10. 12. 2018

Avokádovo-proteinová čoko pěna


To, že je avokádo na sladko možná skoro ještě geniálnější, než na slano (ale jen skoro), jsem zjistila až vyzkoušením týhle kombinace. Měla jsem doma jedno přezrálý, ale ještě slušný avokádo, který už by ale na čerstvým chlebu asi nedělalo parádu. Rozhodla jsem se ho zkombinovat s ovocem, odměrkou proteinu a voilà, poměrně vydatná snídaně byla na světe. 

Velice rychle se dostala do žebříčku mých nejoblíbenějších. I přesto, že na ní existuje spoustu podobných, ale přesto trochu odlišných receptů, asi nikdy nešlápnete vedle. Je jednoduše výborná, tak ji se mnou pojďte zkusit :). 


SUROVINY

½ nebo 1 zralé avokádo
1 zralý banán
1 odměrka rostlinného proteinu (cca 30g)
hrst malin či lesního ovoce
mléko na dolití dle potřeby

POSTUP

Všechny ingredience dáme do mixéru a umixujeme do hladka. Pokud nechcete vegan verzi, klidně použijte místo rostlinného klasický protein. Pěna by měla mít lehce našlehanou konzistenci. Pokud nemáte zralý banán a směs by vám přišla málo sladká, klidně ji doslaďte. Například stéviovými kapkami nebo datlovým sirupem. Nakonec pěnu přelijeme do skleničky či mističky, dozdobíme a a je hotovo. Nechte si chutnat! :)

PS: Nejlepší je čerstvá.




S láskou,

SHARE:

8. 12. 2018

LIFE UPDATE || Jak začít jednou pro vždy


Pojďme si nalít čistého vína. Stalo se vám někdy, že jste s něčím začínali? Ať už to bylo cokoliv. Jíst zdravě, cvičit, chodit dřív spát, meditovat, být více produktivní.. Teď přijde ale ta pravá otázka, kolikrát to bylo? Kolikrát jste si řekli, že znovu začnete od pondělí, od nového měsíce či od nového roku? Věřím, že tady bude spousta z vás, která se s tímto nepotýká. Ale valná většina budeme my, věční začátečníci.

Víte co? Je to ale úplně v pořádku. Důležitý je, pokud něco opravdu chcete, to nikdy nevzdat. Takhle jsme se dopracovala k "zdravýmu životnímu stylu" nebo třeba i k pití vody. Chtěla jsem to změnit a ze začátku jsem se do toho i dá se říct nutila. Jo, je to tak. Jenže pak se to zlomilo. S tou vodou je to krásnej příklad. Hlídala jsem si to, všude jsem nosila láhev a jednoduše jsem pravidelně pila, i když se mi nechtělo. Nejenom, že jsem si začala všímat všemožnejch zdravotních benefitů, ale tělo si na to zvyklo a pak to vyžadovalo samo. Toť můj příběh o tom, jak jsem se naučila dostatečně pít (vodu, samozřejmě). Pak jsem se stala ta, kdo ostatním připomínal, že by měli více pít :D. Za což mě možná někteří do teď nemají rádi, ale což, já jenom myslím na vaše dobro! Však si na mě vzpomenete haha.

Dneska to ale bude jiný začínaní. Takový, který se promítá všema sférama života a je náročnější, než ta ostatní. Samozřejmě záleží na perspektivě, ale pro mě určitě. Jedná se totiž o vymezování si času a energie na to, co mě baví a naplňuje. S čímž se tak nějak pojí i upřednostňování sama sebe. A s obojím mám úplně upřímně velkej problém. Když se do něčeho dám, věnuju tomu ne 100, ale rovnou 150%. Věškerej svůj čas a energii, teda pokud mi ta daná věc dává smysl. Jenže pak se většinou zastavím až ve chvíli, kdy už je takzvaně pozdě. Kdy už to nejde jinak. Kdy přijde to uvědomění, že takhle nejsem spokojená. Dalo by se říct, že si možná nějakej čas žiju ve svojí imaginární bublině, v který je mi hezky a potom přijde ten okamžik, kdy je tak velká, až praskne. Ahoj realito.

Teď je to deset měsíců od toho, kdy mi poprvé přišlo to jakýsi prozření. Ono mi to očividně ale nestačilo a potřebovala jsem těch dalších X měsíců na to, aby mi to dalo facku znova. Každopádně aby bylo jasno, nelituju ani jediný minuty, kterou jsem v tom strávila. Jenom mi to opět ukázalo to, co mělo. Možná tenhle pohled někomu bude připadat podivnej nebo naivní, ale jsem toho názoru, že se všechno děje z nějakýho důvodu. A tyhle životní lekce jsou k nezaplacení. 

Některýma věcma si člověk asi musí projít několikrát, než si z toho vezme to, co ho posune zase někam dál. To mi připomíná takovej pěknej vtípek (pozn.: je to stále vtip nebo spíš smutná realita?). "Nikdy nedělám stejnou chybu dvakrát.. Raději ji udělám pětkrát nebo šestkrát, víš co, pro jistotu." Haha, poznáte se v tom někdo? :D Já rozhodně.

Článkem se zamýšlím nad tématem věčných začátků, ale co se týče mě samotné, tak to směřuju na to, že jsem poslední půl rok (néli víc) blog slušně zanedbávala. Teda asi spíš neslušně? Přitom rok 2018 byl zatím rozhodně nejlepším rokem mýho života. Stalo se toho tolik, že bych mohla napsat knihu. Čili mě na jednu stranu dost mrzí, že jsem ty důležitý věci nezvládala tady s váma sdílet v tu dobu, kdy to bylo aktuální (ale nebojte, články z Bali budou i po třech měsících po příjezdu haha). Nejtěžší na tom všem je, že mám opravdu široký spektrum témat a dokonce i konkrétních článků, který chci napsat, ale najít si na to prostor a udělat z toho prioritu.

Bohužel, nemám nějakou univerzální radu, která by se dala použít na všechny, protože jsme každej jinej, každej vnímáme souvislosti jinak a hlavně máme jiný životní cesty. To je deep tohleto, vážení. Rozhodně se ale vrátím k tomu, co jsem psala výše. NIKDY TO NEVZDÁVEJTE. Začínejte zas a znova. Chybujte. Snažte se. Ono to přijde, fakt. 

Inu, všechno má svůj čas. A nakonec vás to stejně přitáhne k tomu (ke komu čemu!?), co milujete. Bez ohledu na to, co vám říká rozum nebo ostatní lidi. V nitru vždycky víte, co je pro vás to správný. Jenom tu intuici zkusme občas poslouchat dřív, než bude pozdě.

Já jsem (konečně opět) poslechla a tímto mi začíná zcela nová životní etapa.
Stay tuned. A děkuju, že jste tu stále se mnou.

Vaše Ann  
SHARE:

1. 12. 2018

BEST OF || Listopad 18

Vítám vás u oblíbenců za měsíc listopad a zároveň u prvního článku z této sekce za uplynulý půl rok. Soooo exciting! Nebudu se na nic vymlouvat, jelikož to nemám ráda, ale jednoduše mě okolnosti vedly k tomu, že ten čas přišel až nyní. Přiznám se, že tady budu trochu reflektovat na věci právě i z minulých měsíců, nejen z toho předchozího, jelikož se toho nahromadilo celkem dost a byla by škoda některý nezmínit, ale věřím, že to určitě pochopíte. Je to se mnou jednoduše občas náročný, ale jsem nadšená, že tohle můžu psát. Tak pojďme na to :).




CITÁT

"You always have time for things you put first."

Neboli, vždycky máte čas na to, z čeho uděláte svoji prioritu. To platí u aktivit, věcí, ale i u lidí. S čímž si pěkně nahrávám na odstavec výše. Ale je to tak :). Už je tomu dlouho, co jsem lidem přestala říkat, že "nemám čas". Aspoň tu půl hodinku si z těch čtyřiadvaceti hodin uděláte, pokud opravdu chcete. Občas jsou samozřejmě okolnosti, který neovlivníte a v takových případech nemlžím a řeknu na rovinu, co se děje nebo že je momentálně něco důležitějšího. Když mi ale někdo sdělí, že "nemá čas", je to pro mě jasnej signál, že nejsem jeho priorita. A to je úplně v pořádku. Nikdy si to neberte osobně. Třeba je to jen období. Pokud ne, tak tomu věnujte pozornost, protože takový lidi ve svým životě nepotřebujete. Jsou to zpravidla ti, co se ozvou, jen když něco potřebují sami.

PÍSNIČKA

Moje úplně nejoblíbenější songy za poslední měsíce jsou definitivně tyhle dva. Paradoxně jsem ani jednoho z interpretů do doby jejich objevení neznala. A u první z písniček vidím videoklip až teď, přičemž asi budu dělat, že se tak nestalo a nechám si v hlavě jenom audio a vlastní představivost :D. Obě jsem slyšela tak minimálně 300x a pořád je můžu znova a znova.




JÍDLO

Opět jsem se zamilovala do ovesný kaše, kterou teď z 99,9% jím každý ráno :D. Akorát, že na ní už nekombinuju milion ingrediencí. V základu to jsou ovesný vločky, respektive 50/50 s quinoa vločkama, do toho kilo skořice, rostlinný mlíko napůl s vodou a občas (ehm, spíš často), si na ní dám dva čtverečky hořký čokolády. Pak jí nejlíp jím ještě teplou.


Earl Grey Blueberry Oatmeal - So fast and easy, perfect for a busy weekday, but equally great for lazily enjoying on a weekend! From halfbakedharvest.com
via Pinterest

PODNIK


Tentokrát to nebude kavárna ani čistě veganskej podnik, ale místo, kde jsem byla za poslední měsíc/e hodně často. Tím je My Wok & Sushi, který se nachází přímo na Náměstí republiky naproti Palladiu v Praze. Mají tam výborný sushi, nudle a vzhledem k tomu, že to je situovaný přímo v centru, podle mě i super ceny. Nudle si můžete navolit dle sebe, tedy druh, co v nich bude, jakou omáčkou, co nahoru. Tenhle koncept je moc fajnovej. Jestli znáte WOKIN, tak ten funguje na stejným principu, ale je o něco dražší. Navíc to mám spojený s tím, že tam nejčastěji chodím s mojí milovanou Fínkou.


Mimochodem, na fotce výše je tolik mých insecurities, že s tím radši ani nebudu začínat :D. Ale řekla jsem si, že jí sem tak i tak dám, jelikož k ní mám krásný vzpomínky :). A zároveň dobře ilustruje jídlo, který si tam dáváme :D.

KNIHA


Řekněme, že jelikož jsem konečně začala psát svoji bakalářskou práci, bylo jich poměrně dost :D. Jenom nevím, jestli by se teoretický knihy o marketingu zařadily mezi moje oblíbený. Ale jinak se přiznám, že jsem se k žádné pořádné knížce nedostala, což mám v prosinci v plánu ve velkým stylu napravit.

POHYB

Díky pole dancu jsem si uvědomila, že potřebuju a chci být více flexibilnější, takže mimo moje stojky a HIIT cvičení (který teď taky pěkně zanedbávám) pomaličku zařazuju i více protahování, který je dobrý jak pro tělo, tak mysl. Zní to trochu klišé, ale je to tak. Taky si občas jen tak vymýšlím vlastní taneční choreo na svoje oblíbený songy, což je slušný kardio :D.


yoga, fitness, and healthy image
via weheartit

PRODUKT


Tentokrát bych chtěla zmínit MINDFLOW, kterej mi je pomocníkem v těžkých časech. Ehm, trošku přeháním, ale znáte to :D. Ať už je to placebo nebo ne, na mě opravdu funguje a jeho složení dávám 12/10 bodů. Za mě je super, že neobsahuje vysoký množství kofeinu, na kterej jsem já osobně dost citlivá. Tudíž si ho můžu dát i později večer a potom v pohodě usnu. Občas zapomenu, že jsem si tobolku vůbec vzala a o pár hodin později se divím, kolik jsem toho stihla :D. Přiznám se, že zprvu jsem tomu moc nevěřila, klasika, ale opravdu mi pomáhá se na něco zaměřit a soustředit.

Poznámka pod čarou, určitě mě sledujete na instagramu, kde ve spolupráci s nimi opět něco chystáme :) a tentokrát ve vánočním duchu!

Výsledek obrázku pro mindflow

Pokud bych zde ještě jednou mohla vyzdvihnout jídlo, byly by to produkty od MyRawJoy, který mi přijdou jak z jinýho světa. Dostala jsem od nich balíček na ochutnávku a přiznám se, že jsem mizerná blogerka, jelikož jsem většinu věcí snědla dřív, než jsem je stihla nafotit. Nuže, příští týden dělám novou objednávku :D.

Na obrázku může být: jídlo


INSTAGRAM/YOUTUBE

Za celou dobu oblíbenců jsem ještě nezmínila youtuberku, kterou sleduju jako jedinou opravdu pravidelně a nenechám si utéct žádné nové video. Je jí australská Sarah neboli Sarah's Day, kterou možná mnozí z vás znají. Zabývá se především zdravým životním stylem a lifestylem obecně. Zmiňovala jsem dříve akorát její e-book Sweat it to shred it, podle kterého často cvičím. Svůj kanál založila v rámci léčby s hormonálním akné a přerostlo to do úplně jiných rozměrů. Natáčí převážně vlogy z každodenního života, ale i povídací videa na různá témata. Dnes už má skoro 1 milion odběratelů a příští rok se k jejím pomyslným titulům přidá i titul maminka. Pokud nemáte problém s angličtinou, tak jí rozhodně doporučuju všema deseti sledovat. A stejně tak i její instagram




Související obrázek


MOMENT

Asi to bude ten moment, kdy jsem si konečně sedla k bakalářce a začala psát? :D

Rozhodně i 9. listopadu, kdy Imagine Dragons vydali jejich čtvrtý album ORIGINS, který je prostě T-O-P!
Výsledek obrázku pro imagine dragons origins
V návaznosti na hudební průmysl to bude i CALINŮV novej track, ve kterým se objevil i Ben Cristovao. Na první poslech mi to úplně nesedělo, ale takový songy pak paradoxně miluju a poslouchám nejvíc. Mimochodem projela jsem zpátky svoje články v rámci oblíbenců a vážení, tohle je třetí z nich, kde je CALIN :D. Tak já už nevim, asi má fakt něco do sebe... 


Další z těch skvělejch momentů byl ten, kdy jsem si sama zašla po několika měsících na hummus do Kofárny (kvalitu fotky prosím omluvte, očividně jsem nějak vyšla ze cviku, haha).


A taky ta chvíle, kdy jsem se rozhodla, že je na čase si více vážit svýho času a energie. Uvědomit si, že některý věci a lidi do mýho života nepatřej. A že ten čas na ty záležitosti, který člověk miluje, jen tak sám nepřijde. Amen.

.
.
.

Těším se na vás příští měsíc a do tý doby na ..... vážení, co se říká, když se loučíte psanou formou? :D Jelikož na shledanou, na viděnou ani na slyšenou tady asi nepoužiju. Tak asi na počtenou? :D

Mějte se krásně!

S láskou,

Vaše



SHARE:

12. 8. 2018

Proteinová mramorová bábovka


I přes to, že ráda experimentuju s novými surovinami, různými prášky, super potravinami, vždy se ráda vrátím k úplné klasice. Tou je pro mě například taková bábovka. Konkrétně tahle, mramorová. Vždycky se ale nabízí možnost recept trochu vytunit, když už máme v dnešní době k dispozici tolik vychytávek. Navíc pokud existuje něco takovýho, jako je sypkej prášek, kterým jednoduše jídlo obohatíme o bílkoviny a zároveň osladíme :).

V receptu máte na výběr buď KLASICKOU nebo VEGAN verzi.

Při klasické můžete dát syrovátkový protein, mléko, vajíčko..
Naopak při vegan se držte rostlinného proteinu, rostlinného mléka a náhražky vajíčka.



SUROVINY

1 hrnek celozrnné špaldové mouky
½ hrnku hrubé mouky
½ hrnku proteinu
1/3 hrnku třtinového cukru (či jiné sladidlo)
1/2 hrnku rostlinného oleje 
1 hrnek rostlinného mléka 
2 vejce nebo 1 lněné vajíčko (3 PL mletých lněných semínek + 8 PL vody)
1/2 balení kypřícího prášku 
pár kapek vanilkového aroma

1 hrnek = 300ml

POSTUP

V jedné misce promícháme všechny suché ingredience krom kakaa. Následně přilijeme rostlinný olej, mléko, přidáme vejce (klasické či lněné), vanilkové aroma a vše pečlivě smícháme. Do druhé misky přelijeme část těsta, do kterého vmícháme čtyři lžíce kakaa. Těsta z obou misek poté rovnoměrně vlijeme do bábovkové formy, kterou nejdříve vymažeme olejem a vysypeme (například hrubou moukou či kokosem). Bábovku dáme péct do předehřáté trouby na 170°C po dobu přibližně 40 minut. Po této době bábovku zkontrolujeme špejlí a pokud se na ni nelepí, můžeme ji vytáhnout. Bábovku vyklopíme na talíř a necháme vychladnout. Ve finále stačí už jen rozkrájet, přichystat na talíř a můžete si nechat chutnat :).


S láskou,


SHARE:

8. 8. 2018

LIFE UPDATE: Pauza od blogování, nová práce, co dál?

Anna Turková Photography

Možná jste to zaregistrovali, možná ne.. Poslední dva až tři měsíce jsem se nemohla dostat k napsání článků, které přidávám pravidelně a to mě podivným způsobem brzdilo psát cokoli dalšího. Věděla jsem, že nechci psát nic novýho, dokud nebudu mít ty stálice hotový. Tím jsem se ale úplně zazdila.. 

Tyto dva letní měsíce (červen & červenec) jsem se od toho odpoutávala víc a víc, protože jsem "nastoupila" do nové práce. Pokud jste četli můj březnový článek Od workoholika k statusu nezaměstnaná, poslušně hlásím, že se tento status mění na externě zaměstnaná neboli OSVČ? :D Co se vám líbí víc. Následující odstavec bude úryvek z právě zmiňovaného článku.



Co tedy bude dál? 

Upřímně, nevím.. Nemám potřebu nic plánovat, do ničeho se hrnout. Momentálně ještě nemám žádné obří závazky, čili je tenhle přístup pro mou situaci realistický. Samozřejmě vím, že je to něco jiného, pokud máte rodinu, hypotéku, půjčky.. 

Práci, neboli něco tvořit, miluju, ale vím, že to chci zkusit i jinou formou.

Ve finále jsem došla k závěru, že chci žít. Chci být šťastná, chci v životě dělat to, co mě baví a má smysl. I kdyby to dávalo smysl jen mně. Vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta, ale kdy jindy to zkusit, když ne teď? 



Wow, trochu mě mrazí, když čtu tyhle svoje slova a jsem na sebe o to pyšnější. Protože vážení, já jsem to dokázala. Vlastně jsem ani nevěděla, co chci, jenom jsem věděla, že chci dělat něco, co mi bude dávat smysl a bude přinášet přidanou hodnotu i ostatním. A teď? Teď je to realita.

Čtyři měsíce plácání se ve světě freelancerů a digitálních nomádů, kde jsem si až tak nepřišla sama sebou a přineslo mi to to, o čem se mi před tím jenom snilo. Nebo ani v tom nejkrásnějším snů nesnilo? Pokud se vrátím k té části "bytí workoholik", tak to mě asi jen tak nepustí, zvlášť u něčeho, co mě baví. Ale právě tím to tak ani neberu. Neberu to ani jako práci jako takovou. Protože vlastně, je to pořád práce, pokud tomu věnujete i prakticky skoro všechen svůj volnej čas? Toť otázka. Asi určitě bych se měla naučit odpočívat, ale víte co, užívám si to, to teď a ono to časem přijde. Protože člověk zase nemůže fungovat na 150% každej den do nekonečna..

Tohle je tedy jeden z hlavních důvodů, proč v poslední době nevycházely články. Nechtěla jsem ve firmě ze začátku nic zanedbat a hlavně jsem se do toho nesmírně ponořila. Ponořená v dobrým slova smyslu jsem teda pořád, ale došlo mi, že si chci dělat čas i na tyhle moje osobní věci, který mi dávaj smysl stejně tak a bez kterých už bych to nebyla já. 

Nemám ráda takový to věčný vymlouvání se a slibování, kdy už bude novej článek, tak jsem to jednoduše nechala plynout a věděla jsem, že až přijde čas, tak se vám znovu ozvu.


S láskou,





SHARE:

15. 7. 2018

Banánové vegan lívance /základní recept/


Stále se najdou tací, kteří nevěří, že jdou udělat lívance nebo nějaká jiná sladká dobrota bez vajíčka a pořád bude držet pohromadě. Ono je to ale tak jednoduché a vajíčko se dá nahradit hned několika způsoby. Pár z nich jsou například chia semínka, lněná semínka, banán, jablečné pyré, avokádo, kukuřičný škrob, hraška, cizrnová mouka a seznam nekončí :D.

Tentokrát jsem si ale řekla, že je na čase vám sepsat recept na ty úplně základní lívance, které si dělám nejčastěji. Jelikož už jsem zvyklá všechno do misky sypat podle oka, v tomto případě jsem si vzala váhu a všechno vám poctivě zvážila. Potřebovat budete jenom pár základních ingrediencí a několik minut času. Za ty nadýchaný a voňavý lívance na konci to, ale věřím, stojí!

PS: Pokud ale nejste vegan, do receptu si klidně normální vajíčko dejte, jestliže chcete :).


SUROVINY (1 porce)

Lněné vajíčko (3 PL mletých lněných semínek + 8 PL vody)

30g celozrnné mouky
20g rostlinného proteinu
špetka kypřícího prášku
1/2 rozmačkaného banánu
60ml rostlinného mléka

POSTUP

Nejprve si v mističce vytvoříme lněné vajíčko tím, že smícháme rozemletá lněná semínka a vodu. Směs dáme na chvíli odstát aby nám zhoustla.

V jiné misce smícháme všechny suché suroviny (mouka, protein, kypřící prášek) a následně přidáme ty zbylé společně s lněným vajíčkem. Vše spolu spojíme v hladké, tužší těsto. Z toho už jen tvoříme lívance na rozpálenou pánev s trochou kokosového oleje. Opékáme z obou stran do zlatova. Lívance přendáme na talíř, namažeme oblíbenou pomazánkou, dozdobíme ovocem a vydatná rostlinná snídaně je na světě.

Dobrou chuť! :) 
SHARE:

29. 6. 2018

BEST OF || Květen 18

Občas vás požádám, abyste nade mnou přimhouřili jedno oko. Jako třeba právě teď. Až to budete mít, tak poprosím ještě to druhé. Máte? Skvělý, tak teď už můžeme pokračovat v čtení tohoto článku. Protože jenom já zvládnu na konci měsíce června psát o tom, co bylo top a nejlepší v měsíci předchozím, tedy v květnu. Ještě, že si vždycky v průběhu měsíce dělám poznámky, ale alespoň vidíte, jak moc busy a v reálným životě jsem byla :D. Bez dalšího otálení, pojďte se na to podívat, tentokrát je toho dost :).


CITÁT

Strach je jen dočasný. Lítost je věčná"

PÍSNIČKA

Jednoznačně a bezkonkurenčně je to další song od CALINA. Ode dne, kdy vyšel (8.5), jsem ho měla na smyčce prakticky nonstop. Je to jedna z těch písniček u který mám strach, že se mi oposlouchá tím, jak jí pojedu pořád do kola, ale kašlu na to a užívám si jí, i když jsem jí fakt poslouchala třeba 50x za den :D.



JÍDLO

Můj veganskej hlívovej guláš! Třikrát jo!




PODNIK

Mým nejoblíbenějším místem v květnu byla cukrárna a kavárna, která se specializuje na raw dortíčky, zákusky, drinky a jídla všeho druhu (krom slaného, zatím). Jmenuje se Sweet Secret of Raw a najdete ji v Praze v Rumunské ulici. Pokud si myslíte, že raw dorty nemohou chutnat dobře, jako jsem si to po špatných zkušenostech s nimi myslela já, rozhodně doporučuju navštívit tohle útulný místo, kde vás přesvědčí o opaku :). Tedy, alespoň doufám, když tak je to na mě!



KNIHA

Tentokrát bych vám chtěla doporučit i jednu knížku, ke které jsem se dostala. Měla jsem jí doma už nějakej ten pátek. Vdycky, když se rozhoduju, po jaké knížce sáhnu, beru to hodně intuitivně. Tahle mi nějak padla do ruky a našla jsem tam přesně to, co jsem zrovna potřebovala slyšet. Její název je: Rok pro změnu: 52 úvah pro život bez výčitek - a je od spisovatelky Bronnie Ware. Ta napsala ještě dílo, které vám možná bude více povědomé a to Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Tu jsem si původně chtěla koupit, ale nebyla na skladě, tak jsem šla do této. Za mě můžu říct, že je to fajn, rychlý, nijak nenáročný čtení, ale ve finále ta myšlenka je vždycky hluboká. V ideálním případě by měla být každá úvaha na jeden týden, při kterém byste si ji měli přečíst několikrát, ale takhle to  zatím nepraktikuju. Rozhodně vás donutí se zamyslet i nad věcmi, které by vás třeba samotné nenapadly a dovolím si tvrdit, dopostrčí vás si zase o něco více vážit života :).



POHYB

V květnu jsem se přihlásila na svůj první kruz jógy, který je pod vedením mojí kamarádky a je přímo u nás ve městě. Což je paráda, protože nemusím nikam dojíždět. Vím, že jóga není zrovna jednoduchá, i když si to spoustu lidí myslí, ale i s tímhle vědomím mě překvapilo, jak moc náročný to dokáže být :D. Jsem ale nesmírně ráda, že věnuju tu hodinu a patnáct minut z celého týdne jenom sobě, svému dechu a svému tělu. 

ZDROJ JOGA DNES


PRODUKT (BEAUTY)

Jak jsem v minulém článku neměla žádný beauty produkt, tady jich s dovolením zmíním hned několik :D.

V první řadě to budou dva produkty od LUSHE - jejich naprosto božský šampón s názvem BIG. Úplně překrásně voní, pokožku hlavy příjemně masíruje a dokonce mi dost pomohl i na svědění a občasné lupy. Zároveň jsem takový objem ještě z žádného šampónu neměla. Cena je trochu vyšší, ale opravdu jsem příjemně překvapená Akorát se nelekejte, že vlasy trochu vysušší. Malý tip, pokud si nechcete hned kupovat velké balení, poproste slečny na prodejně (mají dvě pobočky v Praze), aby vám daly vzoreček a můžete ho nejdříve v klidu zkusit doma, mně samotné to moc pomohlo :).

Výsledek obrázku pro big lush


Druhým produktem je tělový kondicionér RO'S ARGAN. Ten mi přišel ještě v balíčku ke dni matek a říkala jsem si, že je to možná škoda, jelikož ten asi zrovna moc nevyužiju, že se sotva mažu normálně, ale to byl OMYL. To je něco naprosto neskutečnýho. Ta konzistence, jemnost, ale prosím vás, ta VŮNĚ? Když se jím umyju, nechci dělat nic jinýho, než si 24/7 čichat k pokožce, protože to je opravdu slast pro smysly :D. Krásně hydratuje, pokožku zanechá jemnou a hladkou a ještě jednou musím říct, že ta vůbec je jednoduše božská.

Výsledek obrázku pro ros argan lush

Sice bych se tu mohla rozpovídat na dalších pár hodin, ale ve finále bude lepší, když těmto produktům věnuji samotnou recenzi a trochu vám je přiblížím. Přirostly mi ale k srdci, takže tu nesměly chybět. Jsou to zázračné olejíčky od značky RENOVALITY. Původně jsem na ně narazila přes mojí kamarádku Alenku, která mi radila co a jak jí pomohlo na akné. Jelikož jsem používala olejíčky už dříve, hned mě to zaujalo. Napsala jsem jim, zda by mi nemohli poradit, co na moji pleť a přiložila jsem fotky. Jejich reakce byla zaprvé blesková a zadruhé neskutečně milá. Slečna mi ihned pověděla, co je pro moji pleť vhodné. Za mě jsou tedy momentálně největší zázrak Moringový olej, jojoba olej a tea tree olej ♥. Chcete o nich slyšet více? :)

Výsledek obrázku pro renovality moringový olej

MOMENT

Hned 1. května se konala Veggie Náplavka, kde jinde, než na Náplavce v Praze :D. Tahle akce mi dala tolik pozitivní energie, jako žádná jiná akce dlouho ne. Jednoduše, veganský jídlo, lidi se stejným smýšlením, krásný počasí a love in the air. Nesmírně jsem si to užila a hlavně jsem se viděla po delší době se svojí kamarádkou Káťou, se kterou jsem dříve bydlela, ještě když jsem byla v Praze. Takže to pro mě byl celkově naprosto božskej a nezapomenutelnej den ♥.




Co vás v dnešním článku zaujalo nejvíc? Budu se těšit :).

S láskou,

Vaše

SHARE:

27. 6. 2018

Vanilkové brownies do hrnečku /Mug cake/


Dortík do hrnečku neboli mug cake je ideální volba na snídani, pokud máte chuť na něco pečeného, ale nechce se vám dělat s buchtou, která se bude péct další hodinu v troubě. Tuhle dobrotu máte vytvořenou doslova do pěti minut a na chuti určitě strádat nebude :). V receptu si můžete vybrat buď veganskou verzi a nebo klasickou s vajíčkem, je to jen na vás.


SUROVINY (1 porce)
20g celozrnné špaldové mouky
10g kokosové mouky
20g vanilkového proteinu
1 lžička kypřícího prášku
50ml rostlinného mléka
1 vejce nebo lněné vajíčko (5 PL rozmixovaných lněných semínek + 15 PL vody)
kapka vanilkového extraktu

POSTUP
Nejprve v hrnečku dobře promícháme suché suroviny. Následně k nim nalijeme mléko, rozklepneme jedno vejce nebo vytvoříme lněné vajíčko a přikápneme trochu vanilkového extraktu. Vše vidličkou důkladně vyšleháme v řidší těsto a dáme ho péct do mikrovlnné trouby na cca 2 minuty na nejvyšší výkon. Po dopečení hrneček vyndáme, hotové brownies vyklepneme na talíř, dozdobíme a můžeme podávat. Ideální je v kombinaci s čerstvým ovocem. Dobrou chuť :)





PS: Na balicekzdravi.cz máte po zadání kódu "annasco15" slevu 15% na celý nákup :)
SHARE:

17. 6. 2018

15 věcí, který si chci připomínat každej den || ŽIJ


Dostala jsem chuť mluvit. Říct, co cejtím. A říct to klidně celýmu světu. Teď hned. Protože jsem objevila novej pocit. Krásnej pocit. Vědomí toho, že někomu dává smysl to, co si myslím. Že mě někdo poslouchá. Co ale především, že mi někdo naslouchá. A v poslední době se těch dotyčných vyskytuje mnohem víc. Nejenom kolem mě v reálným životě, ale i skrz online svět.. Právě ten pocit mě donutil přehodnotit spoustu věcí. Uvědomit si, že mít svůj vlastní názor je v pořádku, i přesto, že se někomu nemusí líbit. Že se všema nemusím být za dobře. A že si mám přede vším jiným stát sama za sebou. 

Za poslední měsíce se mi život obrátil o 180° a já bych vám dneska ráda předala pár myšlenek, které jsem si díky nim uvědomila, utvrdila se v nich a nebo je teprve objevila. 

. . .

1) Naslouchej druhým a věnuj jim svůj čas. I když ti může přijít, že to zrovna v tu danou chvíli nemusí být přínosem pro tebe, nikdy nevíš, jak můžeš druhým ovlivnit život.

2) Ale dávej si pozor, kým se obklopuješ. Nepouštěj si do života lidi, s kterými ti není dobře, pokud nemusíš. Nauč se filtrovat, kdo ti energii dává, ne jenom bere.

3) Dělej věci, aniž bys očekával něco na zpět. Dělej věci jen tak. Z nezištných důvodů. Pro svůj dobrej pocit. Protože nikdy nevíš, kdo se zrovna dívá. 

4) KARMA is real po stopadesátý. Ať na ní věříš nebo ne, stejně tu něco takovýho je. Ať už to nazýváš karmou, smůlou, zákonem schválnosti nebo špatným dnem.

5) Možná nejdřív stokrát selžeš, ale až se ti to povede, bude to stát za to. Nic není bez práce. Nikdo se nestal úspěšným ani hubeným přes noc. Všechno si žádá čas a energii. Vytrvej a uvidíš, že nakonec uspěješ. Raději tisíckrát neuspět, než se o to nepokusit vůbec. Překonej svůj strach. 

6) Prosím, dělej co tě baví, protože pak neexistuje pojem “pracovní doba”. Strávíš svůj čas děláním něčeho, co tě baví. Svým krásným způsobem ztratíš pojem o čase a ta činnost ti nevezme energii, ale naopak dá. 

7) A když to, co tě baví, přináší hodnotu i ostatním, je to nejvíc. Protože dělat něco, co má smysl, v životě stojí za to, ne? 

8) Poděkuj svému tělu za to, jak krásně funguje. Že se ráno probudíš. Že můžeš stát z postele, pokud můžeš. Že za tebe přes noc pracuje, zatímco odpočíváš. Že se v něm dějou takový chemický procesy, který si ani nedokážeš představit. Ale stejně je schopný ze sebe dostat maximum, i když ho kolikrát trápíme. Tak na něj mysli a dávej mu dobrý věci. Dej mu život. 

9) A poslouchej ho, protože ti vždycky podvědomě řekne, jak se máš zachovat, co je správně a co je špatně. Co máš v daný situaci udělat a co ne. 

10) Nedělej věci, které ti nedělají radost a co víc, z kterých je ti úzko. V takovým stavu totiž moc dlouho fungovat nemůžeš. Neubližuj sám sobě. 

11) Neboj se říct, co si myslíš, jak jinak ostatní zjistí, kdo jsi? Naše názory dělají to, kým jsme. Kdo jsme. A právě díky nim si tě lidi pamatují, ne díky vzhledu. Alespoň doufám :). 

12) Rozdávej lásku a energii tam, kde to cítíš a veř mi, že se ti to jednou vrátí. Nezapomínej při tom ale na bod číslo 3. 

13) Nenech se zaslepit egem. Tolikrát nám brání v tom, abychom dělali to, co doopravdy chceme. Ta tvrdohlavost, nedostupnost, pyšnost.. Rozpusť to a vnímej, co doopravdy cítíš.

14) Pokud tě něco trápí, řekni to. Pokud se ti něco líbí, řekni to. Pokud máš někoho rád, řekni mu to. Neschovávej svoje pocity, nestojí to za to. Na to je život moc krátkej, ne?

15) Ačkoli moc nemusím stará přísloví, tak "každý svého štěstí strůjcem" je a bude vždycky výstižný. Každej z nás si totiž utváří svůj život sám, tak prosím, žij, ať to stojí za to. 

.
.
.

A co je to, co si chceš každej den připomínat TY? :)
.
.
PS: Special credits mojí milovaný fotografce (a především kamarádce) Aničce za fotku ♥
PS2: Po dopsání článku mi došlo, že s tímto tématem má podvědomě co dělat i Gabča ♥



S láskou, Vaše
SHARE:

23. 5. 2018

Proteinová Açaí Bowl


Co si budeme povídat, samotná açaí bowl jenom z ovoce, přestože je to výborné a sladké osvěžení, vás pravděpodobně na moc dlouho nezasytí. Pokud do ní ale přihodíte odměrku proteinu a jednu lžičku oříškového másla, rázem se z ní stává vydatnější snídaně.

A co na takovou snídani budeme potřebovat?


SUROVINY (1 porce)

2 zmražené banány
Hrst ostružin či lesního ovoce
1 odměrka proteinu (jakéhokoli)
1-2 lžičky açaí prášku
1 lžička mandlového másla
Mléko či voda na dolití

POSTUP

Všechny suroviny vložíme do mixéru a umixujeme. Mléko dolijeme dle potřeby. Záleží na vás, pokud chcete mít açaí bowl spíše jako zmrzlinu, nebo raději řidší konzistenci, jako smoothie bowl. Popřípadě můžete dle chuti přidat sladidlo, ale samotné banány + protein by měly být dost sladké. Açaí bowl je ideální s rostlinným mlékem. Když máme umixováno, přelijeme směs do misky a můžeme jí ještě ozdobit například kakaovými boby, sušeným či čerstvým ovocem nebo müsli. Dobrou chuť! :)

SHARE:

20. 5. 2018

Den blbec || Day in life

Znáte je. Každej z nás je někdy má. Nebo aspoň, většina z nás. Takovej ten typickej den blbec. Kdy se vám nic nedaří a kdykoli se snažíte, vždycky je to akorát horší. I když už si myslíte, že se to víc pos... pokazit nemůže, něco se stejně najde. A vy tam jen stojíte, jak opařený a nestačíte se divit.


Takovej den jsem měla dneska. Začal vcelku nevinně. Pondělí, jako každý jiný. Já mám ty pondělky dokonce ráda, protože je to pro mě takovej malej novej start. Novej týden. Nový možnosti. Po víkendu opět trochu toho "akčna" aneb jak jsme si to my, lidi, pojmenovali "pracovní den". Na tenhle jsem toho však měla naplánovanýho opravdu spoustu. Poslat balík, oběhnout úřady, doběhnout pro barvy do tiskárny abych mohla vytisknout podklady k bakalářce, setkat se s vedoucím práce a ty papíry mu předat, odvést auto na technickou, koupit novou žehličku a ještě si zacvičit.

Možná, kdybych si udělala předem plán a nebo neměla potřebu stihnout všechno v jeden den, svět by byl jednoduší. Ale když já mám ty výzvy tak ráda..

První zastávkou byla pošta. Zdálo se to být jako jednoduchej úkol, poslat balík a pokračovat dál. Vybrala jsem si dobu, kdy jsem čekala, že by tam nemuselo být tak narváno. To si ale pravděpodobně myslelo i těch dalších dvacet lidí, co tam čekalo se mnou. Byla to doba oběda, takže ještě k tomu nebyly otevřený všechny přepážky. Řekla jsem si, že když už jsem tam, tak si počkám, ať sem nemusím jindy. Nakonec se z nevinný fronty několika lidí stalo třičtvrtě hodinové čekání. Jedno okýnko bylo na celou dobu zablokováno paní, která nejspíš posílala nějaký doporučený dopisy. Jenže jich měla asi stovku. Já jsem byla v tu dobu ještě naprosto v pohodě a v klidu. Spíš jsem se dívala kolem sebe a pozorovala, jak jsou lidi nervózní a nedočkaví. Tak nějak jsem si v duchu říkala, kam se to pořád ženeme. Všechno vyvrcholilo v dobu, kdy dveře pošty rozrazila postarší paní, která začala hlasitě nadávat na to, že už je tam takhle třetí den a zase je tam fronta. V těchto situacích si vždycky říkám, že by jim ti lidé měli jít sami pomoct, když mají čas nadávat. Kdybych byla paní blíže, pravděpodobně bych jí to i řekla. Je to práce s lidmi, jako každá jiná a na té poště za to přeci nemůžou, že někdo přijde se sto dopisy. Zasmála jsem se "pod vousy" tomu, jakou měla paní potřebu se rozčilovat a šla jsem pomalu na řadu. Jenže, hned poté, co jsem předala balík skrz okýnko, mi paní za přepážkou oznámila, že je málo vystlaný a zcela určitě by se promáčknul a dorazil poškozený. Jelikož bublinkovou fólii po kapsách nenosím, pokorně jsem si vzala balík zpátky a šla pryč. Po tý hodině ve frontě. Věděla jsem, že je to moje vina, ale takhle začal ten můj "den blbec"..

Tím pádem jsem se dostala do časovýho presu, kterej se se mnou táhnul po zbytek dne. Jako druhou věc jsem potřebovala vytisknout podklady k bakalářce. Na to jsem ale potřebovala dokoupit barvy do tiskárny, protože ta se ráno rozhodla, že bez tý modrý prostě tisknout nebude. Zajímavý je, že ještě den předtím tiskla. Hned po poště následovala prodejna s tonery. Tam mi bylo oznámeno, že tyhle barvy zrovna nejsou dostupný a budou až zítra. Jenže já je potřebovala hned, klasika. Okamžitě jsem hledala, kde jinde bych u nás ty zpropadený barvy koupila. Stal se zázrak a našla jsem druhou prodejnu, kde měli přesně ty moje. Přišla jsem k pultu a s nadějným hlasem jsem na paní spustila, co bych potřebovala. Ta mě ale v půlce zastavila a omluvila se s tím, že jí dneska nejde celý den počítač a čili mi nemůže nic prodat. To se mi snad jenom zdá. Projekt tiskárna byl teda ta tam.

Hladinu mojí naděje mi zvednul až Lidl, kam jsem se vydala pro žehličku a potah na žehlící prkno. Oboje tam na mě čekalo v netknutém stavu. Alespoň jedna zastávka proběhla úspěšně. Při nákupu mi však zazvonil mobil. Na něm vykoukla smska, kde stálo, že moje objednávka je připravena k vyzvednutí. V té první prodejně s tonery jsem jim totiž řekla, ať mi tam tedy na zítřek ty barvy radši rezervují. Měla jsem asi půl hodiny na to, abych stihla dojet pro barvy, následně z města domů, vytiskla podklady k BP, jela do školy na schůzku s vedoucím práce a zároveň bylo potřeba hodit auto do servisu. Do toho měla končit škodovka, což je u nás jednoduše dopravní špička a skoro nikam se autem nehnete. 

Proč ne, challenge accepted. Barvy jsem si vyzvedla, jelikož jim došlo zboží mezitím, co jsem byla pryč. Měla to být světle růžová a světle modrá. A právě bez tý modrý mi ta tiskárna nechtěla tisknout. Dojela jsem domů, bleskově vyměnila modrou za novou a teď to přišlo. Ona ta tiskárna chtěla totiž TMAVĚ MODROU. Už nebylo času nazbyt a musela jsem jet bez potřebnejch podkladů. To, že jsem mezi tím vším prakticky ani nejedla, snad nemusím zmiňovat. Auto jsem úspěšně odvezla do servisu. To ale mělo jít na technickou a já jsem se dostala v nádrži na poněkud nízkou hladinu, takže ne úplně ideální stav. Ještě, že byly tak hodní a auto mi vzali i tak.

Následovala škola, kde přišla další perlička. Půl hodina čekání na našeho vedoucího. Tomu nakonec na notebooku nešel internet, dostal na starost zkoušku a neměl tedy ani čas nám to zkontrolovat. Nakonec jsme tam byli úplně zbytečně.

Překvapivě hladce šlo zařizování na úřadech, kde jsem ještě řešila záležitosti ohledně živnostenského listu. Protože ano, konečně jsem si ho založila. Už bylo na čase, Aničko :D. 

Ve finále jsem si šla do starého bytu (domova) vyzvednout kolo, na kterém jsem měla jet domů. To se zdálo být jako nejlehčí a nejjednodušší úkol. Já blbec jsem ale měla na hlavě kšiltovku a foukal vítr. Co se nestalo, kšiltovka mi ulítla a mě nenapadlo nic lepšího, než zprudka zabrzdit. Vším, co šlo. Kolo jsem položila na stranu a sebe pod něj. Dopadla jsem na ruku, kterou jsem měla lehce naraženou a odřenou. Nejhorší ale bylo to, že to byl takovej mžik, že jsem si chvíli ani neuvědomovala, jak jsem se na zem vlastně dostala. Jasně, ta moje oblíbená růžová kšiltovka. V lehkým šoku jsem se rychle zvedla a bez dalšího pádu dojela domů. Věděla jsem, jaký jsem měla zatracený štěstí, že se mi nic vážnějšího nestalo. Tahle situace vyústila v to, že jsem si naprosto uvědomila, že i když budu možná vypadat jako blbec, tu helmu si pořídit chci. 

Po tom, co jsem přijela domů, jsem ještě měla v plánu cvičit. I po tý cestě domů jsem si to říkala. Jenže pak mi došlo, jak moc absurdní to je. Byla jsem vyklepaná, odřená a ještě s naraženou rukou. "V tomhle stavu chceš jít cvičit? Nemyslím si." V hlavě se mi ozval rozum a bylo. Díky bohu za něj. Už jsem si jenom dala večeři a šla hodně brzy a tvrdě spát.. 


Vzpomínáte si na nějakej den, kterej byl v podobném duchu?
 Taky takový dny občas míváte? 

Mám pocit, že se mi toho nashromáždilo opravdu hodně, ale pořád je to nic oproti tomu, co si lidi prožívají jinde na světě, každej den. Prostě to byl obyčejnej den s trochou komplikací, nic, z čeho bych si měla dělat vrásky. Naopak mi přijde, že tyhle dny všechno vrátěj do těch správnejch kolejí a vy si o to víc uvědomíte, za jaký věci můžete bejt v životě vděční a že se vlastně kolikrát trápíme úplnýma blbostma

Děkuju vám za přečtení a těším se u dalšího povídání :).

Vaše,




SHARE:
Blog Design Created by pipdig