11. 12. 2017

Mých, v životě nejlépe utracených, 250 korun


Dvě stě padesát. Dvě stě padesát korun českých mě stál jeden z nejsilnějších zážitků a momentů v mém životě. Co je to, ptáte se? Rozklikněte článek a čtěte dál...


Vždycky jsem byla spíš materiální člověk. Už jako dítě jsem si raději na místo jízdy na kolotoči koupila cukrovou vatu. V dospívání jsem si raději koupila X věcí ve slevě, než abych ty peníze naspořila a dala do slušné dovolené. Na akcích jsem si raději koupila nějakou věc na památku, než abych utrácela za zážitky. Raději jsem cvičila doma na malém prostoru, kde se mi necvičilo dobře, než abych dávala peníze za posilovnu. Ještě nedávno jsem se raději nechala ostříhat doma a nebyla spokojená, než abych dávala tisíce za kadeřníka.. a můj seznam by mohl pokračovat.

Co se změnilo? MŮJ POSTOJ.

Mohla jsem si koupit tisíc kousků oblečení ve slevě a mohly být sebelevnější nebo sebevýhodnější, ale dokud jsem v nich nebyla já sama spokojená, tak mi nakonec stejně ležely ve skříni. Nespočetněkrát jsem se nechala ovlivnit cenou, namísto toho, abych se dívala na přidanou hodnotu té věci. 

"Jé, to je ale krásná mikina.." Po vyzkoušení: "No, tak úplně mi nesedí a není to moje barva, ale za ty peníze jí tady přeci nemůžu nechat!". 

A už jsme na našem kameni úrazu. Řekli jste si tohle někdy? Schválně, kolikrát jste tu věc potom nosili? Neleží náhodou někde na dně vašeho šatníku, kde už ji ani denní světlo nespatří? Zatímco se vsadím, že kousky, do kterých jste investovali a při jejich koupi jste si skoro trhali vlasy, teď nosíte s radostí a spokojeností. 

Nemusí to být nejdražší věc na světě. Může to být klidně věc ze second handu. Možná by to málokdo řekl, ale neskutečně mnoho mi dalo to, když měli u nás v sekáči akci "VŠE ZA 10 KČ". Při mé první návštěvě jsem si odnášela minimálně deset věcí s úsměvem od ucha k uchu. Kolik věcí jsem z toho pak opravdu využila? Možná tak dvě. Najednou se mi tímhle stylem začala kupit hromada oblečení, na kterou se akorát tak prášilo. Nakonec to stejně skončilo tak, že 90% oblečení jsem dala na charitu. Na tom samozřejmě není nic špatného, ba naopak, ale to ty věci můžete nakoupit rovnou a věnovat je někomu, než je mít mezitím dva roky v šatníku a trápit se nad tím, že vám tam akorát zabírají místo...

Chápete moji pointu, že? :)

....

Tímto se dostáváme k tématu, o kterém jsem chtěla dnes mluvit. Mých nejlépe utracených dvě stě padesát korun. Není to ani půl hodina, co jsem se vrátila z přednášky Petra Ludwiga, který napsal knížku Konec prokrastinace. Přiznám se, že jsem s knížkou přišla do kontaktu a pár kapitol jsem přečetla. Upřímně mě to ale nijak zvlášť neoslovilo. Chyběla mi tam nějaká jiskra. 

Když na mě vykoukla jeho přednáška o Konci prokrastinace na facebooku, moje první reakce byla docela skeptická. Vzpomněla jsem si na to, že mě ta knížka až tak neoslovila. Něco mi ale říkalo, ať tomu dám ještě jednu šanci. Přeci jenom živá přednáška je úplně něco jiného, než si číst knížku v pohodlí domova. A.... co k tomu říct, jsem sama sobě tak nesmírně vděčná, že jsem to udělala.

Přednáška byla naprosto obohacující a já jsem se celou dobu jenom usmívala. Jen tak pro poznámku, šla jsem sama. Došlo mi, že člověk do takových věcí musí chtít sám od sebe. Určitě je skvělé se o takové události podělit, ale pokud ta daná osoba nejeví zájem, nechte ho být. Běžte sami. Udělejte to pro sebe.

Byla jsem na místě s dalšími čtyři sty a čtyřiasedmdesáti lidmi, kteří smýšlejí podobně. S lidmi, kteří se nebojí zvednout ruku po otázce. S lidmi, kteří se nebojí zhluboka od srdce zasmát. S lidmi, kteří jsou otevření. S lidmi, kteří se nebojí vystoupit ze své komfortní zóny. S lidmi, kteří se nebojí vystoupit z davu. 

Upřímně vám mohu říct, že to byl a je, jeden z nejlepších momentů za celý můj život. Ve své podstatě si za něj vděčím jen já, sama (a facebooku, že mi tuto událost nabídl, díky kamaráde). Je neskutečný, jak vám můžou dvě hodiny, dvě hodiny vašeho drahocenného času, tolik dát. 

Děkuju za všechno, co jsem si dnes mohla z přednášky odnést. Hned si jdu sepsat svoji osobní vizi a buzer-lístek (nejvíc skvělej název pro rádoby to-do list). Děkuju, že dneska všechno vyšlo tak, jak má a já můžu být tam, kde jsem. A děkuju i vám, že se s váma o tenhle svůj košík emocí můžu dělit.

.
.

PS: Po cestě domů jsem nastupovala do tramvaje a úplně poprvé, za moje bydlení v Praze (4 měsíce), se kluk vedle mě zastavil před dveřmi a nechal mě nastoupit první. POPRVÉ. Pro někoho možná tak malá věc, ale já se se z toho budu usmívat ještě zítra ráno :). 

grateful and wallpaper image

S láskou,

Ann. ♥
SHARE:

8 komentářů

  1. Moc hezký článek :) Podle tvého popisu přednáška vypadá opravdu zajímavě :) Škoda jen, že mám Prahu z ruky :/

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Míšo :) přednášky bývají i v jiných městech, takže to stačí jen hlídat :)

      Vymazat
  2. Já mám tak nějak opačný problém. Když vidím nějaké oblečení, třeba ve slevě říkám si naopak že to určitě nevyužiju. Nádherné věci, ale jsem na ně tlustá, je to drahé, určitě bych to nenosila..... a pak nemám v čem chodit. Jsem prostě škrt. Pořád mám strach že nebudou peníze a nebude na jídlo a základní věci. Sice je to asi proto, že jsem takovýma situacema opakovaně prošla, kdy bylo fakt těsně na základní potřeby (momentálně zase), ale zachovávám si to uvažování i v době kdy prachy jsou. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně, já jsem si tímhle také prošla.. Že jsem si nechtěla nic kupovat, ani za jídlo utrácet a skrblila jsem každou korunu. Ale potom těch peněz máš o to méně. Když mi došlo, že peníze jsou jen peníze a musím se naučit k nim mít trochu zdravější vztah, celé se to postupně začalo měnit. Peníze utrácím, když je chuť a má to smysl, ale občas, i když nemá, dělám si radost, dělám radost ostatním a v další podobě se zas peníze vrací ke mě. Ať už v podobě různých nabídek nebo jiných věcí :).
      Když se stále budeš připravovat na to, že přijde období, kdy nebudeš mít peníze a bude jen na základní věci, tak to období vážně přijde. Vždycky.
      Takže se snaž a zkus trochu změnit pohled na věc, dělá to zázraky :)
      Držím palce a měj se krásně!

      Vymazat
  3. Tak to je úžasný článek. Gratuluji. Taky bych takovou přednášku brala....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji, Míšo! :)
      Až budeš mít příležitost, tak rozhodně neváhej, tyhle osobní věci prostě stojí za to :)

      Vymazat
  4. Tak trochu jsem čekala, že to bude knížka, ale tohle je snad ještě mnohem lepší!
    P.S. - co to je buzer-lístek? :)
    The Linheart

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, to by taky šlo :D, ale tohle byl fakt úplně jinej level zážitku :).
      Prosím tebe, to je takovej to-do list, kde si v hlavičce napíšeš věci, které bys chtěla plnit. Jakési denní cíle. Například "20 minut pohybu každý den", "spánek nejméně 6 hodin" a tak podobně. Potom si k tomu každý den děláš puntíky, jak se ti to povedlo a nebo nepovedlo plnit a můžeš si psát i malou poznámečku. Máš pak takovej fajn přehled, jak ti to jde a není to nic agresivního. Spíš každodenní snaha na sobě o trochu víc máknout. Nevím, jestli jsem to vysvětlila úplně srozumitelně, tak raději přikládám konkrétní příklad takového buzer-lístku :D
      http://office.lasakovi.com/excel/sablony-templates/konec-prokrastinace-sablona/
      A tady jsou originální šablony na stažení:
      https://www.konec-prokrastinace.cz/buzer-listek/

      Vymazat

Blogger Template by pipdig