den. Jeden víkend jsem se ale i s hafanem sbalila a vyrazila do vesničky kousek od Brna (na samotě u lesa), kde jsme společně já a dalších sedm slečen zažily hodně emotivní, spirituální a božský tři dny. To vše díky instagramu. Poslední a nejdůležitější věcí bylo to, že jsem začala pracovat pro svůj, dalo by se říct, lovebrand. Tím moje freelancování nabralo úplně jiný obrátky. 


V červenci jsem uspořádala několik soutěží a byla na konferenci Kritického myšlení. Nebyla jsem v online světě tolik aktivní, protože jsem se hodně pustila do výše zmiňované práce. Přestala jsem dojíždět každý týden do Prahy na lekci Pole Dancu a místo toho se přihlásila do studia u nás. Absolvovala jsem svojí první akupunkturu v životě v Beauty Body Clinic. Ta byla zaměřená na léčbu pleti a byla to skvělá zkušenost. Chystám se o tom ale rozepsat v samostatném článku. Abych nezapomněla, tak za mnou v den konference přijela Anička, která tvoří božský raw dorty a přivezla mi jeden, jenom pro mě!


Srpen. V sprnu jsem oslavila 22. narozeniny. Tak nějak jsem tušila, že tohle číslo pro mě bude osudový. Narozeninovej den jsem strávila se svýma oblíbenýma lidma, kde jinde, než v Praze. A taky jsem si v rámci toho založila Tinder, haha. Do tý doby jsem ho neměla ani naistalovanej a nějak jsem mu nemohla přijít na chuť. Budu k vám ale naprosto upřímná, začala jsem v tu dobu pracovat prakticky od rána do večera a neměla jsem tolik příležitostí se s někým seznámit normálně. Zkusit se má všechno, ne!? Další součástí tohoto letního měsíce byla moje osobní #VyzvaZaLepsiJa, kterou jsem rozjela na instagramu. Každý den jsem přidávala fotku s nějakým zamyšlením nebo (troufám si říct) inspirativním popiskem. Bavilo mě to, moc. Nejenom, že mi napsalo spoustu lidí, že jsem je namotivovala, ale pomohlo to i mně samotné, srovnat si spoustu věcí a dokonce i shodit pár kilo. Na závěr, pokud se vrátím k tomu Tinderu a svojí upřímnosti, tak jsem díky němu poznala někoho, díky komu to léto bylo hned krásnější.


Zatímco školákům v září odstartovala škola, já jsem se ocitla na Bali. Jak jsem psala, s pěti dalšíma holkama. A bylo to fantastický! Slíbila jsem si, že o tom ještě napíšu minimálně jeden článek, kde vám předám i pár tipů. Přijde mi, že to je destinace, která svým podivným způsobem vystřídala Chorvatsko a jezdí tam opravdu spoustu čechů. Proto věřím, že to třeba i někdo uvítá :).


V říjnu jsem se na plno vrátila do pracovního módu, ale můj instagramovej feed byl pořád na Bali, haha. Home office po návratu z Bali vystřídala office a já jsem se domů chodila prakticky jenom vyspat, jelikož mi zároveň začal zimní a poslední semestr školy. Jo a taky jsem udělala definitivní sbohem Tinderu a smazala si účet. Zažila jsem pravděpodobně ten nejlepší víkend a objevila to nejčistší přátelství, který ve svým životě mám. A doufám, že minimálně ještě několik (desítek) let mít budu. 


Svůj Bali feed jsem završila až v listopadu a rozhodla jsem se skončit ve své současné práci. Ač jsem ji milovala, měla jsem skvělý podmínky, dělala jsem, co mě baví a měla jsem prostor zrealizovat i ty nejšílenější nápady, nějak jsem cítila, že je opět čas se posunout jinam. Byla to pro mě ale obrovská a nezapomenutelná zkušenost. Tím mi začala nová životní etapa. Najednou to bylo poprvé od doby, kdy můžu legálně pracovat, co jsem neměla práci a ani jsem nevěděla, co budu dělat dál. Hodně zajímavý. Pro člověka, co je workoholik, hlavně docela šok. Jenže jsem tím množstvím práce asi i tak trochu utíkala sama před sebou.


Prosinec byl vcelku šílenej, jelikož jsem měla v polovině prosince odevzdávat bakalářskou práci, ve který jsem neměla na jeho začátku téměř nic. Bylo to vážně crazy, ale nějakým stylem jsem to dokázala a bakalářku odevzdala. Taky jsem byla dělat společně s přáteli 120 kilo brambrovýho salátu pro lidi bez domova. Podpořila jsem pár fajn projektů, dodělala poslední předměty a vánoční dárky jsem sháněla doslova až 23. prosince. Na Štědrý den jsem se poprvé za hodně dlouhou dobu uvolnila, pustila si s rodinou několik pohádek a typickejch vánočních filmů a všechno to na mě padlo. Tři dny jsem byla naprosto nepoužitelná, unavená a bylo mi zle. Dopřála jsem tělu odpočinek, registrovala jsem si Netflix (jsem jediná, kdo ho nepoužíval? :D) a všechno bylo v pořádku. Na konci roku jsem vyrazila na hory do Rakouska, kde jsme oslavili i Silvestra. Což by opět vydalo na jeden celej článek, haha. Rozhodně to byl ale nejhezčí Silvestr, co jsem zažila.


Wow, jsme u konce. Tuším, že tohle je asi nejdelší článek, kterej tady na blogu zatím mám. A nemám sebemenší tušení, jestli ho vůbec někdo bude číst. Mně tohle bilancování ale nesmírně bavilo a i kdyby to opravdu nikdo nečetl, alespoň jsem si shrnula, jak skvělej rok to byl a budu mít hezkou vzpomínku. Zajímavý ale je, že jak sdílím hodně ze života na sociálních sítích, všechny ty události se mi zdaj, jako by to bylo včera. Však víte, že si tady z toho dělám tak trochu deníček. Pokud se najde hrdina, kdo těchto více než deset tisíc znaků přelouská, má u mě kafe! 

Vím, že jsem blog v druhý polovině roku 2018 hodně zanedbala, ale pokusím se polepšit. Abych si mohla říkat blogerka a nepřišlo mi to divný. Sounds like a plan! :D Byl to rok plnej změn a zvratů (i když určitě jsem jich ještě dost zapomněla zmínit) a cítím upřímnou vděčnost za každou jednu z nich. Tak v příštím roce ještě jednou tolik, ne?!


Děkuju vám za veškerou podporu, kterou mi dáváte a těším se s vámi do roku 2019!


S láskou,

Vaše

SHARE:

10. 1. 2019

BEST OF || Prosinec 18

Poslední měsíc v roce 2018 byl tak šílenej, že by to vydalo hned na několik článků. Akorát si nejsem jistá, jestli byl šíleně šílenej a nebo šíleně skvělej. Stalo se toho každopádně spousta a v dnešním článku vás čekají ty nejlepší věci, jídla, místa a momenty. Na tenhle prosinec budu upřímně ještě hodně dlouho vzpomínat.



CITÁT

"Don’t let the noise of other’s opinions drown out your own inner voice. And most important, have the courage to follow your heart and intuition. They somehow already know what you truly want to become."


Steve Jobs

Neboli nenechte se ovlivnit tím, co říkají druzí a nenechte tím utišit svůj vnitřní hlas. A co je nejdůležitější, mějte odvahu následovat svoje srdce a intuici. Obojí nějakým způsobem už dávno ví, čím se ve skutečnosti chcete stát nebo čeho chcete dosáhnout (v angličtině to zní ale prostě líp, že?). Musím říct, že Steve Jobs byl opravdu moudrý muž a tenhle citát to jenom stokrát potvrzuje.

PÍSNIČKA





Tvorbu od dua Loud Luxury můžu už nějakej ten pátek, ale v prosinci mi jejich single Body jel prakticky denně. Miluju miluju miluju! Co se týče český tvorby, rozhodně nechci opomenout novou desku Paulieho & Kennyho s názvem DANK, která je opravdu neskutečně nadupaná. Jak texty, beaty tak i interpreti, kteří na ní hostují (říká se to tak vůbec?!). Málo kdy se stane, že by se mi líbily všechny tracky z jedný desky. Tady je opak pravdou. Skladba Návraty mě oslovila mezi prvními, ale na stejný příčce se s ní drží Molotov s Restem, DANK, Oddanost s Egem a Past pt. 2 s Kalim.

JÍDLO



Největší jídelní zážitek v prosinci bylo rozhodně pozvání na vegan díkuvzdání. Měli jsme dýňovýho krocana s nádivkou, což bylo naprosto geniální a musím uznat, že je pro mě Klárka opravdu kuchařka s velkým K, haha. Ne opravdu, jsem nesmírně vděčná za takový lidi ve svým životě a ještě víc jsem ráda za to, když zastávají stejnou filozofii, jako já. A ještě umí perfektně vařit. Skvělá sama o sobě nebyla jenom tahle večeře, ale taky celej večer, kterej jsme při hraní Activity skončili až ve dvě ráno. Doufám, že brzo dáme repete!

PRODUKT


IMG 8135

Jedním ze dvou top produktů tohoto měsíce je pro mě termo tričko od české značky ScutumWear. Dostala jsem ho v rámci spolupráce na vyzkoušení a byla jsem až překvapená, jak skvěle mi sedlo. Příjemný, rychleschnoucí materiál. Obstálo jak při cvičení, tak především na svahu. Jeden den jsem si vzala jako spodní vrstvu právě to a přes něj jen obyčejné tenké bavlněné triko + na to bundu a vážení, mě bylo takový teplo :D. To, že je vyrobené v České republice, tomu dává už jen třešničku na dortu. Možná někomu může přijít cena vysoká (1250Kč), ale postupem času zjišťuju, že je opravdu lepší mít jeden kvalitní kousek, než tři nekvalitní. Za mě tedy opravdu můžu doporučit.



Jako druhý produkt bych chtěla zmínit absolutně nejvíc milovanou kabelku AKA batoh z mého oblíbeného e-shopu - Světa shopaholiků. Ještě se mi asi nestalo, abych nějakou kabelku nosila tak často. Mám jí sice už od podzimu, ale ještě jsem jí tu nezmiňovala. Rozhodně si to totiž zaslouží. Kdybych měla počítat, kolikrát se mě na ní kdo zeptal, už bych byla v desítkách :D. Černá, univerzální, se zlatými detaily a to, že si jí můžete hodit na záda jako batoh, je prostě TOP. Momentálně je sice bohužel vyprodaná, ale mám takovej dojem, že až ji naskladní (což doufám udělají), tak si ji snad do zásoby pořídím ještě jednou, pro případ, že se mi ta nynější rozpadne :D. Má i geniálně uspořádaný kapsy a zipy. Každá věc má svoje místo a nehledám v ní danou věc tři roky, jako v jiných kabelkách. Za mě jednoduše absolutní strop.

BEAUTY


V létě jsem dostala od firmy s přírodní kosmetikou - Bio Aroma - několik produktů na pleť a na vlasy k vyzkoušení. Jelikož se mi v té době hormonální akné hodně zhoršilo, musela jsem si dávat opravdu velký pozor na to, co si na ní dávám. Proto jsem se těšila, když jsem našla něco, co mi problémy nedělá. Zkrátka mi přišlo, že mi v tu dobu nic nesedělo. A bohužel tomu bylo tak i s tímhle krémem/gelem. Po nanesení na pleť mě po chvilce začala pálit. Což mi přišlo zvláštní, když je určen právě na aknózní pleť. Myslela jsem si, že mi jednoduše nesedí a tudíž jsem milým lidem do Bio Aromy napsala, že budu výjimka, ale mojí pleti nevyhovuje. Minulý měsíc mi však došly i poslední zbytky bambuckého másla a jediné, co jsem doma na pleť měla, byl právě tento krém. Řekla jsem si, že mu dám ještě šanci. A světě div se, žádné pálení, obličej je po něm jemný, příjemný na dotek a hlavně, ráno po probuzení zklidněný a vyživený. Některý věci si jednoduše zaslouží druhou šanci a tenhle produkt se za uplynulý měsíc právoplatně zařadil mezi mé oblíbence.

INSTAGRAM

V minulém měsíci mě asi nejvíc zaujal instagram Marušky. Krásný, světlý, čistý fotky. A hlavně takovým nějakým způsobem jemný. Musím říct, že se od tý doby, co o ní vím, neskutečně zlepšila a posunula ve všem, co dělá a je opravdu šikovná :). Maru, jestli tohle budeš číst, tak opravdu smekám a přeju ti, ať se ti ve všem takhle krásně daří i nadále a budu to mile ráda sledovat :).




Ahoj, mám pro vás receptík na domácí perníčkové mléko a mini recenze nerezových brček a sáčku na výrobu ořechového mléka z @econeacz ❤️ . Mandlové mléko je dost jednoduché. Večer si namočte 100 g mandlí, ráno opláchněte a s 1 litrem čisté vody rozmixujte. Potom jen přeceďte přes plátýnko. No a pokud to chcete mít perníčkové tak přidejte datle a perníkové koření - 200 ml mléka, 1 čl koření a 2 datle (pokud jsou sušené, tak je na chvíli namočte) a zase rozmixujte 😊 . Pytlík a brčka jsou super, dorazily mi teprve včera, ale jsem nadšená, že vám o tom musím hned napsat 😊 Kov je pro mě z materiálů na brčka asi nejpříjemnější a myslím, že jinak už pít nebudu 😆😆 Pytliček je skvělá věc, která Vám vydrží hrozně dlouho, šikovně si to tam můžete stáhnout a nic Vám z toho při “dojení” nevypadne 😊 Sáček vyjde na 59,- a 2 brčka na 169,- což jsou podle mě lidovky a i super tip na dárek👌😊 . Pokud na eshop mrknete, stáhněte si i e-book o Vánocích v klidu a s minimem odpadu, je zdarma 😊 . . . #vanocnimlicko #penikovemlicko #mandlovemleko #diy #vanocebeznasili #econea #barterovaspoluprace
Příspěvek sdílený Maruška (@maruskaveg),


MOMENT

Nevím jak, ale dopsala jsem a odevzdala bakalářku! Vtipná část je, že v den, kdy byl poslední termín na její odevzdání, jsem jí měla polorozpadlou. To z toho důvodu, že jsem si desky objednala v Praze, nechala si ji vytisknout u nás v Boleslavi a tady mi pak tu vazbu z Prahy nedokázali dát do kupy, protože je to už nějaká novější varianta vazeb. No řeknu vám, v tu chvíli to moc vtipný nebylo, ale nakonec jsem práci úspěšně a hlavně vcelku odevzdala. Teď už jen zbývají státnice. Držte mi, prosím, palce!




Wow, minulej měsíc stál vážně za to a mám vždy radost, když si ho můžu takhle celkově shrnout. Jaký byl váš prosinec, co jste si oblíbili, kde jste byli nebo co jste dokázali?
Budu se těšit! 


S láskou,

Vaše


SHARE:
Blog Design Created by pipdig