28. 10. 2019

Stop extrémům & několik tipů pro zdravější život | FBM10


Když se pouštíme do zdravého životního stylu, zařazujeme více pohybu, začínáme cvičit, snažíme se jíst zdravěji a jednoduše máme tendenci chtít všechno hned. Za týden uběhnout v kuse deset kilometrů, shodit pět kilo nebo udělat stojku. Pokud u toho ale chcete vydržet, je potřeba si vybudovat disciplínu a hlavně, být trpěliví. V tomhle světě žádný (zdravý) zkratky neexistujou. Je jedno, kolikrát selžete, důležitý je se nikdy nevzdat. Proto se v dnešní epizodě mimo shrnutí mých uplynulých dnů věnuju deseti konkrétním a jednoduchým tipům, které se mi na téhle cestě osvědčily. Jsou to maličkosti, ale v dlouhodobém měřítku mi v životě udělaly velký rozdíl.
SHARE:

20. 10. 2019

RESTART


Znáte ten pocit, když jste nemocní a po pár dnech si říkáte, jak už byste si přáli být fit, abyste mohli tančit, cvičit a dělat všechny ty srandy, který byste s nemocí dělat neměli? Já až moc dobře. Během dětství i dospívání jsem bývala doma s nemocí hodně často. Řekla bych až nezdravě. Proto mám tenhle pocit hodně zažitej..

Delší dobu jsem neměla chuť nic dělat, nic sdílet. Teda, ta chuť by byla, ale nezbývala energie. Na nic navíc. Práce, práce, práce. Škola, práce, škola. Zase jsem se dostala do toho začarovanýho kruhu. Moje workoholický pudy se draly ven. Řekla bych, že se jim to na nějakou dobu i povedlo. Tělo mi dávalo tu a tam znamení, že už je to moc. Jenže já si zase nedala říct. Chtěla jsem být tady a všude. Pomoct tam, kde se dá. A zase jsem zapomněla na tu základní a jednoduchou věc. Nejdřív musíš pomoct sám sobě.

SHARE:

17. 9. 2019

Jak si lépe organizovat čas a zvýšit produktivitu? | FBM09


Často toho máme na našich talířích tolik, že myšlenkami běháme od jedné věci k druhé a ve finále zjišťujeme, že jsme pořádně nic nestihli. V této epizodě vám prozradím svých sedm praktických tipů & triků, které jsem zařadila do svého každodenního života a nedám na ně dopustit. Nejenom, že mi pomohly k tomu být efektivnější, ale zároveň s nimi vyzrávám na strašáka jménem prokrastinace.
SHARE:

3. 9. 2019

BEST OF || Srpen 19


Pojďte se se mnou vydat do jednoho letního a naprosto skvělýho měsíce, nadupanýho prakticky vším, co jsem si jen mohla přát. Oslava narozenin, nová práce, spoustu času s přáteli, objevení skvělejch míst, pár hodin strávených při józe, nový začátky nebo ten nejlepší koncert v životě. A tam to nekončí.
SHARE:

22. 8. 2019

Kouzlo (ne)úspěchu | FBM08


Paradoxně jedno z mých oblíbených témat - neúspěch. Ten v pravém slova smyslu jsem zažila letos v únoru při bakalářských státnicích. A taky jsem vám z něho rovnou vypsala svoje aktuální a upřímný pocity do článku. O téměř půl roku později jsem se rozhodla o neúspěchu mluvit v celé jedné epizodě podcastu For Better Me. Změnily se s odstupem času i moje pocity?
SHARE:

12. 8. 2019

BEST OF || Červenec 19

Abych byla úplně upřímná, červenec byl pro mě prvním měsícem za tenhle rok, kdy jsem opravdu žila. Po několika letech jsem byla na fesťáku, potom rovnou na koncertě jednoho z nejoblíbenějších  a nejznámějších interpretů dnešní doby a nebo konečně našla ten svůj vysněnej part-time job.
SHARE:

26. 7. 2019

Třináctkrát od srdce | FBM07


Sedmou epizodu podcastu jste převzali vy. Odpovídám upřímně a od srdce na témata jako je veganství, zvládání stresu, životní úspěchy, spokojenost nebo jak si nebrat věci osobně a mnohem víc.
SHARE:

24. 7. 2019

Maková ovesná kaše

Recept na ovesnou kaši? Možná si někteří z vás budou klepat na čelo, ale za tu dobu, co sdílím ty svoje nazdobený misky na sociální sítě, mi přišlo na její účet tolik dotazů, že jsem se rozhodla sem i takovej jednoduchej recept zařadit. Není totiž kaše jako kaše.
SHARE:

14. 7. 2019

Síla pozitivního vnímání | FBM06


Ať chceme nebo ne, v životě se naskytnou situace, nad kterými nemáme sebemenší kontrolu. To, nad čím ale kontrolu máme, je naše reakce. Tedy to, jak se těmito událostmi necháme ovlivnit. Každý den, každou hodinu a každou minutu, máme na výběr. A proč nezvolit stranu dobra?

Aneb proč si zachovat pozitivní myšlení i v těch nejhorších situacích a shrnutí uplynulého měsíce: nahrávání podcastu, upřímnost, síla slova, bakalářské státnice, COSMOPOLITAN, live rozhovor.



Podcast For Better Me si můžete poslechnout 
SHARE:

11. 7. 2019

Půlrok na horský dráze


Mám pocit, jako by byl každej další měsíc ten nejpřelomovější v mým životě. Když už si začínám myslet, že se toho víc stát nemůže, přijde něco novýho. Občas je to skvělý, ale jindy tě to srazí na kolena. A první polovina roku 2019 byla jedna velká a trnitá horská dráha.

Přijde mi šílený, jak rychle se mění zima v léto. Jak rychle odhazujeme rukavice a zimní šály výměnou za kraťasy a vzdušný šaty. Ačkoliv je celej tenhle proces velmi rychlej, zařadila jsem do svýho života pár rituálů, díky kterým si uvědomuju každičkej den. Jeden z těch nejpodstatnějších je určitě diář. Díky tomu, že si plánuju, co budu daný měsíc/týden/den dělat, mám větší přehled o tom, jak svůj čas trávím. Navíc se mi líbí, když můžu obracet staré listy v diáři a připomenout si, co se v danou dobu dělo. Jsem totiž old school a pořád si potrpím na papírovou podobu.

Co se ale změnilo je to, že jsem letošní rok (už konečně haha) přidala i tu elektronickou. Často se mi totiž dělo, že jsem svůj půlkilovej diář nechala doma na stole a když se mě potom někdo zeptal, kdy mám čas, nevěděla jsem ani co dělám zítra. Zatím mě baví udržovat oba dva, protože papír je láska a online kalendář mě zachraňuje ve spoustě situací, nejenom díky upozorněním.

Nicméně, abych se vrátila zpátky ke svojí myšlence, zapisování všeho možnýho mě neuvěřitelně baví a hlavně mi to pomáhá se z toho nezbláznit. V dnešním článku se chci podívat na to, jaká předsevzetí jsem si stanovila na začátku roku a jak se mi je daří dodržovat. Přece jenom, rok je dlouhá doba a proč si na to neposvítit už teď?


Seznam mých 22 předsevzetí na rok 2019:

1. Přijdu na kloub té dokola omývané sebelásce a pokusím se přijmout taková, jaká jsem
    (zatímco na sobě budu každý den pracovat)
2. Nebudu se tolik zbytečně kritizovat a shazovat se
3. Budu pokračovat v hledání balancu v jídle 
4. Udělám si prioritu ze spánku a budu se snažit o 7-9 hodin denně, 
    ale přesto se pokusím chodit spát dřív a vstávat brzy
5. Budu dělat věci, které mi dávají smysl a zároveň mají přidanou hodnotu pro ostatní
6. Častěji budu zařazovat pohyb & meditaci do svých dní
7. Naučím se stojku bez zdi, udělám shyb, zlepším se v Pole Dancu a začnu (pravidelně) běhat
8. Posunu hranice své komfortní zóny a budu (více) oslovovat (cizí) lidi
9. Častěji půjdu pěšky, než tramvají nebo metrem a budu objevovat krásy Prahy (do které se přestěhuju)
10. Budu víc psát, tvořit a předávat to, co si doopravdy myslím
11. Udělám státnice a získám titul (aka papír)
12. PŘESTANU BUDU SE UČIT MÉNĚ ODKLÁDAT VĚCI A POVINNOSTI
13. Zlepším organizaci svého času a naučím se být efektivní, aniž bych pracovala celý den
14. Obklopím se lidmi, kteří mě inspirují a budu budovat vztahy, které za to stojí
15. Budu říkat ANO na víc příležitostí, otevřu se novým dobrodružstvím a budu se méně strachovat
16. Přečtu alespoň 12 knížek (prosím, letos už to fakt prubnu!)
17. Nebudu tolik hledět na názory ostatních a více se zaměřím na to, co si myslím já
18. Častěji se obklopím přírodou, zvířaty a tím, co žije
19. Zbavím se věcí, které mi nedělají radost a taky těch, které k životu až zas tak nepotřebuju
20. Ještě více budu myslet na planetu a pomáhat jí, jak jen to půjde
21. Budu sdílet svůj každodenní příběh
22. Podpořím ty, kteří to potřebují, ty, kteří si to zaslouží a ty, které chci ocenit



Pojďme to vzít hezky popořadě. (1) Co se týče sebelásky, still getting there. Musím říct, že poslední půlrok pro mě v celkovým měřítku bylo asi nejnáročnější období mýho života. Selhání, změny, prozření,.. Bylo toho požehnaně. (2) Kritizování sama sebe jsem hodně omezila. Došlo mi, jak je to zbytečný a že to hlavně vůbec není atraktivní. Celý tohle téma "shazování se" se mi rozbilo díky jednomu randíčku. Snažila jsem se od chlapce zjistit, co baví jeho, co mu dává smysl, jednoduše něco z jeho života. Na čež mi odvětil "Well, I'm not interesting.". Neboli eh, já nejsem zajímavej. V tu chvíli mi ho jak bylo líto, tak mi došlo, jak špatně to zní, když tohle o sobě řeknete.

(3) Třetí bod, balanc v jídle stále nenalezen. Ale hej, možná, že to je právě ten balanc. (4) Spánková situace se rozhodně změnila k lepšímu, i přesto, že se můj pokoj nachází u opravdu rušný ulice, kde jezdí auta ve dne v noci a nemám ani závěsy. Dřív jsem byla schopná spát opravdu málo a fungovat celý den jako normálně, teď si na to potrpím a už i tělo na to začalo reagovat. Rozhodně mi v tom otevřela oči knížka Proč Spíme od Matthew Walkera, ačkoliv jsem stále ještě na začátku.

.
.

(5) Věci, které mi dávají smysl a mají přidanou hodnotu, jsem začala dělat více. Dokonce už je to v takovým rozsahu, že si tím občas (často) komplikuju svojí kariérní cestu a tím pádem i živobytí. Ale věřím v to, že dělat něco, co pro mě má význam, za to stojí. (6) Ehm, s pohybem a meditací to trochu flákám, ale ještě jsem se pořád nevzdala! Stojku bez zdi udělám, ale pořád tam je strach, že přepadnu a totálně se rozbiju. (7) Shyb jsem netrénovala (čas to napravit), s Pole Dancem jsem skončila (kdo ví, jestli nadobro) a běhat jsem letos byla čtyřikrát. Well, slušný skóre.

(8) Hranice posouvám den co den a potkala jsem neuvěřitelnou spoustu super lidí. (9) Pěšky chodím, když mám zrovna chuť a stíhám to, ale rozhodně pozoruju, že mi stačí mít za den jeden meeting a dá mi to všeho všudy třeba 5km po Praze. Čili, jak už z toho plyne, do Prahy jsem se opravdu přestěhovala. (10) Nevím, jestli víc píšu a tvořím, ale rozhodně beru svůj podcast jako jednu velkou tvorbu a tím předávám to, co si myslím víc, než kdy dřív.

.
.

(11) Bakalářský státnice hotovy a od října mě čeká další challenge v podobě magisterskýho studia. (12) Odkládání věcí a povinností, ehm, to je asi něco jako s tím hledáním se v jídle. Nicméně mi teď dost pomáhá diář Konec prokrastinace, který si vedu díky jednomu workshopu od GrowJobu. Každý den si stanovím to-dočka a najednou cítím, že je všechno mnohem líp organizovaný. S tím se pojí i další bod, organizace času. (13) Jak říkám, diář si vedu teprve od června, ale už teď vidím slušný progres. Že by konečně!?

(14) Jsem víc, než obklopena inspirativními a skvělými lidmi, jejichž přítomnost mi dává spoustu inspirace. Za to cítím nesmírnou vděčnost. (15) Říkání ANO na nová dobrodružství? To jsem vzala hopem! (16) Co se knížek týče, můj goal byl 12 za rok. Momentálně mám rozečtených asi pět a kriste pane, já jsem snad asi ani jednu letos nedočetla. Ale hlavně, že si pořád pořizuju další, že. Ne, nemám strach, minimálně těch dvanáct do konce roku dám, cítím to v kostech.

.
.

(17) Je pravda, že s názory ostatních to je komplikovaný a i přesto, že vím, že nemají co dočinení se mnou, občas si je k srdci beru víc, občas míň. (18) Příroda, zvířata.. Určitě jsem za poslední půlrok více času trávila v Praze, ale po čtvrt roce bydlení v ruchu velkoměsta si uvědomuju, jak moc pro mě důležitá příroda a navracení se do ní je. (19) MINIMALISMUS se snažím zařadit čím dál víc a baví mě to moc. Už jen to, že jsem spoustu věcí při stěhování nechala v domě, je pro mě pokrok. A bude líp. (20) Díky bydlení s mojí bff Fínkou se snažím planetě opravdu pomáhat. Ať už se jedná o zero-waste nebo jenom jezení celistvých potravin. Je to boží.

(21) Jak vidíte, ve sdílení svýho příběhu pořád pokračuju, i když s občasnýma přestávkama, který k tomu, ale asi konec konců, patřej. (22) Na podporu jako takovou už se dívám úplně jinýma očima a když mě něco baví, jednoduše to pošlu dál. Protože co je víc, než abychom si tady všichni navzájem fandili?



SHARE:

9. 7. 2019

Měsíc v mlze | FBM05


Tady se trochu střetává moje rychlost psaní článků s realitou a to z toho důvodu, že jsem celou tuhle epizodu věnovala měsíci květnu. Ačkoliv je to dost konkrétní, pořád mi chodí reakce, že se v tom někdo našel a je rád, že v takových situacích není sám. I přesto, že tahle epizoda nesrčí pozitivitou, jsem ráda, že ji tu mám a třeba ukáže někomu dalšímu, že je nás víc, kdo se cítí podobně a jednoduše je v pohodě nebýt v pohodě.

Jednou jste dole, jednou nahoře. Jako malá jsem si sílu tohohle tvrzení neuvědomovala. Dnes víc, než kdykoliv dřív. V páté epizodě podcastu For Better Me vás vezmu za oponu svýho života a provedu vás vším, co se událo v uplynulém měsíci. Zazní zde témata, o kterých jsem nikdy dřív nemluvila. Krize, úzkosti, ale i ty hezčí záležitosti, jímž je třeba výlet do Švédska. Připravte se na velkou dávku upřímnosti. Byl to totiž jeden z nejsilnějších měsíců v mým životě.


Podcast For Better Me si můžete poslechnout 
SHARE:

7. 7. 2019

Džíska z tátovy skříně


Ten úplně nejoblíbenější kousek z mojí skříně. Tátova džíska, která je tak dvacet let stará. Vlastně jsem se na to nikdy neptala. To se musí napravit.. Je to džínová bunda z roku 1995. Krásných 24 let.

Přišla jsem k ní úplnou náhodou. Když jsem takhle jednou do skříně uklízela ručníky, najednou na mě zpoza spousty netknutých košil visících na ramínku vykoukl kousek džínoviny. Vytáhla jsem jí přes celej štendr a cítila jsem z ní takovou zvláštní vůni. Na jednu stranu to byly ty roky, který za sebou má a na druhou stranu novotu. Ihned jsem si jí oblékla a věděla, že dostane ještě jednu šanci.


Byla to taková ta láska, u který si od první chvíle nejste úplně jistí, ale postupem času se to přehoupne v tak silnou vášen, že to snad nejde ani popsat. Stala se mou parťačkou na všech možných akcích a při životních milnících. Ochránila mě před spálenými rameny v horké letní dny a zahřála při chladných letních večerech. Jednoduše je tu vždycky pro mě. A já tak nějak cejtím, že na sobě nosím jakýsi, legacy. Odkaz. Tolik důležitých aspektů v jedný věci. 

Nebojte, pořád se jedná jenom o bundu. Ale vždycky jsem chtěla mít ve svým šatníku něco, co si vezmu na sebe, když nebudu vědět. Co se hodí ke všemu. Co má pro me nějakej sentimentální význam. A zároveň je to naprosto basic kousek. Už jsme spolu přes rok a pořád nám to klape. Já si ale tak říkám, co kdybych tuhle krásku trochu oživila a namalovala si na záda nějakej nápis? Možná je čas se posunout dál.


Outfit jsme fotily s moji milovanou fotografkou, Aničkou Turkovou, v rámci kampaně a spolupráce s CCC. Mám od nich tyhle super, jak já jim říkám, golfový boty značky Sprandi. Nevěřili byste, jak moc jsou pohodlný. Zároveň i tuhle černou Jenny Fairy kabelku s černobílým popruhem, kterej mě maximálně baví. Celý to rozbíjí stříbrnej řetízek, kterej tomu dodává trochu rockovej look.




Kabelku teď z ruky skoro nesundám.



(Černo)bílý boty, rádoby kožený kalhoty, bílej top, džíska, praktická kabelka.
A ty fotky naprosto miluju!


Co na ně říkáte vy? A jakej je váš nejoblíbenšjší kousek v šatníku?



S láskou,


SHARE:

2. 7. 2019

7 tipů, jak začít s čímkoliv a nevzdat to | FBM04


Občas po něčem toužíme, ale náš vlastní strach nám v tom brání. Většinou totiž právě to nejtěžší bývá začít. Potom ale stačí zkombinovat pár kroků, díky kterým se jen tak nevzdáte. Ve čtvrté epizodě podcastu For Better Me vám povím svých 7 tipů na to, jak se konečně odhodlat, začít a taky u toho vydržet.

Samozřejmě na začátku nechybí ani pár minut povídání o tom, co se za uplynulé dny stalo. Cvičení, blogerská snídaně v Creme de la Creme nebo tanec či ranní běh. A pravidelné vystoupení z komfortní zóny. Mých sedm praktických tipů začíná na 15 minutě epizody.





Podcast For Better Me si můžete poslechnout 
SHARE:

30. 6. 2019

BEST OF || Červen 19

Polovina června mi proběhla mezi prsty a zanechala za sebou akorát několik dní strávených nad skripty z účetnictví. Druhou polovinu jsem se z toho vzpamatovávala a pomaličku se vracela do normálu. Stihla jsem ale zažít a vyzkoušet pár super věcí, na který si v dnešním článku posvítíme.


CITÁT

“For what it's worth: it's never too late to be whoever you want to be. I hope you live a life you're proud of, and if you find you're not, I hope you have the strength to start over again.”

- F. Scott Fitzgerald


Neboli v mém volném překladu - nikdy není pozdě na to být tím, kým chceš být. Doufám, že žiješ život, na který jsi pyšný, a pokud ne, tak doufám, že máš sílu na to začít znovu/úplně od začátku.


PÍSNIČKA




V červnu jsem střídala pomalejší písničky s "deep" texty s tanečními hity. Když jsem se teď dívala zpětně na svůj Spotify playlist, buď bych vybrala UZASNA od Bena Cristovao nebo tenhle song od zpěvačky jménem Daya. Přiznám se, že tohle je první věc, kterou jsem od ní kdy slyšela, ale naprosto jsem si její hlas zamilovala. Až teď při nalezení klipu vidím, jak vypadá a nemůžu si pomoct, připomíná mi Gabču Hecl :D. Když jsme ale u těch pomalejších, deep písniček, tak další z mých oblíbených byla Worst of You od Maisie Peters. Pro mě taky velká neznámá.




PODNIK

Místo, kam jsme s Fínkou chodily utápět pot i slzy ze státnic (a nebo z chlapů), byl zmrzlinový salónek naší milovaný Creme de la Creme. To, že mají nejlepší zmrzlinu na světe (nebo minimálně v Praze), už víme, ale nově dali na meníčko pár veganskejch specialit a jejich palačinka s nutellou je prostě TOP. Pokud tam náhodou narazíte na makovou zmrzlinu, tak vám rovnou říkám, že jste trefili jackpot. Dělají ji jen zřídka kdy, ale za mě je to bezkonkurenčně nejlepší příchuť, co jsem kdy v životě měla.

Zdroj: překrásná fotka od Lenky Bukačové


BEAUTY

Kosmetickej produkt, kterej si našel čestný místo v mojí každodenní péči o pleť, je odličovací sérum od RENOVALITY. Já vím, že je tady zmiňuju poměrně často, ale nemůžu za to, že mají tak boží produkty, že jo! Ačkoliv všude slýchám, že na aknózní pleť nejsou oleje nic moc, tak mě naopak sedí jak ty, tak tohle sérum. Krásně odlíčí make-up, pleť není podrážděná a vyhovuje mi i to, že je ve spreji. Pleť si nejdříve navlhčím, poté párkrát stříknu sérum do dlaně a vmasíruju do celé pleti. Následně make-up a nečistoty stáhnu odličovacím tamponkem s trochou vody a na závěr po něm použiju odličovací vodu/tonikum.
Výsledek obrázku pro odličovací olej renovality

Velkým překvapením pro mě byla kolekce ke Dni Otců od LUSH. Ta nese název DEAR JOHN a je to jeden zajímavější produkt než druhý. Měla jsem na události k představení týhle kolekce možnost vybrat si tři z nich. Sáhla jsem po koupelové pěně POP, sprchovém gelu DEAR JOHN a konečně jsem se odhodlala k tomu vyzkoušet šampuk. Upřímně nevím, co vychválit dřív. Ta pěna neuvěřitelně nádherně voní, jednoduše mi to připomíná vůni pravého domova. Sprcháč se jeví trochu jako pánský, ale naopak se po smytí vodou krásně rozvoní v dřevitých tónech, které jsou hodně "unisex" a co se šampuku týče, jediný, čeho lituju je to, že jsem je nevyzkoušela dřív. Je to jednoduchý, boží a zero-waste! Pokud by vás kolekce zaujala, tak se na ní běžte co nevidět mrknout, je to limitka.


FILM

Nějakou dobu mi to trvalo, ale už se zase pomaličku dostávám do fáze, kdy filmy a seriály neberu jako ztrátu času. Jelikož jsem v určitým období nad jejich sledováním strávila poměrně dlouhou dobu, bylo pro mě pak těžký najet na vlnu toho je sledovat alespoň sem tam. Dřív jsem totiž absolutně neuměla odpočívat a i dvě hodiny u filmu mi přišly absolutně neproduktivní. Jenže to, co ve vás pak filmy a hlavně ty příběhy zanechají, se jen tak popsat nedá.

Největším (filmovým) zážitkem června bylo rozhodně to, že jsem takhle jednou v sobotu dostala chuť zajít si do kina, otevřela jsem stránky CineStaru a vybrala první film, který mě zaujal. Byl jím The Sun is also A Star. Nebudu vám lhát, chytl mě úplně neskutečně a dokonce jsem si u toho i pobrečela. Kdyby do úplně prázdného sálu na poslední chvíli nepřišel pár, byla bych tam zcela sama a pravděpodobně bych tam brečela ještě do teď.

Výsledek obrázku pro the sun is also a star movie

Druhý film, který rozhodně stojí za zmínku, je Call Me by Your Name. Celý příběh se odehrává v Itálii v období osmdesátých let a je jedním slovem, dechberoucí. Jelikož jsem před jeho shlédnutím neviděla ani trailer, moc jsem netušila, oč půjde, ale upřímně to byl jeden z nejsilnějších filmů, co jsem viděla. Rozhodně doporučuju.

Související obrázek

PRODUKT

Tentokrát jsem si osvojila rovnou dvě elektronický vychytávky.

Tou první je krásná zlato-bílá mramorová bezdrátová nabíječka. V rámci spolupráce s e-shopem Bella Rose, který nabízí především dekorace ve skandinávském stylu a bytové doplňky, jsem měla možnost si pár produktů vybrat. Což byl pro mě naprostej #dream, protože Bella Rose sleduju a zbožňuju snad od prvního dne :D. Kdybych si ale měla objednat všechno, co se mi tam líbí, nezbylo by ani na chleba. Tudíž asi chápete moje nadšení. Vybrala jsem si tedy tuhle super nabíječku, která velmi rychle zaujala čestné místo na mém pracovním stole. Líbí se mi, že všude nemám vytahané kabely a telefon mohu na nabíječku kdykoli během dne odložit a zase vzít, aniž bych ho musela vytahovat z kabelu. Navíc k mému překvapení funguje skvěle i přes normální kryt. Nabíjí trochu pomaleji, než klasická nabíječka, ale to mi vůbec nevadí. Při objednávce jsem se trochu bála, že se mi na ní bude akorát prášit, ale opak je pravdou. Hned jsem jí začala používat na pravidelné bázi a je to boží.

Jinak v Bella Rose mají dokonce i vlastní blog, který je plný obsahově nabitých článků nejenom o bydlení. Mě například zaujalo cestování. Na jejich e-shopu se ještě nachází super test na to, jakej styl interiéru s váma nejvíc souzní. Mně z toho vyšlo, že jsem mix všeho haha, ale rozhodně doporučuju tomu dát šanci, třeba vám to ulehčí vybírání.


Přiznám se, že s bezdrátovými nabíječkami jsem měla zkušenost už před toutu, jelikož jsem si pár měsíců zpět objednala z e-shopu Daklos.cz nabíječku do auta. Chyběl mi totiž držák a telefon jsem musela neustále připojovat přes kabel, tak jsem vzala dvě mouchy jednou ranou a taky si to nemůžu vynachválit. Jenom teda není dobrý zatáčet úplně zběsile, protože to drží pořád jenom na magnetu a už se mi párkrát stalo, že telefon letěl pod sedačku :D. To ale nebyla chyba nabíječky, ale moje. Nicméně ačkoliv se to může zdát jako zbytečnej produkt navíc, mě to dost zjednodušilo život (a taky jízdy a koukání do navigace).





INSTAGRAM

Co se týče instagramu, tak se musím přiznat, že jsem začala po mega dlouhý době sledovat Jonáše aka Johnyho Machette a vážně mě baví, co předává dál. Najdete tam spoustu vtipnejch, ale i poučnejch věcí, který chytře poukazujou na problematiku dnešní doby. Pokud na Jonáše máte nebo naopak nemáte konkrétní názor, doporučuju shlédnout jeho rozhovor v REFRESHER. Baví mě to moc.








Příspěvek sdílený Jonáš Čumrik (@johnymachette),


MOMENT

Čekala bych, že nejlepším zážitkem června bude úspěšně zakončená škola neboli to, že mám odstátnicováno a slavnostní promoce za sebou, ale spíš to bude to, že se po několika měsících můj život zase začíná vracet do těch správných kolejích.

Jo a, objevila jsem se v červnovém COSMOPOLITANU!

A na závěr jsem byla hostem na PUER FESTIVALU, neboli festivalu mladých umělců, který se konal v Praze v Rock Café, kde jsem měla svůj první rozhovor na živo a na veřejnosti. Naprosto super zkušenost a zvládla jsem to nad má očekávání :D. Teda, ne že bych nějaké měla, ale spíš jsem z toho byla neskutečně nervózní, ačkoliv stories na instagram a podcasty nahrávám s velkým klidem. Tohle je jednoduše úplně něco jinýho, ale jsem ráda, že takhle vystupuju ze svý komfortní zóny, jelikož projev před lidmi je rozhodně něco, na čem chci zapracovat.

To by bylo z šestého měsíce tohoto roku vše. Živě si pamatuju, jak jsem psala oblíbence z měsíce ledna a teď jsme tu, o půl roku později. Asi je čas podívat se, jak se mi daří plnit má předsevzetí.

Děkuju vám za přečtení a budu se těšit u dalších oblíbenců!


S láskou,

SHARE:

27. 6. 2019

Jak vystoupit ze svojí komfortní zóny & každodenní rituály | FBM03


Komfortní zóna je bezpečný prostor neboli taková pohodlná bublina každého z nás. Není na ní nic špatného. Jenže občas je potřeba tuhle bublinu trochu víc nafouknout a rozšířit její hranice. A nebo ji prasknout a vytvořit novou. O tom, jak na to a taky o důležitosti každodenních rituálů, které nespadají do monotónní rutiny, ve třetí epizodě FBM podcastu.

Celá tahle kapitola s komfortní zónou vznikla už dávno. Tuším, že to jsou čtyři roky zpátky. Chtěla jsem mít v postranním sloupci na blogu nějakej cool citát. A tak jsem našla jeden, kterej říkal "Great things never came out of comfort zone". Není divu, že se stal jeden z mých nejoblíbenějších a to v době, kdy se o těch pohodlných bublinách ještš moc nemluvilo. Jenže po čase jsem přišla i na to, že  ta pomyslná comfort zone není nic špatnýho. A že je vlastně docela fajn. 

Zároveň mluvím o zařazení takových menších rituálů, které dokážou ovlivnit náš každodenní život a třeba jeho kvalitu i zlepšit. Přitom to jsou právě ty malý krůčky. A jak už možná tušíte, právě ty vedou k velkým věcem. Přeju příjemný poslech a dejte vědět, co na epizodu říkáte :).


Podcast For Better Me si můžete poslechnout 


SHARE:

5. 6. 2019

Na chvíli offline || BELLEVUE


Dopíjím svoje mandlový latte, poslouchám diskografii Miley Cyrus, jelikož nám od rána v kavárně nic jinýho nehrají a pokládám prsty na klávesnici s doměním, že tenhle článek napíšu na jeden dech.


První víkend v dubnu jsme si sbalily kufry a v rámci spolupráce vyrazily na cestu do krásného, malého hotýlku v Benešově. Bylo to něco, co jsme už delší dobu potřebovaly. Na chvíli vypnout, jenom si užít cestu v autě, nic neřešit. Pokud to o mě nevíte, tak naprosto miluju řízení. Když se jezdilo někam na akce, velmi často jsem se dobrovolně ujala role řidiče. Nevím, jestli s tím mají co dočinění moje mateřské pudy, ale jednoduše to dělám ráda. Taky na to bude mít asi vliv i to, že je opravdu málo lidí, kterým za volantem věřím. Tudíž je pro mě přirozenější mít svůj život ve svých rukou. Nicméně na tom pracuju.

Kde jsme to byli.. užít si cestu v autě, pozorovat krajinu a myslet jenom na to, co je přede mnou. Nesmírně se mi totiž líbí myšlenka, kdy přirovnáváte jízdu v autě ke svýmu životu. Když jste za volantem a řídíte, nekoukáte konstantně do zpětnýho zrcátka. Respektive nedíváte se minulosti. To byste totiž daleko nedojeli. Musíte se dívat dopředu, před sebe a zpětná zrcátka jen občas zkontrolovat.

Článek o řízení si ale nechme na jindy. Jelikož jsme jely z Prahy a Benešov je přibližně 50km od ní, zas tak daleká cesta to nebyla. Po příjezdu nás překvapilo, jak mile celý Benešov vypadá. Pro mě to byla premiéra. Vybavily jsme věci z kufru a šly se ubytovat. Hotel zvenku vypadá poměrně nevinně, ale unvitř je krásné prostředí s velkými prosklenými dveřmi a přívětivou recepcí. Dostaly jsme kartičky od pokoje a šly jsme se nechat překvapit, v jakých pokojích strávíme noc.


Asi by se slušilo říci, že jsme byly na víkend pozvané s (mojí spolubydlící a best frieeend) Fínkou a Marťou, se kterou jsme se seznámily až těsně před cestou. Všechny jsme ale byly na stejné vlně, což udělalo celý pobyt ještě příjemnější.

Na pokojích nás čekalo občerstvení v podobě ovoce a maximálně pohodlné, nastlané postele. Jako správné blogerky (haha) jsme se po příjezdu upravily a šly do krásných prostor rovnou fotit. Následně nás čekala i kratší procházka po ulicích Benešova.



V pozdních odpoledních hodinách přišla večeře (nejdůležitější část dne, samozřejmě) v restauraci na Karlo, která se nachází přímo u hotelu. Dopředu jsme oznamovaly, že se stravujeme rostlinně a kuchaři s tím neměli nejmenší problém. To je za mě rozhodně velké plus. Vybraly bychom si každopádně i tak, ale mít personalizovonou čtyř chodovou večeři? To chceš! Čekala nás variace salátů, polévka, pečená zelenina a samozřejmě nechyběl ani dezert. K tomu jsme popíjely výběrové víno a přišly jsem si jako z filmu. Já se přiznám, že jsem nikdy dříve na wellness pobytu jako takovém nebyla. Ne, že bych neměla s kým, ale úplně upřímně, vždy se našlo něco jiného, než upřednostnit odpočinek.


Po královské večeři jsme s holkama vyrazily do víru velkoměsta na takovou menší procházku a řešily jsme všemožná témata. Dobře, 90% těch témat byli kluci, co si budeme povídat. Maximálně jsme si to užily. S Fínkou jsme ještě večer zapluly do vířivky a sauny. Pro mě to opět byla po dlouhých letech osvěžená zkušenost. Do sauny jsem totiž nikdy nějak extra ráda nechodila. Bude to tím, že jsem tam naposledy byla jako dítě a jenom si pamatuju, jak se mi tam špatně dýchalo, bylo tam neskutečné horko a ještě se všichni kolem mě potili a mlaskali. Teď se tomu směju, ale řekněme, že od té doby jsem v sauně nebyla. A vážení, to je něco tak skvělýho! Hlavně, tahle část je spíš pro holky, jsem pocítila, že mi to dost pomohlo v balanci mých hormonů. Rozhodla jsem se proto pokusit se saunu zařadit do svýho života na pravidelný bázi. Ehm, uběhly dva měsíce a já jsem v ní ještě nebyla, ale gettin there!



Po wellnessu jsme okamžitě zapadly do postele a tvrdě spaly až do rána. Poté nás čekala snídaně ve sklípku (ano, čtete správně) formou bufetu, kde jsme opět neměly problém sestavit si rostlinné menu. Holky potom čekala masáž lávovými kameny a já jsem mezitím udělala nějakou práci, sbalila se a připravila se na cestu. V hotelu k nám byli moc milí, stejně jako k ostatním hostům a se vším nám vyšli vstříc. Přece jenom občas se jiné styly stravování nesejdou s pochopením, proto mám radost, když se setkám s otevřenými lidmi, kteří na vás nehledí mezi prsty.


Ačkoliv byl tenhle víkendový pobyt a zážitek poměrně krátký, byl to pro mě alespoň na chvilku příjemný relax, příležitost vypnout a hlavně, zjištění, že je sauna pro moje tělo tak prospěšná, to je na tom asi to nejvíc.

Tímto srdečně děkuju hotelu Bellevue za pozvání, pobyt a pohoštění a věřím, že jsme tam nebyly naposledy! Pokud byste hledali útočiště, ale nechtělo by se vám cestovat daleko od Prahy, rozhodně můžu tenhle malý, roztomilý hotýlek všemi deseti doporučit.




Jak jste na tom s wellness pobyty vy?
Jezdíte pravidelně nebo jste na tom podobně, jako já? 



S láskou,


SHARE:
Blog Design Created by pipdig