29. 4. 2018

A kdo řekl, že na to nemáš? || Konference WO.men /9.4.2018/


Tak ať budeš čímkoliv, nezapomeň sama sebe dát na první místo. Buď pravdivá k ostatním, ale hlavně sama k sobě. Buď milá na ostatní, ale hlavně sama na sebe. Buď krásnou pro ostatní, ale hlavně sama pro sebe. Buď výjimečná pro ostatní, ale hlavně sama pro sebe. Protože jen tak budeš tím, kým Tvoje máma chtěla, aby ses stala...

Tohle je úryvek z řeči a zároveň z článku nesmírně inspirativní, silné a dovolím si tvrdit naprosto úžasné ženy, Pavlíny Louženské. Právě ona byla jednou z řečníků/řečnic na konferenci WO.MEN, které jsem se před dvěma týdny spolu s dalšími přibližně sto padesáti lidmi zúčastnila. Za to opravdu upřímně děkuju GrowJob institutu, který celou akci pořádal. Speciální poděkování pak patří Anet, která má na tom všem největší zásluhu. 

Celá akce se nesla pod obláčkem stereotypů. Tedy konkrétně v boji proti těm, které by nám mohly křížit cestu na cestě za našimi sny. Jelikož, buďme upřímní, kdo z nás se s tím alespoň jednou za život nesetkal? Ať už se jednalo o kariérní stránku nebo tu osobní. Já jsem například nedostala příležitost na v celku dost důležitý post v jedné nejmenované firmě, protože jsem byla moc mladá.  Ano, přijde nám to normální, ale co s tím, že jsem mladá? To automaticky znamená, že mám málo zkušeností? Ne a ne. To je jenom další z předsudků a naučených zvyků společnosti. 

To, že mě v osobním životě lidé podceňovali a dávali mi nálepky, by bylo na jedno dlouhé povídání, o kterém to dneska nebude. Stalo se to ale někdy i vám? V tom osobním životě je to možná ještě o něco náročnější, protože vás může soudit i vaše nejbližší okolí. To si člověk pak bere k srdci o to víc. 

Pojďme ale zpět ke konferenci. Na mém instagramu probíhala soutěž o jeden vstup. Dotyčný, který soutěž vyhrál, měl možnost jít se mnou. To zní sice velice honosně, ale samozřejmě si mohl zvolit, že půjde sám :D. Vybírala jsem náhodně a štěstí se usmálo na Léňu. Sešli jsme se před budovou Microsoftu na Praze 4, kde se konference konala a zároveň jsme se tady potkali i s Kájou ze Silaček. Společnost jsem měla teda naprosto na jedničku a mohlo se jít dovnitř. 


Prostory byly opravdu pěkně nachystané a i přesto, že to na mě všechno působilo, jak já ráda říkám "fancy", prostředí bylo velice příjemné a uvolněné. A nemyslete si, i když je to konference "WOMEN", na místě bylo i spoustu zástupců mužského pohlaví.




Co se týče samotných přednášek, tak pro nás bylo přichystaných několik bloků, zpravidla po 25 minutách. V tom čase se nám stihlo představit celkově deset řečníků, pokud mě mé počty nepletou. 

Nejhezčí na tom bylo, že každý měl úplně jiný příběh, jinou životní zkušenost a i když se celkové téma drželo kolem stereotypů, každý nám předal trošku něco jiného. 


Dříve jsem si myslela, že jsou tyhle konference vyhozený peníze. Pak jsem si ale řekla, že to pro jednou zkusím, protože jsem narazila na jednu, která stála pouze 250 Kč. Tak za to přece nic nedám, ne? To jsem ale netušila, že tahle zkušenost mi ohledně konferencí naprosto obrátí názor. Jelikož to bylo něco úžasnýho. Můžete si přečíst sebelepší článek nebo shlédnout sebehezčí video, ale nic vám nedá tolik, jako když jste s tím člověkem v jedný místnosti. V ten přítomnej okamžik. 

Mezi řečníky byla například Emma Smetana, Tereza Salte, kterou budete většina znát jako TerezuInOslo, ale svou přítomností nás poctil například i Ondřej Brzobohatý, jakožto mužské zastoupení řečníků, dále Michaela Thomas, což je designerka, od které jste zajisté viděli spoustu motivů, jen o tom možná nevíte. Poté třeba i Tereza Pufferová, dvacetiletá slečna, kterou můžete znát například z Aqua Babes a je naprosto neskutečný, co všechno zvládá a jak má spoustu věcí srovnaných. A poté zmiňovaná Pavlína a spoustu dalších..






Mohla bych vám tu vyprávět ústřižky z každé přednášky, ale to bych tu byla ještě do zítra. 
I když nerada vybírám, upřímně mě nejvíce zaujala přednáška Terez a Pavlíny. Pokud Terez třeba i sledujete, pravděpodobně víte, že se svým manželem založili společnost Elite Bloggers, což je jediná česká agentura zastupující jak české, tak slovenské blogery na našem trhu. Její příběh byl tedy převážně o tom, že by se člověk neměl bát nových věcí i přes předsudky a odrazování od ostatních. Taky o tom, jak zjistila, co jí vlastně v životě baví a naplňuje a nebo třeba i o vydání její vlastní knížky. Dokonce i já sama jsem se ve spoustě věcí našla. Svoje celkové poznatky z konference sepsala i na blog.

Na druhou stranu Pavlína si připravila dopis, který by přečetla svému 23 letému já. To bylo něco naprosto neskutečnýho a právě úryvek z něj máte v úvodu článku. Škoda, že vám to nemůžu přetlumočit celé, protože ještě teď mi jde z toho mráz po zádech.


Myšlenka, která mi ale zní v hlavě do teď je ta, že budoucnost není o ženách, ale přeci o nás všech. I když žijeme v době, kdy má žena menší slovo a je stále společností vnímána spíš jako někdo, kdo by měl být doma u plotny, tak začíná být tohle hnutí a boj proti zažitým stereotypů čím dál tím větší. Co když se to ale za pár let obrátí? Nebudou na tom pak muži stejně, jako my teď? Kdyby tohle nebylo zmíněno, pravděpodobně by mě to ještě dlouho nenapadlo. Vždyť je to ale so real...


A na závěr vám sem dám jedinou použitelnou fotku, kterou s holkama máme :D.
Z leva Kája, Léňa, Terez, Nika a moje maličkost. 

.
.
.

Mám trošku strach, že jsem vám toho tímhle článkem moc nepředala. Už deset minut tu sedím u tlačítka "publikovat" a ne a ne to udělat. Proto vám sem připíšu ještě něco málo, co mám na srdci.

Chci vám jenom říct, že na to máte. Máte úplně na všechno, co si jen dokážete představit. Ať už jste žena či muž. Každý si v životě procházíme různými předsudky a stereotypy a je jen na nás, jak se s nimi popereme. Nikdo to za vás neudělá. Tak se zvedněte a jděte bojovat, jděte bojovat za to lepší já. Za to, co milujete. A pokud vám to dneska ještě nikdo neřekl, tak to budu já. Protože TY, ano ty, za to stojíš. TY si to zasloužíš. Tak běž, žij a tvoř si ten život podle sebe. Ne podle toho, jakej si ho pro tebe představujou ostatní. 

YOU ARE GOOD ENOUGH ♥

.
.
.

Byli jste někdy na podobné konferenci? Pokud ne, chtěli byste? :)

Určitě mi napište, co si o eventech tohoto typu myslíte, budu se těšit!


S láskou, Vaše

SHARE:

23. 4. 2018

Food Diary || Zakázaný ovoce


Znáte to, když máte doma nějakou dobrotu a jednoduše jen ta 
myšlenka na tu danou věc vám na ní vytváří chuť?

Jednoduchá rada - "tak si to nekupuj". Jenže... Jenže co vaše rodina? Zakážete celé rodině kupovat  si dobroty jen pro to, že vás to láká? Asi ne. Pokud to čte někdo, kdo si prošel jakoukoli poruchou příjmu potravy, tak s tímhle soucítí asi ještě o něco víc. Normálně si člověk řekne "oukej, tak si to přeci nedám, když jsem si to nekoupil pro sebe", ale takhle já jsem si to nikdy nastavit nedokázala. Lákalo mě to asi proto, že to bylo jakýsi zakázaný ovoce.

Zlobila jsem se na sebe, protože sama jsem si kupovala samý zdravý potraviny a pak jsem si na to dala bílej chleba s máslem a paštikou. Jednoduše proto, že tam byl. Nedalo mi to.

Nesmírně jsem se těšila na moment, kdy budu mít svojí vlastní domácnost, svojí vlastní lednici. Tam si přece budu moct kupovat jen to, co doopravdy chci a nebude mě tam lákat nic jinýho. Tahle situace nastala poprvé v dobu, kdy jsem se přestěhovala do Prahy. Měla jsem svojí poličku a ostatních jídlo bylo tabu. KONEČNĚ. Byla jsem z toho tak nadšená.. Dokud jsem nezjistila, že ona lednice moc nechladí a že se mi tam toho vlastně ani moc nevejde. Navíc jsem měla horní poličku lednice, kde to chladí úplně nejméně. Takže si dokážete představit, když ta lednice sama o sobě nechladí a ještě ty potraviny mít v tom nejteplejším místě v ní. Rostlinný máslo to přežilo asi tak dva tejdny. Čili mi to začalo lehce komplikovat moje jídelní zásoby. V zimě to bylo o něco lepší, ale stejně jsem se tam bála nechávat něco, co by se mohlo zkazit. Což bylo asi tak, všechno :D...

Když jsem se stěhovala z Prahy, nevěděla jsem, kam mě to zanese. Jestli se vrátím zpátky do bytu, odkud jsem šla a kde byla ta plná lednice paštik a salámů nebo jestli půjdu jinam. Zároveň jsem v Praze přešla na veganství, čili se mi ta představa X masných produktů všeho druhu příčila o to víc. Nakonec jsem se rozhodla jít bydlet do domu, ve kterém jsem vyrostla. Kde je taťka a jeho lednice, která je maximálně tak plná tvarohu a jablek. Jo a taky hroznovýho vína, to miluje. 

Chápete, že jsem měla konečně možnost si CELOU LEDNICI zorganizovat a naplnit jí potravinama dle sebe? Pocit naprostýho, bezmeznýho štěstí. A ta lednice chladí prosím pěkně, CHLADÍ!

Momentálně se tedy nacházím v jakýmsi ledničkovým ráji, kdy si s taťkou maximálně vycházíme vstříc. Je plná zdravejch dobrot, ovoce, zeleniny, rostlinnýho mlíka, mýho milovanýho kečupu a samozřejmě těch tvarohů. Taťka si maso prakticky nekupuje, to už musí bejt, takže ho u nás v lednici najdete zřídka kdy. Je fakt krásný přijít domů, otevřít lednici a vidět, že to tam vyloženě žije. Nemáme tam totiž většinou nic moc, co by vydrželo dva roky. Spíše se orientujeme na čerstvý potraviny a radši si nakoupíme častěji. Já nám s taťkou vařím vegansky a zatím si nestěžuje. Stejně si akorát vždycky myslí, že v tom podle chuti nějaký to maso je :D. 

Počkat, počkat, zastavme se.. Pokud jste to dočetli až sem, došlo vám, že jste právě přečetli plus mínus pět set slov mého básnění o ledničce? Tak už se pojďme radši podívat na pár jídel, které jsem z těch zázračných surovin vytvořila :).




Banánový vegan chléb s pomazánkami a banánem

Alpro sojovo-kokosový jogurt s müsli


Výborné veganské Pho z Pastvy


Žitný chléb, řepový hummus, rukola, avokádo, černá sůl = nejlepší slaný combo ever




Po přechodu na veganství jsem se vzdala jogurtů, protože jsou, co si budeme povídat, pěkně drahé. Trochu jsem si to ale urovnala a došlo mi, že ve finále mě to na tak draho nepřijde, jelikož zase neutrácím za jiné potraviny. Tudíž si ten jogurt ráda dopřeju. Momentálně si ho dávám nejradši s bezlepkovým müsli a čerstvým ovocem.


Plus jsem si vzpomněla, že vás v minulých jídelních reportech bavila i jídla, která nejsou takhle nazdobená, ale jenom je dávám do svých insta stories. Tak tady máte ty, které jsem z telefonu zachránila.




Thai curry sauce z DM + k tomu červené fazole, zelené fazolky a lahůdkové tofu




Vegan segedínský guláš!!


Jeden z nejlepších hummusů z Kofárny s pita chlebem

.
.
.

Děkuju vám za čas, který jste strávili nad tímhle článkem, opravdu si toho moc vážím! 
Mějte ten nejkrásnější den :)

Vaše Ann.
SHARE:

15. 4. 2018

BEST OF || Březen 18

Jeden okamžik, kterej se mnou s jistotou zůstane do konce života. Jedno obyčejný jídlo, kterým mi ale vykouzlíte tak širokej úsměv na tváři, že by se do něj vešly tři dálniční pruhy. Dvě písničky, který nejsou na prvních příčkách hitparády, ale mně zněly v uších denně. A v neposlední řadě jeden inspirativní člověk, kterej mě v tomhle měsíci bavil nejvíc. 


CITÁT

Největší výzva našeho života je být sám sebou ve světě, který se nás snaží mít všechny stejné."


PÍSNIČKA


Bože můj.. Za březen jsem si svůj aktuální playlist ve Spotify tak vytunila, že je skoro až nereálný vybrat nejoblíbenější písničku. Pojďme si dát ale dvě, který by nemusely být zase až tak profláklý. Mně však v uších hrály téměř denně.




JÍDLO

Přijde mi, že každý měsíc jím lepší a lepší jídla. To platí i v tom, že se i mě samotné daří vytvářet stále zajímavější kombinace. Nebudu se ale moc chválit a do těchto oblíbenců jsem vybrala jídla rovnou dvě. Prvním je naprosto božskej, skvělej, úžasnej a obyčejnej KOLÁČ. Jo, to já prostě můžu a když jsem objevila v malém Biu na Letné tenhle meruňkovej zázrak, kterej byl složením veganský, musela jsem ho mít. To, že stál asi 30kč, jsem něžne přehlédla. Každopádně to stálo za to, jestli něco miluju, tak jsou to meruňky. A koláče. A meruňkový koláče ♥.


Druhým je tiramisu z Loving Hutu, o kterém se dočtete níže. Upřímně jsem ale v životě lepší tiramisu neměla a to počítám i ty neveganský. Akorát mělo jedinej problém. Ten kus byl tak strašně velkej, že jsem ho jednoduše ani nedokázala dojíst :D.


PODNIK


Tento měsíc jste mě mohli nejčastěji najít právě v Loving Hutu v Praze, konkrétně v pobočce u I. P. Pavlova. Jedná se o čistě veganské bistro, kde mají jak bar, kde si vyberete jídlo na váhu dle sebe, tak dělají klasicky jídla na objednávku. Nejúžasnější na tom všem však je ta nabídka veganských dortů. Na těchto dortech nepoznáte opravdu ani minimálně, že jsou jenom z rostlinných surovin a není na nich například šlehačka z mléka nebo jiný krém. I přesto, že ještě neměli funkční wifi (to bylo možná  dobře), mi tam bylo neskutečně příjemně. To neznamená, že bych bez wifi nedokázala žít, ale když si berete notebook, abyste vyřídili emaily, je to vcelku stěžejní.

Tahle pobočka není otevřená tak dlouho, tudíž je interiér zbrusu nový, laděný do bíla a moderna. Navíc má tahle pobočka dvě patra (podobně jako Forky's v Praze, pokud to tam znáte), tudíž pokud nechcete výhled na ulici, jednoduše sejdete dolů po schodech a hned je z vás inkognito.


FITNESS/CVIČENÍ

Nechci, aby tohle byl další měsíc, kdy tu zmiňuju Pole Dance, ale ano, tentokrát to byl jediný pohyb, který jsem měla. Pokud nepočítám chození do schodů, běhání na metro a procházky se psem. Ještě pořád jsem ze sebe od únorové chřipky kompletně nedostala kašel a zároveň jsem pak podstoupila něco, po čem je dobré alespoň týden necvičit. Co to bylo, se dozvíte níže. 

Víte vy ale co?! Není to sice vyloženě cvičení, ale já si volím procházky s pejskem! Rychlá chůze, čerstvej vzduch a váš šťasnej pes, co je víc :).



INSTAGRAM

Když jsem se zamyslela nad tím, koho bych tady tentokrát mohla zmínit, utkvělo mi na mysli jedno jméno. Profil slečny, který mě poslední týdny nesmírně baví a především vidím, že má lidem co předat. Tou zmiňovanou je karolinafour. Kája (snad jí tohle oslovení nebude vadit) je vystudovaný inženýr v oboru výživy a kvality potravin. Vůbec si nepamatuju, jak jsem ji objevila, ale bylo to v době, kdy měla na instagramu přibližně do dvou tisíc "sledovatelů". Teď už to čítá něco málo přes pět tisíc a já se vůbec nedivím. Nejenom, že mě překvapilo, jak božský fotky má, ale zároveň i její recepty a především obsah pod fotkami stojí za to. Z mého pohledu je to opravdu chytrej, rozumnej člověk, kterej rozumí oboru výživy na jedničku. Kája taky k instagramu nedávno připojila i blog n e j e z b l b e. Nestačím se divit, o jakých tématech píše, protože každej článek je pro mě zajímavej. Tady se například dozvíte, jak vybrat kvalitní tyčinku mezi všemi těmi, co se tváří zdravě a tady zase něco o efektivním skladováním potravin. Rozhodně je to za mě tedy člověk, kterého stojí za to sledovat :).

A prosím vás, jsem jedná, koho fascinuje její kuchyňská výbava a prostírání!? To je prostě boží.  




MOMENT

Můj nejhezčí moment v tomto měsíci byl 22. března. Proč? Protože jsem se odhodlala a šla jsem si nechat vytetovat svoje první tetování. Bylo to vždycky něco, co jsem chtěla, ale přišlo mi to tak trochu tabu. Hlavně jsem ani sama nevěděla, co bych si vůbec vytetovat nechala. Nejsem žádný skalní fanda nějaké skupiny ani nezastávám nějaký typický styl života (teď už vlastně ano, hehe), tudíž mě opravdu nic nenapadalo. Slíbila jsem si tedy, že jestli na něj někdy půjdu, bude to něco, co mi přijde samo na mysl. Nebude to nic, co budu hodiny vybírat na internetu. Zkrátka to bude něco od srdce. Vlastně ani ne pár týdnů na to, to přišlo. Najednou jsem věděla, co chci a ten pocit byl tak silnej, že jsem si byla jistá, že je to ono & že je to správně. Tatérce jsem napsala hned druhý den, abych samu sebe aspoň do rána trochu ujistila, že to není jen krátkodobé pomatení mysli. Vtipný je, že jsem věděla ke komu chci ještě předtím, než jsem měla kérku vymyšlenou :D. A za měsíc už jsem ležela na lehátku ve studiu Inkousttattoo. Nejsem si jistá, jestli jsem si mohla vybrat líp. Tetovat jsem se nechala od obrovsky šikovné Týnky. Jsem naprosto nadšená, nelitovala jsem ani jednu vteřinu a věřím, že ani litovat nebudu. Sice to bolelo jak hovado :D, jelikož jsem si na poprvé nevybrala zrovna nejideálnější místo, ale všechno mi to za to stálo. Teď už je to navždy se mnou ♥.



(foto je pouze ilustrační)

.
.
.

Baví vás články tohoto typu?
Je nějaký bod, který vám tady chybí? Například oblíbený film nebo třeba módní kousek?

Budu moc ráda, pokud mi to dáte vědět. Mějte se krásně! :)

S láskou, Ann ♥
SHARE:

13. 4. 2018

Hrnečkové muffiny s lesním ovocem

 Někde jsem slyšela, že už typický mug cake vyšel z módy.. Tak jsem si pro vás připravila hrnečkové muffiny z mikrovlnly. Potřebovat budete jen pár ingrediencí a silikonové formičky. Příprava vám nezabere víc, než pár minut a výsledek si troufám říct, stojí za to. 


SUROVINY (3 ks)

15g špaldové mouky
10g vanilkového proteinu
1 vejce
Mléko na zředění
Sladidlo dle chuti
Špetka kypřícího prášku
Lžička skořice
Lesní ovoce

POSTUP

V misce smícháme všechny suroviny krom lesního ovoce. Jako sladidlo by měl postačit protein, ale pokud chcete, přidejte do těsta například ještě stéviové kapky. Těsto by mělo mít hustší konzistenci, proto s mlékem opatrně a opravdu ho přilijte jen trošku.

Vzniklou směs přelijeme do formiček, posypeme ovocem a dáme péct do mikrovlnky na cca 2 minuty na nejvyšší výkon (to se může u každé lišit, čili dbejte na to, že jsou muffiny dopeklé). Poté je vyndáme a necháme chvíli vychladnout. Dle chuti nazdobíme a můžeme podávat nebo si je vzít sebou jako rychlou a chutnou svačinku. Dobrou chuť!


SHARE:

12. 4. 2018

Co mě zaujalo na návštěvě v LUSH?


Nemůžu si pomoct, ale po každé, když jsem šla kolem LUSHe, přišlo mi to jako taková zmenšená škola čar a kouzel v Bradavicích. Když tam totiž zrovna vytvářeli bomby do koupele, byl tenhle můj pocit ještě znásobenej. Proto si dovedete představit moje nadšení, když tahle anglická značka, která má tak nadupadnou filozofii, že by se o tom jednomu ani nesnilo, hledala nové ambasadory do svých řad. A jak už jste možná vytušili z názvu článku, ono to vážně vyšlo! :) 

Nejenom, že LUSH netestuje na zvířatech, ale mimo jiné taky podporuje Fair Trade. Dále kampaně za práva lidí, zvířat a ochranu životního prostředí. Bojuje proti zbytečným obalům tím, že pořádá různé kampaně s touto tématikou a vyrábí výrobky, které mohou být prodávány "nahaté", což znamená bez obalů. Jejich výrobky jsou navíc 100% vegetariánské a z 85% veganské. Taky mě maximálně baví to, že na každém produktu najdete podobiznu a jméno toho, kdo produkt vyrobil. Není to tedy žádná sériová výroba, ale ručně vyráběná kosmetika. 

Pozn.: Vždycky, když si jdu večer nanést masku na obličej, v duchu děkuju Anii, která ji vytvořila. 

Pojďme se ale už podívat na to, jak to vypadalo přímo v jejich pobočce, kam jsem byla v únoru pozvaná. Tématem byly jejich firemní hodnoty, o kterých jsem už něco málo věděla, ale vždycky se člověk může dozvědět víc a moje osobní konzultace na péči o pleť (ohohooo). Byla jsem v OC Nový Smíchov v Praze, ale mají ještě druhou pobočku, kterou najdete v Palladiu na Náměstí Republiky. Je mi jasné, že spoustu informací najdete na internetu, proto tady zmíním to, co mě samotnou zaujalo nejvíce, ať už se jedná o produkty, či "brand values".


Jako první jsem se zastavila u čerstvých rolád na obličej. Jejich složení je natolik přírodní, že byste je mohli dokonce i jíst :D. Každá maska slouží na trochu něco jiného a bylo naprosto boží, že mi slečna poradila, jaká se nejvíc hodí na mou pleť. Ve finále jsem si odnesla v kelímku tu zelenou, která se skrývá pod názvem Herbalism a naprosto jsem si ji zamilovala. Dokonce jsem ji zmiňovala v únorových oblíbencích


Dále jsme se přesunuli k čerstvým maskám, které se tvoří přímo tam a pak jsou dány "k ledu". Doslova. U tohohle místa jsem si připadala, jako bych byla někde na exotické dovolené a vybírala si zmrzlinu z chladícího pultu :D.


Tahle maska vypadá ale úplně jak hummus, že jo!?


LUSH dělá opravdu produkty všeho druhu. Od masek na obličej, po krémy, peelingy, spreje, oleje, sprcháče, šampóny, mentolky, lip scruby, balzámy, bomby do koupele a mohla bych pokračovat ještě do zítra.. 


Nejdéle jsem však zůstala stát u produktu, který nese název Charity Pot. Jedná se o krém, jehož koupí přispějete na různé organizace a projekty, které LUSH podporuje. Na každém jeho víčku se skrývá něco jiného a najdete tam právě konkrétní ukázky těchto projektů. Myslím si, že je fajn vidět, na co všechno může tahle dobrá věc přispět. Všechny tržby z prodeje tohoto krému jdou pak přímo na podporu vybraných projektů z oblasti ochrany práv zvířat, lidí a přírody. Tady u nás LUSH podpořil už více než 20 různých projektů. K mému nadšení mezi ně patří dokonce i Farma Naděje, na kterou pravidelně každý měsíc přispívám také. 

Nejenom, že vás jeho koupě pravděpodobně bude těšit, ale zároveň i samotný krém stojí za to. Je jemný, příjemný, hydratační, hezky voní a opravdu všestranný. Pokud to nemáte daleko, sami si ho můžete na pobočku přijít ozkoušet. Pro vás, co nejste z Prahy ani okolí, pak funguje jejich ofiko e-shop, kde najdete všechny produkty stejně tak. Škoda jen, že si je na dálku nemůžete ovoňet :/.




Na tento šampón už jsem slyšela tolik chvály, že mi to nedalo a poprosila jsem o vzoreček. Složením to vypadá jako velké kousky cukru v jakési bílé hmotě. Moc jsem tedy nevěřila tomu, že to bude pěnit, natož mýt pokožku hlavy, ale vážení, WOW! Vlasy umyje naprosto perfektně a ještě vypadáte, jako kdybyste si foukali vlasy v předklonu týden v kuse :D. Už si brousím zuby na celé jeho balení, hihi. 



Nahé sprchové gely? Proč ne? :) 

Tento růžový byl při Valentýnu a mohla jsem si ho vyzkoušet přímo tam. Nádherně voněl a byl jemný, jak nic jiného. Není to sice úplně praktické, co se týče cestování, ale zase můžete mít dobrý pocit z toho, že jste spotřebovali o něco méně plastu. Navíc vám vydrží opravdu dlouho.


A má vůbec cenu zmiňovat se o koupelových bombách? :D To je asi to první, co se člověku vybaví, když se řekne LUSH. Jedinej problém je v tom, že pokud jste nerozhodnej člověk jako já a chcete si vybrat jenom jednu, tak to prostě a jednoduše nejde :D.


V neposlední řadě tu mám tenhle jejich "beauty" koutek, u kterýho jsem stála snad půl hodiny. A to myslím jen tím, že jsem se dívala. Balzámy na rty, ústní vody, lip scruby.. Všechno tak maličký, barevný a roztomilý. Nakonec jsem si odnesla lip scrub s příchutí Bubble Gum, kterej pozor, pozor, můžete i "omylem" sníst! :D  


Určitě mi dejte vědět, jaký máte na LUSH názor vy a jestli by vás zajímalo víc článků, které nejsou jenom o samotné recenzi produktů, ale dívají se i tak trochu pod pokličku. 

Pokud máte nějaký tip na produkt, který od nich zaručeně stojí za to vyzkoušet, napište mi ho dolů do komentářů, budu se těšit! :)

S láskou, Ann ♥
SHARE:

7. 4. 2018

Food Diary || Balanc jako Svatý grál stravování


Upřímně vám řeknu, že mám takových nápadů, o čem psát, ale za boha jsem nemohla vymyslet téma únorového food deníčku. Proto jsme tu teď, v dubnu a já si stále nejsem jistá, o čem ho chci psát. Jenže už se chci dostat k těm všem ostatním skvělejm tématům, o který se chci s váma podělit. Proto to pojmu stylem, jakým jsem tyhle články psala dřív a povím vám, jak jsem na tom byla s jídlem v měsíci únoru. 

.
.

Byl to první měsíc, kdy jsem měla volno. Skončila jsem v práci, škola mi začínala až za pár týdnů a měla jsem naprostou volnost. Rozhodla jsem se, že se na plno opřu do toho, na co jsem do té doby neměla čas. Blog a všechno kolem. Přes bezmezný nadšení jsem ale úplně zapomněla jíst. A k tomu se pojil i spánek, kterýho taky moc nebylo. Byl to můj třetí měsíc na rostlinné stravě a cítila jsem se naprosto skvěle. Akorát že jsem byla tak šťastná, že jsem nevnímala hlad. Jedla jsem tudíž tak 2-3x denně a moc velké porce to taky zrovna nebyly. Jako člověk, který si v životě stojí za balancem a "zlatou střední cestou", to nebylo úplně ukázkový. Do toho jsem samozřejmě měla spoustu akcí, schůzek, stěhování a tak dále. 

Jelikož jsem konečně nevstávala každé ráno v šest hodin, rozhodla jsem se zase najet na intermittent fasting neboli přerušovaný půst. Jestli jste o tom nikdy neslyšeli, nenechte se vystrašit slovem půst. Zjednodušeně to v praxi znamená, že si poslední jídlo dne dám například ve 20 hodin večer a druhý den snídám až třeba ve 12. Spoustu lidí to takhle dělá i bez toho, aniž by věděli, že se o určitý druh stravování jedná. Tělo má po tu dobu (během tech 16 hodin bez jídla) čas pracovat, lépe trávit, lépe spalovat. Mně tenhle styl stravování naprosto vyhovoval a cítila jsme se na něm výborně. Pokud by vás tohle téma zajímalo více, napíšu o něm samotný článek.

Po nějakém čase jsem ale zjistila, že tenhle styl mému tělu a především hormonům úplně nesedí. To i přesto, že jsem se obecně cítila skvěle. O tom vám ale povím někdy příště, protože to je opravdu na dlouho..

Během února jsem taky začala ve velkém obrážet pražské kavárny, bistra a podniky. Měla jsem totiž opět čas i přes den a tudíž jsem tam mohla jít kdykoli. Mohla jsem si užít snídani s ranní kávou a východem sluníčka. Sice se to logicky podepsalo i na mém stavu účtu, ale byla jsem neskutečně šťastná, že můžu chodit kam chci a kdy chci. Nemusím řešit to, že mám jenom půl hodiny na oběd. Ta svoboda, vážení. To je nejvíc.. I když jsem dřív byla spíš opak a peníze jsem si chtěla ušetřit za každou cenu, v restauracích jsem si kolikrát vybírala podle toho, kolik co stálo, jsem vážně ráda, že jsem dospěla do stádia, kdy tohle neřeším. Chci svému tělu dávat kvalitní potravu a s klidným srdcem si za to raději připlatím. Samozřejmě to neženu do extrémů a nechodím na obědy každý den, ale jednou, dvakrát do týdne si na něj bez výčitek velice ráda zajdu. A na to dobrý latte s mandlovým mlíkem taky. Protože je opravdu dost možný, že žijem jenom jednou. Tak si to prosím, užijte na plno :).



Acaí Bowl v Herbivore v Praze

Bún bò Nam Bô z Forky's

Banánové vegan lívance s proteinem, mraženým ovocem a javorovým sirupem


Banánové vegan lívance s proteinem, mraženým ovocem a javorovým sirupem podruhé

Oreo proteinové lívance




Přeju vám krásný víkend, moji milovaní! ♥

Ann
SHARE:
Blog Design Created by pipdig