29. 4. 2018

A kdo řekl, že na to nemáš? || Konference WO.men /9.4.2018/


Tak ať budeš čímkoliv, nezapomeň sama sebe dát na první místo. Buď pravdivá k ostatním, ale hlavně sama k sobě. Buď milá na ostatní, ale hlavně sama na sebe. Buď krásnou pro ostatní, ale hlavně sama pro sebe. Buď výjimečná pro ostatní, ale hlavně sama pro sebe. Protože jen tak budeš tím, kým Tvoje máma chtěla, aby ses stala...


Tohle je úryvek z řeči a zároveň z článku nesmírně inspirativní, silné a dovolím si tvrdit naprosto úžasné ženy, Pavlíny Louženské. Právě ona byla jednou z řečníků/řečnic na konferenci WO.MEN, které jsem se před dvěma týdny spolu s dalšími přibližně sto padesáti lidmi zúčastnila. Za to opravdu upřímně děkuju GrowJob institutu, který celou akci pořádal. Speciální poděkování pak patří Anet, která má na tom všem největší zásluhu. 

Celá akce se nesla pod obláčkem stereotypů. Tedy konkrétně v boji proti těm, které by nám mohly křížit cestu na cestě za našimi sny. Jelikož, buďme upřímní, kdo z nás se s tím alespoň jednou za život nesetkal? Ať už se jednalo o kariérní stránku nebo tu osobní. Já jsem například nedostala příležitost na v celku dost důležitý post v jedné nejmenované firmě, protože jsem byla moc mladá.  Ano, přijde nám to normální, ale co s tím, že jsem mladá? To automaticky znamená, že mám málo zkušeností? Ne a ne. To je jenom další z předsudků a naučených zvyků společnosti. 

To, že mě v osobním životě lidé podceňovali a dávali mi nálepky, by bylo na jedno dlouhé povídání, o kterém to dneska nebude. Stalo se to ale někdy i vám? V tom osobním životě je to možná ještě o něco náročnější, protože vás může soudit i vaše nejbližší okolí. To si člověk pak bere k srdci o to víc. 

Pojďme ale zpět ke konferenci. Na mém instagramu probíhala soutěž o jeden vstup. Dotyčný, který soutěž vyhrál, měl možnost jít se mnou. To zní sice velice honosně, ale samozřejmě si mohl zvolit, že půjde sám :D. Vybírala jsem náhodně a štěstí se usmálo na Léňu. Sešli jsme se před budovou Microsoftu na Praze 4, kde se konference konala a zároveň jsme se tady potkali i s Kájou ze Silaček. Společnost jsem měla teda naprosto na jedničku a mohlo se jít dovnitř. 


Prostory byly opravdu pěkně nachystané a i přesto, že to na mě všechno působilo, jak já ráda říkám "fancy", prostředí bylo velice příjemné a uvolněné. A nemyslete si, i když je to konference "WOMEN", na místě bylo i spoustu zástupců mužského pohlaví.




Co se týče samotných přednášek, tak pro nás bylo přichystaných několik bloků, zpravidla po 25 minutách. V tom čase se nám stihlo představit celkově deset řečníků, pokud mě mé počty nepletou. 

Nejhezčí na tom bylo, že každý měl úplně jiný příběh, jinou životní zkušenost a i když se celkové téma drželo kolem stereotypů, každý nám předal trošku něco jiného. 


Dříve jsem si myslela, že jsou tyhle konference vyhozený peníze. Pak jsem si ale řekla, že to pro jednou zkusím, protože jsem narazila na jednu, která stála pouze 250 Kč. Tak za to přece nic nedám, ne? To jsem ale netušila, že tahle zkušenost mi ohledně konferencí naprosto obrátí názor. Jelikož to bylo něco úžasnýho. Můžete si přečíst sebelepší článek nebo shlédnout sebehezčí video, ale nic vám nedá tolik, jako když jste s tím člověkem v jedný místnosti. V ten přítomnej okamžik. 

Mezi řečníky byla například Emma Smetana, Tereza Salte, kterou budete většina znát jako TerezuInOslo, ale svou přítomností nás poctil například i Ondřej Brzobohatý, jakožto mužské zastoupení řečníků, dále Michaela Thomas, což je designerka, od které jste zajisté viděli spoustu motivů, jen o tom možná nevíte. Poté třeba i Tereza Pufferová, dvacetiletá slečna, kterou můžete znát například z Aqua Babes a je naprosto neskutečný, co všechno zvládá a jak má spoustu věcí srovnaných. A poté zmiňovaná Pavlína a spoustu dalších..






Mohla bych vám tu vyprávět ústřižky z každé přednášky, ale to bych tu byla ještě do zítra. 
I když nerada vybírám, upřímně mě nejvíce zaujala přednáška Terez a Pavlíny. Pokud Terez třeba i sledujete, pravděpodobně víte, že se svým manželem založili společnost Elite Bloggers, což je jediná česká agentura zastupující jak české, tak slovenské blogery na našem trhu. Její příběh byl tedy převážně o tom, že by se člověk neměl bát nových věcí i přes předsudky a odrazování od ostatních. Taky o tom, jak zjistila, co jí vlastně v životě baví a naplňuje a nebo třeba i o vydání její vlastní knížky. Dokonce i já sama jsem se ve spoustě věcí našla. Svoje celkové poznatky z konference sepsala i na blog.

Na druhou stranu Pavlína si připravila dopis, který by přečetla svému 23 letému já. To bylo něco naprosto neskutečnýho a právě úryvek z něj máte v úvodu článku. Škoda, že vám to nemůžu přetlumočit celé, protože ještě teď mi jde z toho mráz po zádech.


Myšlenka, která mi ale zní v hlavě do teď je ta, že budoucnost není o ženách, ale přeci o nás všech. I když žijeme v době, kdy má žena menší slovo a je stále společností vnímána spíš jako někdo, kdo by měl být doma u plotny, tak začíná být tohle hnutí a boj proti zažitým stereotypů čím dál tím větší. Co když se to ale za pár let obrátí? Nebudou na tom pak muži stejně, jako my teď? Kdyby tohle nebylo zmíněno, pravděpodobně by mě to ještě dlouho nenapadlo. Vždyť je to ale so real...


A na závěr vám sem dám jedinou použitelnou fotku, kterou s holkama máme :D.
Z leva Kája, Léňa, Terez, Nika a moje maličkost. 

.
.
.

Mám trošku strach, že jsem vám toho tímhle článkem moc nepředala. Už deset minut tu sedím u tlačítka "publikovat" a ne a ne to udělat. Proto vám sem připíšu ještě něco málo, co mám na srdci.

Chci vám jenom říct, že na to máte. Máte úplně na všechno, co si jen dokážete představit. Ať už jste žena či muž. Každý si v životě procházíme různými předsudky a stereotypy a je jen na nás, jak se s nimi popereme. Nikdo to za vás neudělá. Tak se zvedněte a jděte bojovat, jděte bojovat za to lepší já. Za to, co milujete. A pokud vám to dneska ještě nikdo neřekl, tak to budu já. Protože TY, ano ty, za to stojíš. TY si to zasloužíš. Tak běž, žij a tvoř si ten život podle sebe. Ne podle toho, jakej si ho pro tebe představujou ostatní. 

YOU ARE GOOD ENOUGH ♥

.
.
.

Byli jste někdy na podobné konferenci? Pokud ne, chtěli byste? :)

Určitě mi napište, co si o eventech tohoto typu myslíte, budu se těšit!


S láskou, Vaše

SHARE:

8 komentářů

  1. Na takové konferenci jsem ještě nebyla, ale v Brně občas zajdu na nějaké inspirativní odpoledne do Hubu. Většinou se řeší vztahy, motivace a nejrůznější cesty k plnění vlastních cílů.

    Myslím si ale, že nejdůležitější věc pro to, aby člověk uspěl je, že to musí cítit v sobě. Musí cítit a věřit v to, že něco dokáže. Teprve tehdy je svobodný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééj, já jsem byla poprvé v Impact Hubu v Praze před týdnem a lidi mi právě vyprávěli o tom brňenským, tak věřím, že to tam musí být super :) mně tyhle témata jednoduše baví, protože je to stále aktuální a vždy si můžeš odnést něco novýho.

      Každopádně s tebou naprosto souhlasím. Jakmile to člověk nemá srovnaný, nejde to. Sama s tím teď trošku bojuju. Děkuju ti za připomínku :)

      Vymazat
  2. Nebola som, ale vyzerá to veľmi zaujímavo, nabudúce určite spozorniem keď niečo také uvidím :)
    THE NOELA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zjistila jsem, že to vážně stojí za to :) tak snad tě také něco zaujme :)

      Vymazat
  3. Stereotyp. Mě dostal jeden zážitek, kterej se mi stal asi před rokem a půl a přišlo mi to svým způsobem strašný. Pracovala jsem u nás v advokátce asi 2 měsíce a advokát mě požádal, abych ho doprovodila na vánoční večírek jednoho z klientů, internetová společnost. Takže večírek byl plnej zaměstnanců ajťáků s poněkud zvláštním humorem, ale všichni byli víceméně milí. A pak tu byla jedna slečna, co jim dělala asistentku, dala se se mnou do řeči, bylo jí tak max 25.. a tak se mě ptala na práci a po chvíli říká "A jak ses tam dostala do té kanceláře?" a říkám "normálně, přes pohovor" a ona "jojoooo.. to říkaj všechny" a začala se smát. No, vcelku mě to urazilo, advokáta to naštvalo a od tý doby tam choděj už jen kluci. Ale musim říct, že mi to přišlo dost nezdvořilý a dost mě naštvalo, že si to někdo vůbec myslí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wow, Deni.. to je hrozný, co? Bohužel když ti to lidi neřeknou takhle do očí, tak si to stejně alespoň myslí. Dokážu si představit, jak ses musela cejtit, jelikož mně se zas kolikrát stalo, že si lidi mysleli, že jsem se někam dostala jenom díky známostem. Přitom neni nic jednoduššího než poslat CV a přijít na pohovor. Ale lidi stejně pořád budou hledat různý kličky, jelikož je naše společnost takhle nastavená. Achjo, to mě mrzí, ale musíme se proti tomu obrnit :) a jak se říká, podle tebe soudím tebe, nebo tak nějak! :D Ty český přísloví mi nikdy moc nešly :D

      Děkuju ti za komentář, kočko! ♥

      Vymazat
  4. Ahoj Ann,
    díky za shrnutí. Na konferenci jsem chtěla tehdy jít, ale nevyšlo mi to. Jsem ráda, že alespoň takto zprostředkovaně vidím, co se dělo a jaké byly klíčové myšlenky. Je opravdu moc fajn, že jsi nakonec tlačítko "publikovat" zmáčkla. :-)

    Osobně se začínám transformovat v ženu, která z kariéry a výkonu jde spíše do sebelásky a (sebe)poznání. Jako hrozně důležitou větu vnímám tu tvou poslední: "I am enough". Je těžké ji v realitě naplnit. Ale o tom to asi je. O cestě. Ne cíli. Děkuji za článek. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Vendi, ani nevíš, jak jsem ráda za tenhle komentář :) to je vždycky radost číst :) navíc, když to někomu dává smysl.

      Mám to úplně stejně. Tedy, vždycky jsem se viděla jako managerka na nějakým vysokým postu se super penězma a teď je tahle iluze úplně rozpuštěná tím, co je pro mě v životě opravdu důležitý. Jsem šťastná, že to máš taky tak. Jsi maximálně enough! A mluvíš mi z duše, člověk se musí naučit milovat tu cestu, ne se za něčím hnát :) ta cesta je totiž život. Já ti děkuju <3

      Vymazat

Blogger Template by pipdig