25. 3. 2018

Kdy jsme přestali objevovat svět?


Před pár chvilkami mi v hlavě proběhla myšlenka. 

Kde byl v našem životě ten zlomový okamžik, ve kterém jsme se přestali tolik zajímat o svět?“.

Sedím v kavárně nad talířem výborného domacího hummusu  a zázvorovým čajem. Akorát jsem měla v plánu přidat fotku na instagram, ale celý se mi nějak zasekl. Opakované vypnutí nepomohlo. Vypnula jsem tudíž celý telefon. V tom momentě mi došlo, proč ho vlastně chvíli nenechám vypnutý a v klidu si nesním zmiňovaný hummus, který mi tady tak hezky nachystali. Najednou přišlo něco, co mě samotnou překvapilo.

V okamžiku jsem se dostala z jakýsi moji imaginární sociální bubliny, v který jsem byla na vlně vyřizování zpráv a emailů do bodu, kdy jsem začala pozorovat, co se kolem mě děje. Bez toho bych si nejspíš nevšimla, jak se na mě malé dítě v kočárku od protějšího stolu krásně usmívá nebo jaké má slečna u vedlejšího stolu nádherné vlnité vlasy. Najednou mé oči zůstaly na malé holčičce, která ukazovala malým prstíkem všude kolem. Ukazovala na obrazy visící na zdech, lampy na stropech či na lidi popíjející dobrou kávu. V tu chvíli mi to došlo. Kdy jsem tohle přestala dělat já? Kdy jsme tohle přestali dělat my?

V jaké části našeho života jsme se přehoupli na ty soustředěný, dospělý lidi, který už neukazujou prstem kolem sebe? Ať už z toho důvodu, že na to nemají čas, nebo třeba proto, že jsme ztratili zájem objevovat. Jsme spokojený s tím, co máme, s tím, co známe. Ve finále už nic dalšího k životu nepotřebujeme. 

Upřímně? Tahle představa mě vcelku děsí. Vždyť ono je to všechno kolem tak krásný, jenom se občas zapomínáme více dívat kolem sebe. Stačí jenom malé věci. Cestou na autobus se nedívat dolů do telefonu, ale všímat si přírody, budov kolem sebe. Všímat si lidí, poslouchat zvuky zvířat, užívat si záři slunce či naopak kapky deště. 

Nebo nám vážně stačí jen to, co známe do této chvíle? Vždyť ony jsou ty obrazy na stěnách opravdu krásný. A ten květinovej lustr ve tvaru lampiónu? No a co teprve ty dorty ve vitríně. Zítra už tam nebudou. Co když už zítra nedostaneme šanci si to všechno prohlédnout? To by přece byla ohromná škoda. 

Prosím vás tedy o jedno. Až tenhle článek dočtete, vypněte svoje chytrý zařízení, nechte si pár minut pro sebe a buďte offline. Nebo se jděte projít, pokud máte možnost. Bez toho telefonu v ruce. Zvedněte hlavu a dívejte se kolem sebe. Zkuste si na všem najít něco hezkýho, i když to bude maličkost. 



Pokud vás mohu požádat ještě o něco, vraťte se potom, prosím, sem a napište mi do komentářů jednu věc, kterou jste za těch pár minut offline objevili. Co vás zaujalo. Jednoduše na co se vaše mysl soustředila. Budu se nesmírně těšit na vaše odpovědi.


S láskou,

Vaše Ann ♥


SHARE:

10 komentářů

  1. Ještě než jsem četla tvůj článek, tak jsem se byla dneska projít na nákup, protože bylo venku fakt krásně. Cesta do obchodu vede přes vilovou čtvrť, s těmi krásnými prvorepublikovými vilami, na kterých vždycky můžu oči nechat. Neříkám, že nekoukám dost často do mobilu, ale zrovna tuhle cestu si nemůžu nechat ujít a užívám si ten pohled :)

    Ve Vlnách

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásný, Jani :) i kdyby to byla jen ta jedna cesta, tak je to boží! Děkuju ti :)

      Vymazat
  2. Moc pěkný článek. Já osobně se snažím žít offline co nejvíce. Já osobně jsem si moc užila procházku noční Prahou, kde jsem obdivovala krásnou architekturu společně s hrou všech těch světel okolo. Noční Praha je opravdu kouzelná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti, Baru :). To jsem za tebe moc ráda. Upřímně musím říct, že to jsem na Praze milovala a stále miluju. Ono je to všude krásný, ale Praha má to svoje kouzlo, který jsem zatím nikde jinde nenašla.

      Vymazat
  3. Já začala offline mód používat, když jsem dostala hodinky na běhání. Nejprve mi přišlo těžké nechat telefon doma, nemoci vyfotit, kudy běžím, ale pak jsem zjistila, že je to fajn, a že se ty fotky stejně podobaly jako vejce vejci, a je lepší se koukat nez fotit:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani, děkuju ti!! :)
      Tohle jsem úplně potřebovala. Taky s tím občas bojuju, ale přesně, stejně ty fotky vypadají pořád podobně a ve finále je to krásnější vlastníma očima. Ten tvůj skvělej pocit z běhu už z fotky nikdo neuvidí.

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Občas mám potřebu se z těchto věcí vypsat a to, že se to někomu líbí, mě neskutečně těší :) děkuju!

      Vymazat
  5. Víš co mám občas nejradši? Když se mi vybije baterka. Fakt že jo. Najednou ze mě spadne ta povinnost rollovat příspěvkami a odepisovat virtuálním kámošům. A začnu vnímat věci. Přesně jak popisuješ v článku.
    Je vtipnýí, jakými jsme otroky..


    Dokonalý tabu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám takovej dojem, že ten telefon budu nechávat vybíjet častěji. Alespoň se líp naučím číst v jízdních řádech a budu kolem sebe pozornější. Ale měla bych se to naučit i bez toho. Prostě vědomý rozhodnutí položit to a nechat to na chvíli bejt. A jak říkáš, ale je to možná víc smutný..

      Vymazat

Blogger Template Created by pipdig