26. 2. 2019

Nadýchané proteinové brownies


Znáte takovou tu americkou, máslovou klasiku, rozpadající se na jazyku.. S množstvím cukru, že po něm dva dny nespíte? Ano, i to je brownies :D. Tentokrát se ale podíváme do trochu zdravější sekce, která však na chuti neubírá. Přes to je extra čokoládové a když si dáte kousek (dva, tři nebo čtyři) navíc, vyčítat si to rozhodně nemusíte.



SUROVINY (1 malý plech)
60g kokosové mouky
20g ovesné mouky
30g proteinu (dle výběru)
60g kakaového prášku
30g třtinového cukru
100g rostlinného oleje
1 vejce / 1 lněné vejce
60ml mléka
špetka vanilky

pár kapek stévie na doslazení dle potřeby

POSTUP
Nejprve spolu v míse promícháme všechny suché suroviny. Následně k nim přidáme ty zbylé a vše dobře spojíme v tužší těsto. Vejce můžete dát buď klasické nebo pro vegan verzi lněné (8PL vody + 3PL mletých lněných semínek - smíchat a nechat chvíli nabobtnat) a rostlinné mléko.

Hotovou směs rozprostřeme na plech vyložený pečícím papírem - konzistence by měla být hustší, takže těsto stačí na plech "vymačkat" - a pečeme cca 20 minut na 180°C. Zda je brownies hotové zkontrolujeme špejlí. Pokud se těsto nelepí, můžeme ho vytáhnout z trouby, nechat vychladnout a podávat. Dobrou chuť!


PS: Cukr v receptu není potřeba, pokud zvolíte sladší protein. Proto doslaďte pouze dle chuti.


SHARE:

15. 2. 2019

(NE)ÚSPĚCH


Dnešní den byl skvělej. Něčím jedinečnej. Úspěšně ukončit bakalářský studium? Nemohla jsem se dočkat. Tři ze čtyř částí státnic už jsem měla za sebou. Dokonce ty, který jsem si myslela, že pro mě budou nejtěžší a panovaly obavy, že je nezvládnu. Zbýval mi jen tenhle jeden, poslední blok, na kterej jsem se svým způsobem i těšila. Ráno jsme se probudila plná energie a elánu. Víte, jak se to říká, pozitivní myšlení je základ. Půjdu na poslední zkoušku, udělám ji a hned potom se vydám na návštěvu k babičce, kterou překvapím tím, že už jsem ten "blbec" (Bc.), jak si vždycky přála. Jenže realita je jiná.

Nezvládla jsem to. Neudělala jsem to. Nedali mi to. Neuspěla jsem. 


Přiznám se, že tohle psát není úplně jednoduchý. Říct to rodině a přátelům je jedna věc, ale když svůj život sdílíte s několika (už) tisíci lidmi na sociálních sítích, nebudete dělat (a asi ani nemůžete), jako že nic. Je to součást toho všeho a já jsem chtěla, chci a budu k vám chtít být vždy naprosto upřímná. Bez pozlátek kolem. 

Jsem člověk, kterej nikdy neměl školu jako prioritu. Pokaždé tu bylo něco jinýho. Ať už to byla práce, nebo osobní život (z 85% práce). Jenže vše mi stále nějakým záhadným způsobem vycházelo. Nikdy jsem se nějak extra neučila. A když už jo, prokrastinovala jsem až do posledního momentu a nejdřív v deset večer jsem se začala učit. Do noci, klasika. Bakalářku (teď už jsem jí obhájila, tak to můžu napsat veřejně haha), jsem dokončila prakticky v rámci jednoho týdne a opět to nějakým podivným stylem vyšlo. Ale dneska, dneska to nevyšlo. Poslední předmět, kterej měl ukončit moje tři roky v rámci vysokoškolskýho studia.

Vyšla jsem z místnosti a měla jsem ten nepříjemnej pocit v břiše. Zklamání, selhání, zoufalství. Tak nějak všechno se vším. Na chodbě spolužáci, doufajíc, že nesu dobrý zprávy. Ale nenesu. "Nemám to". Pokud jste si tohle někdy sami zažili, pravděpodobně jste seznámeni s reakcemi, který po tomhle následujou. 

"Panebože! Cože? Jak to? To snad ne!? Vtipkuješ?" a nebo "Ty kráso.. ježiši.. achjo.. tak to mě mrzí.. to je škoda.." a poslední skupinka "Hlavu vzhůru, příště to dáš!". 

V první chvíli moc nevíte, jak reagovat, protože jste si to pomalu ještě ani sami neuvědomili. A nakonec zjistíte, že vaše okolí je z toho překvapený, rozčarovaný a naštvaný mnohem víc, než vy sami. Abych to uvedla na pravou míru, nebylo to tak, že bych se na tuhle zkoušku neučila. Naopak. Paradoxně jsem jí věnovala nejvíce času ze všech. Jenže pak jsem tam stála, udělala jednu chybu a přišlo to. Blackout. Naprostej. Jedno veliký okno. Jako kdybych ztratila kontrolu. Najednou jsem ani nevěděla, jak se co nazývá. A bylo to. V tu chvíli jsem věděla, že je to špatný. Že to nejspíš nezvládnu. Že mi to nedají. Hlavou mi běželo milion myšlenek, ale žádná se nemohla dostat k tomu, na co jsem vlastně měla odpovídat. Nakonec jsem si vyslechla výsledek, sklopila hlavu a pokorně odešla.

Ten nepříjemnej pocit v žaludku pokračoval až do příjezdu domů. Možná to byl ale jen hlad (haha). Nějak jsem nevěděla, jak se k tomu postavit. Jestli mám křičet, brečet nebo si do něčeho bouchnout. Počkej, počkej.. Takhle ne. Zamyslela jsem se. Urovnala si priority. A najednou, najednou to přišlo. Pocit klidu. Vždyť se nic neděje. Nevím, kde se to vzalo, ale dala jsem si na misky vah dvě varianty. První je, že budu smutná, naštvaná, přešlá, zklamaná, půjdu si dát nějaký dobrý jídlo, kterým to zajím, lehnu si do postele a pustím si film. Druhá byla ta, že to přijmu tak, jak to je. Selhala jsem, ale není to přece nic hroznýno. Svět nekončí. Dělala jsi, co jsi mohla. V tu chvíli, jak jsi nejlépe dovedla. A je to v pořádku. Bez mrknutí oka jsem zvolila číslo dvě. Rozzářily se mi oči a došlo mi, že se konečně můžu vrhnout do všeho, v čem mi tohle období učení se stálo v cestě. Nejprve jsem uklidila celej barák a začala si zapisovat, co tu chci udělat a předělat. Konečně zrealizovat všechny ty věci, jak už kolem blogu (máte se na co těšit!), tak spoustu změn v osobním životě, po kterých toužím. Vlna energie. Klidu. Nejspíš i úlevy. Tohle jsi přece chtěla. A to, že jsi nedala jednu zkoušku (kterou uděláš za čtvrt roku), ti to přece nezkazí.

Upřímně trošku nechápu sama sebe. Ještě rok zpátky bych se jen z týhle představy hroutila. Brala to jako fatální osobní selhání. Jenže už mám, díky bohu, priority úplně jinde. A beru to jako skvělou zkušenost do života. Jsem vděčná. Možná to bude trochu klišé, ale nemůžu si pomoct a samozřejmě jsem si v hlavě urovnala i to, že jsem zdravá, mám kde bydlet, mám milující rodinu a lidi kolem sebe. A pak jsou na druhý straně světa tací, kteří denně bojují o život. Tak se v posledních měsících dívám na hodně životních situací. Dává mi to neskutečnou pokoru a vděčnost. Navíc, možná jsem naivní, ale věřím, že všechno se děje z nějakýho důvodu. A do života mi daly právě ty špatný zkušenosti, to nejcennější. 

Určitě si spoustu z vás řekne, že jsem se měla víc učit. Nebýt online. Věnovat tomu víc času. Jenže já sama v sobě vím, že jsem tomu věnovala tolik, kolik jsem dokázala. To je pro mě nejdůležitější. A tak tu píšu tyhle řádky, a jsem, svým vlastním, trochu zvláštním způsobem, šťastná :).



Pokud jste zažili nebo zažíváte něco podobnýho, nebojte, nejste v tom sami. Tak nějak jsem cítila, že vám to chci tímhle způsobem říct a taky, že se o těchto věcech zas tolik nemluví. Navíc, i kdyby si to měl přečíst jeden jedinej člověk, kterýho to podpoří, stojí mi to za to. Děkuju. 



S láskou,






SHARE:

7. 2. 2019

BEST OF || Leden 19

Vítám vás u toho nejlepšího z uplynulého zimního a zároveň prvního měsíce tohoto roku! Doufám, že jste do něj vstoupili stejně příjemně, jako já. Pokud ne, pojďte si alespoň zpříjemnit aktuální  měsíc přečtením tohohle článku (haha).

Rozhodla jsem se být trochu originální a změnit název měsíčních oblíbenců z "My Favorites" na "BEST OF". Přiznám se, že na čtení jiných blogů momentálně moc prostoru nemám, ale alespoň dříve jsem to u nikoho neviděla. Čili mi když tak, prosím, nekazte mou naivní představu, že se odliším :D. Pojďme se ale vyhrnout zpět do ledna. Bude toho dost.


CITÁT

"Představivost je důležitější, nežli znalosti."
- Albert Einstein

PÍSNIČKA

Musím uznat, že tentokrát je to extrémně těžký. Na hudbě žiju prakticky každej den. A taky na podcastech. Dejte mi ale chvilku, jdu se podívat do Spotify, co by tak ta top skladba mohla být.

... chvíle hledání

Mám to! Budou to muset být opět dvě, jako minule. Alespoň jsem ale rozlišila žánry. Obě dvě písničky však naprosto miluju. První jsem objevila jak jinak, než náhodou při poslouchání podobných songů a SICKO MODE, to jednoduše nedokážu popsat. Vý - bor - ný.





PODNIK

Rozhodla jsem se surově vyřadit jídlo a místo toho dát dva podniky. Jsou to sice místa, kde na jednom jsem byla dvakrát a na druhým jednou, ale hned se zařadily na seznam podniků, kam určitě budu chodit častěji. Shodou okolností se nachází v té stejné, jedné ulici a přímo na proti sobě. Náhoda? Nemyslím si. 


Prvním z nich je kavárna Coffee Room. Sice je maličká, ale prostředí příjemný, obsluha milá a to jídlo. Lepší avokádovej toast jsem ještě neměla. A jako bonus skvělý kafe. Za mě 10/10.


Druhým je SANDOKAN VEGAN BISTRO. Tohle bistro nabízí výběr indických jídel formou bufetu (všechno vegan). Zaplatíte za "talíř", na kterej si můžete nandat co hrdlo ráčí. Teda samozřejmě s mírou a v rámci nějakých slušných mravů :D. Talíř vyjde na 130Kč a výběr stojí za to. Opět je bistro menší, ale zatím jsem tam viděla víc lidí v jednu chvíli, než míst, což o kvalitě rozhodně svědčí. Navíc to jídlo je geniální. Rozhodně doporučuju (i pro nevegany).

PRODUKT

Já jsem tak zamilovaná!

Do koho, ptáte se?

Do svýho novýho Lady BOSS diáře na letošní rok. Na prosincovým Dyzajn marketu tahle láska vzplanula a až do doby, než jsem ho měla doma, neuhasla. Ehm, ano, pořád mluvím o tom diáři. Nakonec to vyšlo tak krásně, že mám doma přesně ten, který jsem chtěla a to osobně od paní majitelky, za což jí tímto ještě jednou ze srdce děkuju. A pro vás jsem domluvila soutěž o jeden z nich. Design dle vašeho výběru. Čili jestli mě ještě nesledujete na instagramu, určitě to napravte a během pár dní se můžete na soutěž těšit.




BEAUTY

Dostalo se mi k otestování v rámci spolupráce několik produktů od značky produkující čistě přírodní kosmetiku, Purity Vision. Jejich výrobky používám už slušných pár let a na bambucké máslo nebo růžovou vodu nedám dopustit. Teď jsem ale měla možnost přičichnout k pár produktům, které jsou v mé výbavě nově.

Ten, který si mě okamžitě získal (a testovala jsem ho nejvíce), je marocký jíl. Dávám si ho jako masku a nechám ho přibližně půl hodiny na pleti a poté smyju. Je po něm krásně hladká, čistá ale zároveň není vysušená, s čímž jsem mívala u klasických masek problémy. Mohla bych vám tu psát, k čemu je dobrý a jak ho používat, ale myslím si, že nejvíce vám o něm řeknou přímo u nich na webu, kde to mají opravdu krásně (a lidsky) rozepsané. Za mě ale rozhodně ano. Nehledě na to, že ho stačí maličko a cenově vyjde skvěle.


Výsledek obrázku pro marocký jíl purity vision


FITNESS

Třikrát hurá! Jsem back at it a v lednu jsem se zase pustila do cvičení. Vrhla jsem se do programu 30 Day Shred od Jillian Michaells, ale po třech dnech jsem se přetáhla, málo jsem spala, jedla a byla ve stresu (bez komentáře) a tak jsem se do něj pustila od února na novo. Rozhodně mi to ale nastartovalo chuť do cvičení, takže mi věřte, že i ty tři dny udělaly obrovskej rozdíl! Sice je to cvičení, který už nějakou tu dobu na světě je, ale myslím si, že je pořád super účinný. Navíc Jill mám vážně ráda. Ještě jsem od ní cvičila program ONE WEEK SHRED a výsledky byly víc než překvapivý. Taky je to mimochodem nejčtenější článek na mým blogu.


INSTAGRAM


Čí instagram mě tenhle měsíc nejvíc bavil? Rozhodně to bude Aki (Votrubová). S touhle krásnou a energickou slečnou se znám už nějakej pátek, ale co se rozhodla vzít saky paky a odjet na dva měsíce (snad je to správně) na Bali, její energie (vibe) mě neskutečně baví. Reaguju jí skoro na každou fotku a stories, takže si už možná musí myslet, že jsem trochu posedlá :D. Ale já asi jsem, v dobrým! Nesmírně jí to přeju a baví mě to. Navíc nejenom, že tam normálně pracuje, ale fyzicky na sobě neskutečně maká, což je i mně obrovskou motivací. V neposlední řadě je z povolání "insta guru" a její fotky jsou jednoduše vymazlený. A taky razí #ZaNormalniHolky v tom (za mě) správným a zdravým stylu. Go, girl! 





This picture was captured during one of my best days in Bali. We went for our “alsmost-everyday-classic” breakie in Satu Satu, training, shopping, then stopped by at an amazing lunch, good laugh, few cocktails during happy hour 😉 then to see the sunset, great pizza & vodka party at the villa and then to dance at the beach. I love my #baligfriends soooo much, I don’t know, how my experience could be complete without you, guys! Thank you, life, for being THIS fckin’ awesome! #mylove 💙🤙🌊☺️ . . . . . . . #igerscz #czechgirl #czechblogger #lovelywanderings #livefolk #lifeofadventure @folkmagazine @livefolk #passionpassport #thetravelwomen#thewanderlustclub #dametraveler @dametraveler #thediscoverer #girlsborntotravel #wearetravelladies #nomadgirls #girldiscoverers @girldiscoverers #dnescestujem #balivibes #bali #igersbali #balicili
Příspěvek sdílený Aki Votrubová (@akivotrubova),


MOMENT

První událost bude hned z druhého dne tohoto roku. A ještě k tomu z Rakouska/Německa....

Kdykoli jsem u někoho viděla kroužek v horní části ucha, hned jsem mu to chválila. Všichni mi ale řekli, že se jim to hojilo šíleně dlouho a že už by do toho znovu nešli. Roky se mi to líbilo, ale říkala jsem si, že to bez toho zvládnu, že mi to za tu bolest asi nestojí. Sem tam jsem na tom místě ale nosila nasazovací (fake) kroužky a naprosto jsem to milovala. Nikdy jsem se ale neodhodlala tohle moje přání zrealizovat. 

No... to si takhle jedete po novém roce z horské chaty, z namrzlého srázu plného sněhu dolů, vaše auto se pomalu proměňuje v sáňky a ze sedadla spolujezdce se ozve "Nepůjdeme si dát piercing?" (plánovali jsme totiž cestou domů z hor výlet do Salzburgu) a samozřejmě, klasická odpověď Aničky: "Jasně, proč ne!"


A víte, co je na tom nejlepší? Že mi slečna řekla, ať očekávám napuchnutí, zarudnutí, svědění a všechny nejhorší možnosti světa. Taky mi sdělila, že tohle místo se hojí nejdýl ze všech. Konkrétně devět měsíců. Ano, slyšíte správně, tři čtvrtě roku. Jenže mně (zatím - zaklepat!) nic nenapuchlo, extrémně nezarudlo, všechno je v naprostým pořádku a já na uchu po prvním měsíci už i (trochu nevědomky) spím. Každý den si to poctivě dvakrát denně dezinfikuju a jsem za tenhle průběh nejvíc šťastná. 


Druhým momentem byla konference Osobní růst pod záštitou GrowJobu, o které jsem sepsala kompletně celý článek. 


Nemůžu tady nezmínit návštěvu mého milovaného LUSH obchodu, kam jsem byla pozvaná na představení Valentýnské kolekce. Jestli jste ji ještě neviděli, určitě to napravte. Pokud se ale v beauty odvětví trošku pohybujete, pravděpodobně vám neunikla. Letos se toho nebáli a najdete v ní motivy jako je broskvička, lileček, banán a tak dále :D. Za mě rozhodně palec nahoru. Broskev byla (bohužel) vyprodaná, tak jsem si odnesla lilek, který voní naprosto famózně! A navíc je to tak roztomilý. 


Produkty jsme si ještě nakonec mohli sami zabalit eco friendly šátků z bio bavlny. Já jsem si samozřejmě vybrala unicorní. Jak jinak.


Jak se říká, to nejlepší nakonec - a tím je koncert Toma Odella

Long story short, někdy v listopadu jsem si na něj "jen tak" s kamarádkou koupila lístky a prakticky jediná písnička, co jsem od něj znala, byla zremixovaná Another Love. Nevím, co mě to v tu dobu popadlo, ale proč ne. Přišel datum koncertu a kamarádka, která na něj se mnou měla jít, si (velmi šikovně) zlomila ruku. Varianta, při které by se nadopovala prášky a šla, se mi opravdu nelíbila :D.

Zbyly mi tedy tři možnosti. Buď seženu někoho jiného, nebo půjdu sama a nebo nepůjdu vůbec. Zrovna v ten den nikdo z mých známých nemohl, jelikož to bylo na rychlo. Byla jsem v rozpoložení, že se mi vůbec nechtělo jít. Jenže jsem si říkala, že by to zase byla škoda. V den akce to přišlo: "oukej Aničko, půjdeš sama.". Jenže co osud nechtěl, zmínila jsem se o tom před Fínkou (moje soul mate), která mimochodem druhý den měla nejtěžší zkoušku semestru, ale bez váhání mi napsala "Jdeme spolu!?". A tak jsme se ocitli na koncertě Toma Odella, kterej se nakonec stal nejlepším koncertem mýho života (a taky jsem si na Toma sáhla haha, fakt :D). Vůbec nám nevadilo, že jsme neznaly všechny texty. Atmosféra byla úžasná a Tom ještě víc

Na závěr můžu říct jen to, že týden po koncertu jsem neposlouchala nic jinýho, než jeho a ty nejoblíbenější tracky už umím nazpaměť. Asi jsem se zamilovala (No. II.).



Jednoduše řečeno - LEDEN byl naprosto skvělej a jestli v podobným duchu budou pokračovat i další měsíce v roce 2019, máte se na co těšit! :D

.

Jak jste začali první měsíc vy? Co jste si oblíbili a kde jste byli?

Těším se, jako vždycky <3.

.

S láskou,



SHARE:

3. 2. 2019

Kokosové proteinové lívance s lesním ovocem


Jelikož je v tomhle receptu kokos všude, kam se podíváte, našla jsem si o něm pár zajímavých informací. Pro mě osobně je to skvělá surovina na zastoupení zdravých tuků v jídelníčku, díky kterým zůstanu déle sytá. Většinou, když si dám takovouhle nabombenou snídani, nemám hlad třeba ještě další čtyři až pět hodin. Což někdo může říct, že není v pořádku, ale řídím se podle svého těla a nejím jen pro to, že už to jsou tři hodiny od posledního jídla a "měla bych".
Zpět ke kokosu. Údajně chrání před viry, infekcemi a bakteriemi. Asi to zní, jako bych mluvila o ořechu samotném, ale ne, samozřejmě mluvím o jeho konzumaci a účincích pro naše tělo :D. Zároveň je nápomocný při problémech se štítnou žlázou, srdcem a dokonce i podporuje činnost mozku. Prý má pozitivní účinky i na pleť a o hydrataci kokosové vody snad ani nemusím začínat. Ta je opravdu zázračná. Pokud vás tyhle fakta ještě neunudila, pojďte se mnou zkusit zakomponovat tenhle zázrak jménem kokos do vašeho dne. Nebudete litovat.


SUROVINY (1 porce)
30g špaldové celozrnné mouky
20g (kokosového) proteinu
15g mletého kokosu
½ zralého rozmačkaného banánu
špetka kypřícího prášku
1 vejce / 1 lněné vejce
90ml (rostlinného) mléka
špetka skořice

POSTUP
Všechny ingredience společně spojíme v misce nebo vložíme do mixéru a umixujeme v hladké těsto. Pokud nemáte kokosový protein, můžete použít jakýkoli jiný nebo místo něj dát mouku + nějaké sladidlo. Pokud chcete vegan verzi, místo klasického vejce vytvořte lněné vejce (3PL mletých lněných semínek + 8PL vody). Konzistence by měla být hustší.

Rozpálíme pánev se lžičkou kokosového oleje a vlíváme na ni těsto ve tvaru lívanců. Opekáme je na mírném ohni z obou stran do zlatova. Hotové lívance dozdobíme a můžeme podávat. Já jsem sáhla po kokosovém másle (aby toho kokosu nebylo málo) a nakombinovala jsem ho s lesním ovocem a rybízem, což je za mě chuťově naprosto skvělý. Fantazie se ale meze nekladou! Nechte si chutnat :).





S láskou,


SHARE:

1. 2. 2019

Výzva za lepší já || 30 DNÍ


Být tou nejlepší verzí sebe sama? Snažit se o to každý den? Proč ne! Dnes jsem se na sociálních sítích přiznala k tomu, že jsem tak trochu, neřekla bych závislá, ale čerpám z energie nových začátků. Čerpám z toho, že je začátek nového měsíce. Proto mám i jako jedna z mála (alespoň v mém okolí) ráda pondělky. Je to pro mě malej, čistej start. Důležitý je mít na paměti, že pokud chcete s něčím začít, můžete to udělat naprosto kdykoli, ať už je pondělí nebo sobota večer. TEĎ je ten nejlepší čas.

Každopádně, pojďme využít energie nového měsíce a připojte se se mnou do měsíční výzvy pod názvem ZA LEPŠÍ JÁ. Tohohle motta se držím už pěkně dlouho (také z názvu blogu For Better Me alias za lepší já) a první výzvu pod tímhle pojmenováním jsem rozjela na Instagramu minulý rok v létě. Jelikož měla skvělou odezvu jak od vás, tak to bavilo i mě samotnou, máme jí tu znova. Tentokrát jsem se ale rozhodla nezůstávat pouze v rámci Instagramu, ale vzít to skrz všechny sociální sítě a především blog. Protože co si budeme povídat, motivace není nikdy dost a nikdy nevíte, kdo na tohle může narazit a koho to třeba může inspirovat.

Výzva bude rozdělena do několika tématických bloků, z kterých si můžete vybrat jen to, co se vám bude líbit. Nemusíte se tedy trápit, když se vám zrovna nebude chtít cvičit nebo jste o meditaci v životě neslyšeli. Všechno má svůj čas a jediný, co si přeju, je abyste poslouchali sebe a svoje tělo. Spíše vás chci inspirovat tím, co jsem si dala za cíl já, ale můžete si to konec konců sestavit úplně podle sebe.




Říct "budu jíst zdravě" může mít spoustu významů. Sama jím pouze rostlinnou stravu, takže se budu v základu držet toho. Jezte ale tak, jak to vyhovuje vám. 

Největší změnou je rozhodnutí vyřadit ze svého jídelníčku cukr. To praktikuju poslední dva týdny a ode dneška jsem si dala za cíl 1 TÝDEN, kdy chci být kompletně #cukrfree. Pokud mi to bude vyhovovat, zkusím v tom pokračovat dál, protože list pozitivních účinků je opravdu dlouhej.

Čemu se v rámci vyřazení cukru vyhýbat?

CUKR (klasický cukr, sirupy, med)
BÍLÁ MOUKA (pečivo, dortíky, sušenky, preclíky)
OMÁČKY (balsamico ocet, marinády a dresinky)
BANÁNY A BRAMBORY
SUŠENÉ OVOCE (včetně datlí a rozinek)
NÁPOJE (alkohol, džus, bublinkové nápoje, slazené čaje)
UMĚLÁ SLADIDLA (aspartam, sacharín, sukarlóza,..)


Naopak se snažit zařadit více zeleniny a celistvých, nezpracovaných potravin


Obecně je plán hýbat se každý den alespoň půl hodiny. Samozřejmě je fajn minimálně jednou týdně zařazovat den, který si vyhradíte na odpočinek, ale takovou procházku si v rámci něho dát můžete. Zároveň chci trávit více času venku. Některé dny se stane, že celý den strávím u stolu a ven ani nevytáhnu paty. Jenže ten čerstvej vzduch je tak osvěžující a hlavně, zdravej! 

V neposlední řadě jsem se rozhodla konečně vyzkoušet plán FIT FAB STRONG, kterej je od úžasný Andy, kterou mám tu čest znát osobně. Je to jediný český fitness program tohoto formátu a je zcela ZDARMA. Pokud jste o něm tedy nikdy neslyšeli, rozhodně to doporučuji napravit.

MŮJ PLÁN:

30 Day Shred od Jillian Michaels
Pole Dance - 1x týdně
Procházky či běh (pokud počasí dovolí)
Protahování
Stojky



Tímto se omlouvám všem odpůrcům angličtiny, ale jednoduše jsem zatím nenašla český slovo, který by tohle celý téma adekvátně zastupovalo. Pro mě to znamená uvědomění, být více všímavý, pozorný, uvědomit si přítomný okamžik. Může se to zdát jako ezo blbost, ale pro mě zařazení mindfulness do každodenního života bylo naprosto zásadní. 

Navíc jsem zařadila meditaci. Přiznám se, že většinou nemedituju každý den, protože to někdy prostě necítím, ale minimálně 3-4x týdně už to zvládám. Pokud jste se s meditací nikdy nesetkali, doporučuji vyzkoušet mobilní aplikaci HEADSPACE. Bohužel je jenom v angličtině, ale dnes už je spoustu meditačních videí v češtině k dispozici i na YouTube.

Pokud shledáváte těžkým se v daný den motivovat a nebo zrovna nemáte náladu, zkuste si sepsat seznam věcí, za které jste v ten daný den vděční. Můžou to být maličkosti, můžou to být velké věci. Například:

Jsem vděčná, že mám co jíst.
Jsem vděčná, že se můžu hýbat.
Jsem vděčná, že mám střechu nad hlavou.
Jsem vděčná, že mám možnost se svobodně projevovat.
Jsem vděčná, že mám každý den možnost začít na novo.

A tak dále....



Velice důležitý a bohužel často opomínaný téma. Každý chce být produktivní a zvládat úplně všechno, ale bez odpočinku to bohužel nejde. Nebo to rozhodně není takový. Je důležitej jak spánek, tak samotnej odpočinek. Uvědomuju si důležitost spánku čím dál víc a sama se teď snažím o 7-9 hodin denně. Navíc jsem zjistila, že mi vyhovuje chodit spát dříve a vstávat dříve, což se mi upřímně v praxi úplně nedaří. Nevzdávám to. Můj cíl je naučit se vstávat kolem 6 hodiny. 

Pokud se v noci kvalitně vyspíte a přijde na vás přes den únava, tak pokud to jde, nebojte se dát si "šlofíčka". Nepřetahujte ale na víc, než 20 minut. Ideální doba pro krátkej spánek přes den je 10-20 minut (vědecky prokázáno). Pokud je to dýl, dostáváte se do hlubšího spánku a je pak těžší se probudit. Nehledě na to, že rozespalí zůstanete ještě pár hodin potom. 

Hodně dlouhou dobu u mě trvalo období, kdy mi přišlo, že pokud si pustím video nebo oblíbenej seriál, je to ztráta času. Jenže není. Je to forma odpočinku. A to jak pro tělo, tak pro hlavu. Samozřejmě ale, nic se nesmí přehánět a pokud se to zvrhne v maraton novýho seriálu na Netflixu, není to úplně oukej.


Další z pro mě důležitých a ne tolik diskutovaných oblastí..

Ať už se jedná o rodinu, přátelé, blízké. Buďte tu pro ně. Pomáhejte, podporujte, naslouchejte. Zpříjemněte cizímu člověku den tím, že se na něj usmějte. Pomozte starším s taškami. Podržte někomu dveře. Máme každý den tolik možností, jak někomu zlepšit den a zároveň mít ze sebe dobrý pocit. Stojí to za to.


Ehm, tohle je můj osobní kámen úrazu. Samozřejmě bych v rámci jednoho dne nejradši stihla úplně všechno. Jenže pak se vyčerpám a zase se mi nechce dělat nic. Je důležitý naučit se prioritizovat. Neboli určit si, co je důležité a co může počkat. Piště si To-Do Listy. Mějte přehled o tom, co chcete v daný den stihnout. Pokud to jde, klidně si dejte k aktivitám pevně stanovený čas. Pomůže vám to se lépe orientovat a neztrácet minuty (hodiny) projížděním sociálních sítí. 

Pořiďte si hezký diář a všechno si pěkně zapisujte. Nebo zvolte elektronickou formu. Já kombinuju oboje a maximálně mi to vyhovuje. Papírovej diář má pro mě ale pořád takový svoje kouzlo a nevzdala bych se ho. 


To bychom měli. Upřímně z toho mám skvělej pocit. Ještě bych jednou chtěla zmínit, POSLOUCHEJTE SVOJE TĚLO. Pokud vám zrovna není dobře, nepřetahujte se, nenuťte se za každou cenu do cvičení. Udělejte si dobrý, hodnotný jídlo, odpočiňte si, zalezte si do postele s oblíbenou knížkou, filmem. Já vím, že ne vždy to jde. Máme práci, povinnosti, někdo se musí starat o rodinu a tak dále. Ale nikdy nezapomínejte sami na sebe. Pokud se o sebe nebudete dobře starat, nemůžete pak totéž poskytnout ani ostatním. Myslím to vážně, i když si teď přijdu opravdu jako mamina, dávejte na sebe pozor! :)


PS: Pokud byste měli jakýkoli dotaz k čemukoli, 
určitě mi to napište buď do komentářů, nebo klidně 
na Instagramu či se mi ozvěte na mail (anna@forbetterme.cz). 
Budu se těšit!


JDETE DO TOHO SE MNOU?


SHARE:
Blog Design Created by pipdig