12. 8. 2018

Proteinová mramorová bábovka


I přes to, že ráda experimentuju s novými surovinami, různými prášky, super potravinami, vždy se ráda vrátím k úplné klasice. Tou je pro mě například taková bábovka. Konkrétně tahle, mramorová. Vždycky se ale nabízí možnost recept trochu vytunit, když už máme v dnešní době k dispozici tolik vychytávek. Navíc pokud existuje něco takovýho, jako je sypkej prášek, kterým jednoduše jídlo obohatíme o bílkoviny a zároveň osladíme :).

V receptu máte na výběr buď KLASICKOU nebo VEGAN verzi.

Při klasické můžete dát syrovátkový protein, mléko, vajíčko..
Naopak při vegan se držte rostlinného proteinu, rostlinného mléka a náhražky vajíčka.



SUROVINY

1 hrnek celozrnné špaldové mouky
½ hrnku hrubé mouky
½ hrnku proteinu
1/3 hrnku třtinového cukru (či jiné sladidlo)
1/2 hrnku rostlinného oleje 
1 hrnek rostlinného mléka 
2 vejce nebo 1 lněné vajíčko (3 PL mletých lněných semínek + 8 PL vody)
1/2 balení kypřícího prášku 
pár kapek vanilkového aroma

1 hrnek = 300ml

POSTUP

V jedné misce promícháme všechny suché ingredience krom kakaa. Následně přilijeme rostlinný olej, mléko, přidáme vejce (klasické či lněné), vanilkové aroma a vše pečlivě smícháme. Do druhé misky přelijeme část těsta, do kterého vmícháme čtyři lžíce kakaa. Těsta z obou misek poté rovnoměrně vlijeme do bábovkové formy, kterou nejdříve vymažeme olejem a vysypeme (například hrubou moukou či kokosem). Bábovku dáme péct do předehřáté trouby na 170°C po dobu přibližně 40 minut. Po této době bábovku zkontrolujeme špejlí a pokud se na ni nelepí, můžeme ji vytáhnout. Bábovku vyklopíme na talíř a necháme vychladnout. Ve finále stačí už jen rozkrájet, přichystat na talíř a můžete si nechat chutnat :).


S láskou,


SHARE:

8. 8. 2018

LIFE UPDATE: Pauza od blogování, nová práce, co dál?

Anna Turková Photography

Možná jste to zaregistrovali, možná ne.. Poslední dva až tři měsíce jsem se nemohla dostat k napsání článků, které přidávám pravidelně a to mě podivným způsobem brzdilo psát cokoli dalšího. Věděla jsem, že nechci psát nic novýho, dokud nebudu mít ty stálice hotový. Tím jsem se ale úplně zazdila.. 

Tyto dva letní měsíce (červen & červenec) jsem se od toho odpoutávala víc a víc, protože jsem "nastoupila" do nové práce. Pokud jste četli můj březnový článek Od workoholika k statusu nezaměstnaná, poslušně hlásím, že se tento status mění na externě zaměstnaná neboli OSVČ? :D Co se vám líbí víc. Následující odstavec bude úryvek z právě zmiňovaného článku.



Co tedy bude dál? 

Upřímně, nevím.. Nemám potřebu nic plánovat, do ničeho se hrnout. Momentálně ještě nemám žádné obří závazky, čili je tenhle přístup pro mou situaci realistický. Samozřejmě vím, že je to něco jiného, pokud máte rodinu, hypotéku, půjčky.. 

Práci, neboli něco tvořit, miluju, ale vím, že to chci zkusit i jinou formou.

Ve finále jsem došla k závěru, že chci žít. Chci být šťastná, chci v životě dělat to, co mě baví a má smysl. I kdyby to dávalo smysl jen mně. Vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta, ale kdy jindy to zkusit, když ne teď? 



Wow, trochu mě mrazí, když čtu tyhle svoje slova a jsem na sebe o to pyšnější. Protože vážení, já jsem to dokázala. Vlastně jsem ani nevěděla, co chci, jenom jsem věděla, že chci dělat něco, co mi bude dávat smysl a bude přinášet přidanou hodnotu i ostatním. A teď? Teď je to realita.

Čtyři měsíce plácání se ve světě freelancerů a digitálních nomádů, kde jsem si až tak nepřišla sama sebou a přineslo mi to to, o čem se mi před tím jenom snilo. Nebo ani v tom nejkrásnějším snů nesnilo? Pokud se vrátím k té části "bytí workoholik", tak to mě asi jen tak nepustí, zvlášť u něčeho, co mě baví. Ale právě tím to tak ani neberu. Neberu to ani jako práci jako takovou. Protože vlastně, je to pořád práce, pokud tomu věnujete i prakticky skoro všechen svůj volnej čas? Toť otázka. Asi určitě bych se měla naučit odpočívat, ale víte co, užívám si to, to teď a ono to časem přijde. Protože člověk zase nemůže fungovat na 150% každej den do nekonečna..

Tohle je tedy jeden z hlavních důvodů, proč v poslední době nevycházely články. Nechtěla jsem ve firmě ze začátku nic zanedbat a hlavně jsem se do toho nesmírně ponořila. Ponořená v dobrým slova smyslu jsem teda pořád, ale došlo mi, že si chci dělat čas i na tyhle moje osobní věci, který mi dávaj smysl stejně tak a bez kterých už bych to nebyla já. 

Nemám ráda takový to věčný vymlouvání se a slibování, kdy už bude novej článek, tak jsem to jednoduše nechala plynout a věděla jsem, že až přijde čas, tak se vám znovu ozvu.


S láskou,





SHARE:
Blog Design Created by pipdig