19. 1. 2019

NEJ(LEPŠÍ) ROK MÝHO ŽIVOTA? || 2018

Postavila jsem sama sebe do situace, kdy chci shrnout uplynulý rok do jednoho článku. To je něco, co mi přijde jedním slovem - šílený. Už takhle na začátku vám prozradím, že to byl zatím jednoznačně nejlepší rok mýho života. Proto se pohodlně se usaďte, udělejte si hrnek teplého čaje nebo ještě líp, čokolády a vychutnejte si se mnou tuhle nostalgickou, retrospektivní chvilku (protože čím víc cizích slov, tím líp, říkali).




2018 začínal jako každej jinej. Žádnej vzrušující silvestr se nekonal a prvního ledna už jsem si to štrádovala zpět do Prahy, abych mohla jít druhej den do práce. Pamatuju si ale, že jsem ten den ještě zašla do fitka, abych si splnila takový to "Jak na novej rok, tak po celej rok". Když já tyhle stereotypy stejně nemám ráda. Klasicky jsem si sepsala seznam svých předsevzetí, tentokrát ale do třiceti stručných bodů. Musím se ale přiznat, že jsem si je během roku několikrát pročítala a tím sama sebe inspirovala, na čem chci ještě pracovat. Některé cíle se mi opravdu vydařily:

1. Sním spoustu dobrého vegan jídla -> ano, překvapivě, v tom jsem byla asi nejúspěšnější.

2. Udělám si pořádek sama v sobě 
-> nevím, jestli jsem si sama v sobě udělala pořádek nebo ještě větší zmatek, ale změnilo se mi v životě snad všechno, co šlo.

3. Poznám nové lidi a získám nové přátelé -> za tohle jsem asi nejvděčnější! DĚKUJU.

4. Naučím se říkat "NE" -> getting there, ale rozhodně jsem se zlepšila!

5. Celkově budu víc vděčná za všechno, co se mi v životě děje
-> vděčnost je nezbytná součást mýho každodenního života.


6. Nechám ze svého života odejít lidi, kteří odejít mají -> k tomu asi netřeba více říkat.

7. Pokusím se dál předávat inspiraci a motivaci do světa 
-> určitě to nebylo v takový míře, v jaké bych chtěla, ale zase jsem se někam posunula.

Těch předsevzetí, které se mi dařily z části nebo vůbec, je poměrně dost, ale alespoň mám další milníky a body do seznamu pro tenhle rok.


via WeHeartit

Jak jsem psala, leden začal poměrně nevinně. Byl to poslední měsíc v práci, kde jsem strávila poslední tři čtvrtiny roku. Upřímně jsem se nemohla dočkat, protože přišel čas jít o dům dál. Nakonec jsem skončila jak na této praxi, tak i v druhé práci, kterou jsem dělala zároveň s ní (abych si zaplatila bydlení, jídlo, dopravu a ostatní výdaje). Zároveň jsem 4. ledna oznámila, že jsem se dala na veganství, juhuu! Vyšla jsem z komfortní zóny a pořídila si červenou zimní bundu. Začala jsem se učit stojky. Koupila jsem si vstupenku na Konferenci Osobní růst, kde jsem se potkala s KOVYM a spoustu dalšími inspirativními lidmi. Právě díky této konferenci si mě všimli v GrowJob Institutu (pořadatelé) a nabídli mi spolupráci.


Únor byl pro mě ještě jednou takový nový rok. Skončila jsem ve zmiňovaných pracích a rozhodla se, že se zkusím vydat dráhou freelancera AKA člověka na volné noze. Hned ze začátku jsem byla na několika skvělých blogerských eventech, měla pár zajímavých schůzek a v polovině února už jsem se zase stěhovala zpět, odkud jsem přišla. Po šesti letech zpět do velikýho domu a na vesnici. Čekal mě totiž letní semestr, v kterém jsem měla školu čtyřikrát týdně, čili nedávalo smysl dojíždět každý den z Prahy. Zároveň jsem byla poprvé v životě fotit s fotografkou, při čemž jsem se taky poprvé s někým jiným za foťákem cítila dobře. Normálně jsem hodně kritická, ale do těch fotek jsem zamilovaná i po roce a hlavně, světe div se, vážně se mi líbí. V neposlední řade to je měsíc, od kterého se moje pleť pere s hormonálním akné. A taky jsem zažila jeden skvělej večer, při kterým jsem si zazpívala s irama v jejich irský hospodě, ohřála si promrzlý nohy u otevřenýho ohně a hodinu si povídala na Václaváku se těma nejmilejšíma švédama.


V březnu jsem se naplno opřela do školy a začali mi do života přicházet nový, skvělý lidi. Taky jsem se trochu více otevřela a řešila na sociálních sítích témata, o kterých se doposud tolik nemluvilo. Přestala jsem se vidět tak extrémně kriticky a začala se mít o trochu víc ráda. Nechala jsem si dát (svoje první) tetování. Ač jsem tak nějak tušila, že bych si někdy chtěla dát tetování, jeho finální podoba mě napadla jednou ve čtyři ráno, když jsem nemohla spát. Druhej den jsem se objednala a do měsíce jsem ho měla. A nelitovala jsem toho jedinej den. Jo a, na školní párty jsem se domluvila se slečnou, s kterou jsme se sotva znaly, že vyrazíme na Bali. A to i s dalšíma čtyřma holkama, s kterýma jsem se absolutně neznala.


Následoval duben, kdy jsem se dostala k několika hezkým spoluprácem. Zúčastnila jsem se pražského Meet & Greetu od Aktinu, kde jsem potkala spoustu super lidí. Dokonce i ty, kteří mě sledují a přišli mě oslovit. To mám vždycky na krajíčku. Fakt. Nakonec jsem se zamilovala do hummusu z Kofárny. Achjo, mám hlad..


Měsícem stojek a veganskýho jídla byk rozhodně květen! Konečně jsem se odhodlala a založila si živnost, což byl pro mě velkej game changer. Konala se Veggie Náplavka, která mě nabila na další měsíce dopředu (jak energií, tak i cukrem, který jsem spořádala). A opět se mi otevřely dveře k novým projektům. Tak si říkám, že jestli tohle čtě nějaký češtinář, tak mu musí přijít komický, jak skáču z nespisovnýho jazyka ke spisovnýmu :D. Ale jednoduše píšu tak, jak mi to jde od ruky, tak snad mi to prominete.


Jestli jsem mluvila o tom, že jsem se v březnu trochu víc otevřela, tak v červnu to nabralo nový rozměry a začalo mě bavit říkat, co si myslím, bez ničeho okolo. Na to konto mi přišlo takových pozitivních ohlasů, že se mi tomu skoro nechtělo věřit. Byla jsem na blogerské akci pod názvem BLOGERFEST, kde jsem opět potkala lidi, kteří jsou v mém životě do teď. Navíc bylo úžasný být vlastně poprvé v takový velký bublině těch, kteří žijou stejnými věcmi. Uspořádala jsem svůj první brunch pro blogery/influencery. Začala více postovat v duchu #ZaNormalniHolky. Dokonce jsem šla i párkrát běhat. Stojky jsem ale dělala skoro každej den. Jeden víkend jsem se ale i s hafanem sbalila a vyrazila do vesničky kousek od Brna (na samotě u lesa), kde jsme společně já a dalších sedm slečen zažily hodně emotivní, spirituální a božský tři dny. To vše díky instagramu. Poslední a nejdůležitější věcí bylo to, že jsem začala pracovat pro svůj, dalo by se říct, lovebrand. Tím moje freelancování nabralo úplně jiný obrátky. 


V červenci jsem uspořádala několik soutěží a byla na konferenci Kritického myšlení. Nebyla jsem v online světě tolik aktivní, protože jsem se hodně pustila do výše zmiňované práce. Přestala jsem dojíždět každý týden do Prahy na lekci Pole Dancu a místo toho se přihlásila do studia u nás. Absolvovala jsem svojí první akupunkturu v životě v Beauty Body Clinic. Ta byla zaměřená na léčbu pleti a byla to skvělá zkušenost. Chystám se o tom ale rozepsat v samostatném článku. Abych nezapomněla, tak za mnou v den konference přijela Anička, která tvoří božský raw dorty a přivezla mi jeden, jenom pro mě!


Srpen. V sprnu jsem oslavila 22. narozeniny. Tak nějak jsem tušila, že tohle číslo pro mě bude osudový. Narozeninovej den jsem strávila se svýma oblíbenýma lidma, kde jinde, než v Praze. A taky jsem si v rámci toho založila Tinder, haha. Do tý doby jsem ho neměla ani naistalovanej a nějak jsem mu nemohla přijít na chuť. Budu k vám ale naprosto upřímná, začala jsem v tu dobu pracovat prakticky od rána do večera a neměla jsem tolik příležitostí se s někým seznámit normálně. Zkusit se má všechno, ne!? Další součástí tohoto letního měsíce byla moje osobní #VyzvaZaLepsiJa, kterou jsem rozjela na instagramu. Každý den jsem přidávala fotku s nějakým zamyšlením nebo (troufám si říct) inspirativním popiskem. Bavilo mě to, moc. Nejenom, že mi napsalo spoustu lidí, že jsem je namotivovala, ale pomohlo to i mně samotné, srovnat si spoustu věcí a dokonce i shodit pár kilo. Na závěr, pokud se vrátím k tomu Tinderu a svojí upřímnosti, tak jsem díky němu poznala někoho, díky komu to léto bylo hned krásnější.


Zatímco školákům v září odstartovala škola, já jsem se ocitla na Bali. Jak jsem psala, s pěti dalšíma holkama. A bylo to fantastický! Slíbila jsem si, že o tom ještě napíšu minimálně jeden článek, kde vám předám i pár tipů. Přijde mi, že to je destinace, která svým podivným způsobem vystřídala Chorvatsko a jezdí tam opravdu spoustu čechů. Proto věřím, že to třeba i někdo uvítá :).


V říjnu jsem se na plno vrátila do pracovního módu, ale můj instagramovej feed byl pořád na Bali, haha. Home office po návratu z Bali vystřídala office a já jsem se domů chodila prakticky jenom vyspat, jelikož mi zároveň začal zimní a poslední semestr školy. Jo a taky jsem udělala definitivní sbohem Tinderu a smazala si účet. Zažila jsem pravděpodobně ten nejlepší víkend a objevila to nejčistší přátelství, který ve svým životě mám. A doufám, že minimálně ještě několik (desítek) let mít budu. 


Svůj Bali feed jsem završila až v listopadu a rozhodla jsem se skončit ve své současné práci. Ač jsem ji milovala, měla jsem skvělý podmínky, dělala jsem, co mě baví a měla jsem prostor zrealizovat i ty nejšílenější nápady, nějak jsem cítila, že je opět čas se posunout jinam. Byla to pro mě ale obrovská a nezapomenutelná zkušenost. Tím mi začala nová životní etapa. Najednou to bylo poprvé od doby, kdy můžu legálně pracovat, co jsem neměla práci a ani jsem nevěděla, co budu dělat dál. Hodně zajímavý. Pro člověka, co je workoholik, hlavně docela šok. Jenže jsem tím množstvím práce asi i tak trochu utíkala sama před sebou.


Prosinec byl vcelku šílenej, jelikož jsem měla v polovině prosince odevzdávat bakalářskou práci, ve který jsem neměla na jeho začátku téměř nic. Bylo to vážně crazy, ale nějakým stylem jsem to dokázala a bakalářku odevzdala. Taky jsem byla dělat společně s přáteli 120 kilo brambrovýho salátu pro lidi bez domova. Podpořila jsem pár fajn projektů, dodělala poslední předměty a vánoční dárky jsem sháněla doslova až 23. prosince. Na Štědrý den jsem se poprvé za hodně dlouhou dobu uvolnila, pustila si s rodinou několik pohádek a typickejch vánočních filmů a všechno to na mě padlo. Tři dny jsem byla naprosto nepoužitelná, unavená a bylo mi zle. Dopřála jsem tělu odpočinek, registrovala jsem si Netflix (jsem jediná, kdo ho nepoužíval? :D) a všechno bylo v pořádku. Na konci roku jsem vyrazila na hory do Rakouska, kde jsme oslavili i Silvestra. Což by opět vydalo na jeden celej článek, haha. Rozhodně to byl ale nejhezčí Silvestr, co jsem zažila.


Wow, jsme u konce. Tuším, že tohle je asi nejdelší článek, kterej tady na blogu zatím mám. A nemám sebemenší tušení, jestli ho vůbec někdo bude číst. Mně tohle bilancování ale nesmírně bavilo a i kdyby to opravdu nikdo nečetl, alespoň jsem si shrnula, jak skvělej rok to byl a budu mít hezkou vzpomínku. Zajímavý ale je, že jak sdílím hodně ze života na sociálních sítích, všechny ty události se mi zdaj, jako by to bylo včera. Však víte, že si tady z toho dělám tak trochu deníček. Pokud se najde hrdina, kdo těchto více než deset tisíc znaků přelouská, má u mě kafe! 

Vím, že jsem blog v druhý polovině roku 2018 hodně zanedbala, ale pokusím se polepšit. Abych si mohla říkat blogerka a nepřišlo mi to divný. Sounds like a plan! :D Byl to rok plnej změn a zvratů (i když určitě jsem jich ještě dost zapomněla zmínit) a cítím upřímnou vděčnost za každou jednu z nich. Tak v příštím roce ještě jednou tolik, ne?!


Děkuju vám za veškerou podporu, kterou mi dáváte a těším se s vámi do roku 2019!


S láskou,

Vaše

SHARE:

12 komentářů

  1. Nádherně napsané!Jde vidět,že sis dala záležet.❤❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, Juli :) zabralo mi to trochu víc času, než bych čekala, ale stálo to za to! A jsem moc ráda, že to jde vidět, děkuju Ti :))

      Vymazat
  2. Ať je 2019 ještě lepší!:)

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem ráda, že nebudu jediná, kdo shrnutí roku přidá trochu s odstupem :D Plánuji ho až po zkouškovým. Každopádně je krásný, že se ti podařilo tolik věcí a hlavně že si i tu bakalářku stihla dokončit. Snad bude letošní rok taky tak skvělej :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha Ivanko, to jsi mě pobavila :D přemýšlela jsem totiž, jestli sem budu psát, že jsem tenhle článek chtěla psát na konci roku, ale pak jsem si řekla, kašlat na to aneb moje oblíbený motto od Sarah: "Act confident and no one will question you". Jednoduše jsem to přidala v tu dobu, kdy jsem na to měla čas a energii, kterou si to vyžadovalo :). Tudíž můžeš být úplně v klidu a dej mi vědět, až ho vydáš, ráda se podívám! :)

      Moc Ti děkuju :) v mojí hlavě to vypadalo, že se toho stalo ještě víc (samozřejmě tu není zase úplně vše), čili bylo dost zajímavý, si to reálně hodit na papír :D jestli ho tenhle rok trumfne, tak to bude jízda. Díky a Tobě přeju překrásnej rok 2019! :)

      Vymazat
  4. Krásně napsané! Když si to člověk takhle rozloží do jednotlivých měsíců, hned je ten pohled na celý rok přehlednější a člověk si pak líp uvědomí, co vlastně za ten rok všechno zažil. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Ti! :)

      Přesně tak, původně to v plánu nebylo, ale pak jsem si řekla, proč si neudělat takovou větší rekapitulaci :D a upřímně jsem si myslela, že tenhle článek bude sloužit spíš jako vzpomínka pro mě samotnou, než že to někdo bude číst :D a o to víc jsem z toho nadšená :)

      Vymazat
    2. Náhodou je to inspirativní a ráda jsem si to přečetla. :)

      Vymazat
    3. Ani nevíš, jak ohromně jsi mě tím potěšila :) ještě jednou děkuju, Amálko :)

      Vymazat
  5. Moc fajn článek :) já říkat ne umím snad od narození :-D to mi vůbec žádný problém nedělá.

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc Ti děkuji, Neli :) to je ale náhodou super, člověk by to měl umět, zvlášť v některých případech :D:)

      Vymazat

Blogger Template by pipdig