30. 12. 2017

Jaký byl můj rok 2017?


Kdybych měla uplynulý rok shrnout jedním slovem, bude to:

ZMĚNA ...

Upřímně ani sama nevím, jak tento článek začít, jak ho pojmout. Je totiž tolik věcí, které se od začátku roku změnily, až mne to samotnou děsí. Nejprve bych se však, jako minulý rok, chtěla zaměřit na to, jaká jsem si dala předsevzetí na rok 2017 a jak se mi je podařilo splnit, či naopak.


Prvním bodem mého seznamu bylo posílení imunity. Paradox je, že ještě 1.1. jsem byla naprosto v pořádku a 2.1. jsem chytila od přítelovi rodiny agresivní chřipku a ležela jsem slušný týden v horečkách. Chodím ale na vysokou a leden je zkouškové období. Musela jsem se dát tudíž co nejdříve do pořádku. Tím, že jsem šla na zkoušku, jsem si však přivodila další nemoc, a to konkrétně angínu, která se mi zkombinovala s mojí nedoléčenou chřipkou. Nakonec jsem celý leden a začátek února proležela v nepříjemných bolestech a slibovala jsme si, že už se do tohoto bezmocného stavu nechci dostat. Že musím bojovat. 

Ve stejné době jsem přečetla svojí první "duchovní" knížku Miluj svůj život. Myslím si, že to na mě v tu dobu mělo opravdu velký vliv a od toho se odvíjelo vše ostatní. Díky ní jsem se ještě více utvrdila a konečně naplno uvěřila tomu, že nemoci vznikají od nás. Z našeho nitra, z našich myšlenek. To uvědomění, že pokud se s vámi něco děje, něco asi není v pořádku. Naprosto mi to změnilo celej svět. 

Stručně řečeno, naučila jsem se v tomhle směru ovládat své myšlenky, začala jsem si připomínat, že jsem zdravá a ne jinak a pokud už mi do cesty přišla nějaká viróza nebo jiný problém, ihned jsem se zajímala, odkud to pramení. Díky tomu jsem se s tím dokázala snáz popasovat. Za poslední půl rok si pamatuji, že mne jen občas zaškrábalo v krku a jednou mě odrovnala krční páteř (protože jsem se přetížila v práci a bylo na mě v jednu dobu vyvíjeno moc stresu), jinak jsem byla prakticky zdravá, jako rybička.


Další bod byl ohledně cvičení. Chtěla jsem dostát nějaké pravidelnosti a udělat shyb. Ten se bohužel nekonal, ale nevzdávám se, ono to přijde! Co se týče pravidelnosti, naučila jsem se to nějak extra "netlačit". Cvičím, kdy se na to cítím a kdy chci. Nic už neženu do extrémů a za každou cenu se nepřetahuju. 

Nenechávat vše na poslední chvíli? To by bylo moc krásný. Došlo mi však, že je to způsobený tím, že si toho na sebe beru moc a pak jsem z toho unavená. Neumím totiž odpočívat. Naučte mne to někdo, prosím! Když si nevyhradím čas na odpočinek, jsem pak v tom čase, kdy chci například pracovat, akorát unavená a stejně udělám maximálně 10% toho, co jsem chtěla stihnout. Chce to tedy v první řadě myslet především na sebe a na to, aby byl člověk v psychické pohodě.

Plán přečíst jednu knížku měsíčně se zdál tak jednoduchej, ale bohužel se nenaplnil. Asi nemá cenu si to takhle určovat, ale číst podle pocitu. V poslední době mě to ke knížkám táhne víc a víc, tak třeba si v příštím roce najdu více času. Jak třeba, určitě :).


Minulý rok jsem také psala, že bych chtěla začít cestovat. Že radši jedu autem přes celé centrum Prahy, než abych přemýšlela, jakou tramvají a na jaký směr jet. A teď jsem tady, většinu svého týdne trávím v Praze, denně jezdím autobusy, tramvajemi a metrem a jsem na sebe vážně pyšná. Sice občas jedu jiným směrem, ale zatím jsem vždycky našla cestu zpět domů. Beru to aspoň jako další poznání Prahy a nic si z toho nedělám. Když se pak na to místo nějakou náhodou dostanu zpět, akorát se usměju a vzpomenu si, že jsem tu vlastně už jednou byla :). Příští rok to ale vidím na zahraničí. Letos jsem se byla podívat akorát v krásné Budapešti a ihned jsem věděla, že to stojí za to.
Kdy jindy cestovat, když ne teď?...


V roce 2017 jsem přišla do nové práce. Zažila nové věci. Přestěhovala se do Prahy. Začala se učit mít se ráda. Pomohla spoustu lidem. Našla si svůj životní cíl. Začala se stravovat podle pocitu. Našla si nové kamarády. A i ty smutnější události, vyšla jsem z krásnýho vztahu po šesti letech. Věc, kterou jsem dřív nedokázala ani vyslovit. Taky je to poprvé, co se vám o tom zmiňuji, ale snažím se k vám být co nejvíc upřímná. Nikdy jsem si nemyslela, že věci můžou končit i z dobrých důvodů, ale tady jsem, živý důkaz. Je to nesmírně náročný, ale jsem toho názoru, že co se má stát, stane se. Důležitý je věřit, především sám v sebe, protože na konci dne jste to vy, kdo si musí být vlastní podporou. Tahle věc mi otevřela oči neskutečným způsobem a já jsem za to vděčná, i přesto, že to bolí.. 

Do tohoto roku jsem šla s představou, jak si skvěle zorganizuju všechen čas, budu to drtit minimálně 3x týdně ve fitku, budu víc cestovat a vlastně to bude všechno úplně perfektní. 

Ale ono není. Upřímně? Ještě do nedávna jsem si myslela, že chci jednou pracovat ve velké firmě, být na postu managera, vydělávat slušný peníze, mít barák a rodinu. Dnes? Nechci ani jednu z těch věcí. 

Chci to být já, chci být šťastná, chci dělat něco, co bude mít smysl. Něco, co bude pomáhat lidem a něco, co mě bude naplňovat. Nechci chodit do práce od 8 do 5 a sedět celý den na zadku. Nechci se netěšit do práce a žít pro víkendy. Chci dělat něco, co bude zároveň můj životní styl. 

Chci žít, teď a tady, šťastná a svá..


Děkuju vám, že jste se mnou ve zdraví přežili další rok a já už se nemůžu dočkat, co přinese ten další! Pojďme všichni společně otočit stránku, netrapme se tím, co se stalo nebo nestalo, před sebou máme čistý list papíru, tak ho nezaplňujme výčitkami z minulosti. Soustřeďme se pouze na to, co máme. Protože jak ráda říkám, všechno, co máme, je teď a tady. Přítomný okamžik. Tak ho naplno využijte, jsem v tom s vámi!

S láskou,

vaše Ann. ♥

SHARE:

29. 12. 2017

Seriálové tipy /2/


Copak to tu máme? Je to tak, další článek s tipy na seriály, které dle mého názoru stojí za to. Dnes jsem pro vás vybrala takové, které nejsou ze současnosti, ale odehrávají se v minulých letech. Osobně se mi takové seriály nikdy moc nezamlouvaly, ale tyhle něčím vybočují z řady. 


Žánr: Akční / Drama / Historický / Dobrodružný
Rok: 2013
Délka epizody: 45 min

Vždy jsem byla trochu skeptická k seriálům, které mi druzí doporučovali. Vikingy mi zprvu doporučoval kamarád, který se mne neustále snažil přesvědčit, jak je to skvělé. Říkala jsem si, že to bude právě jeden z těch starých "poučných" seriálů, které moc nemusím, ale opak byl pravdou. K jeho sledování jsem došla až o dva roky později, když jsme se s přítelem rozhodovali, na co začneme koukat dále. Vikings nás tak zaujali, že jsme zvládli celou první sérii za jeden víkend.

Vikings sledují dobrodružství Ragnara Lothbroka, který byl největším hrdinou své doby. Představují výpravné převyprávění severských ság o Ragnarovi, jeho vikingských spolubojovnících, rodině a ukazují jeho nástup na pozici krále všech kmenů Vikingů. Ragnar není pouze neohroženým bojovníkem, ale zosobňuje i severské tradice spočívající v oddanosti bohům. Podle legendy totiž Ragnar není nikdo jiný, než přímý potomek Odina, vládce všech bohů a boha války a válečníků.
                                                                                                                                  Zdroj: ČSFD

Moje hodnocení:
Z mého pohledu je to opravdu dobře propracovaný a kvalitně zfilmovaný seriál, který vás okamžitě vtáhne do děje. Člověk najednou vidí, jak moc byla a je jejich kultura odlišná. Celé je to takové hodně "surové", ale svým způsobem zajímavé. Jsou scény, u kterých se mi zvedal žaludek nebo jsem přivírala oči, ale tak se pozná, že je to realistické, no ne?

Velkým plusem je (spíš pro dámy) Travis Fimmel v hlavní roli Ragnara. Je tak podivnej, až se mi to líbí. Pánové určitě najdou zalíbení zase v Lagertě, což je naprosto neskutečná postava. Silná, nezávislá žena, která ví, co chce. V mnohém bych si přála být jako ona.
Seriál má spoustu zvratů a zajímavých postav a po shlédnutí dílu vás nikdy nenechá "chladnými".  Je to taky dobrá forma odreagování se. Pokud vás to zaujalo, rozhodně dál neváhejte, stojí to za to.


Žánr: Životopisný / Krimi / Drama
Rok: 2015
Délka epizody: 57 min

Co si dát jeden seriál, který je natočen podle skutečných událostí? Nebo alespoň jeho velká část.

Pablo Escobar patřil v 80.letech 20.století k největším, nejobávanějším a nejbrutálnějším zločincům na světě, ovládal celou Kolumbii a většinovou část amerického trhu s kokainem, vydělával desítky milionů dolarů denně a dodnes nemá s ohledem na rozsah důsledků jeho činnosti v dějinách konkurenci. Dokudramatický seriál Narcos od televizní stanice Netflix precizně a chirurgicky přesně vypovídá o vzestupu a pádu bezprecedentního kokainového impéria a jeho vůdce, Pabla Escobara, jehož mnozí považují za nejvýraznější a nejbezohlednější zločinnou postavu poválečných dějin.
                                                                                                                                  Zdroj:  ČSFD

Moje hodnocení:
Abych byla upřímná, k tomuto seriálu jsem se dostala přes svojí profesorku na španělštinu. Jelikož se odehrává v Kolumbii, určitě více jak 70% mluvy všech postav je ve španělštině. Trvalo mi dlouho, než jsem se k němu odhodlala, ale byla jsem opravdu zvědavá, jak se věci s Pablem Escobarem měly. O něm samotném jsem samozřejmě slyšela už dříve, ale celý seriál, který je o jeho životě? To už musí být něco. Je to rozhodně kousek, který nebude pro každého, je hodně akční a popisný, ale jakmile se dostanete blíže, chcete vědět, co se stane dál. I přesto, že byl Pablo jeden z největších zločinců, má něco do sebe. Nad jeho nápady a inteligencí vám občas zůstane rozum stát. Pokud se tedy na chvíli chcete z roku 2017 přenést do Kolumbie a událostí 80. let, je tohle přesně pro vás.


Žánr: Fantasy / Drama / Dobrodružný
Rok: 2011
Délka epizody: 60 min

Seriál, který hýbe nejvyššími příčkami sledovanosti a hlavně oblíbenosti. Ten, který rozhodně nejde shrnout pár slovy. Co by to však bylo za tipy bez něj?

Kontinent, kde léta trvají desítky roků a zimy se mohou protáhnout na celý lidský život, začínají sužovat nepokoje. Všech Sedm království Západozemí - pletichářský jih, divoké východní krajiny i ledový sever ohraničený starobylou Zdí, která chrání království před pronikáním temnoty - je zmítáno bojem dvou mocných rodů na život a na smrt o nadvládu nad celou říší. Zemí otřásá zrada, chtíč, intriky a nadpřirozené síly. Krvavý boj o Železný trůn, post nejvyššího vládce Sedmi království, bude mít nepředvídatelné a dalekosáhlé důsledky...
                                                                                                                                           Zdroj: ČSFD

Moje hodnocení:
Game of Thrones, neboli Hra o Trůny je jeden ze seriálů, který mě v životě nejvíce zaujal. Budu se opakovat, když řeknu, že jsem zprvu byla skeptická, protože jsem doporučení na něj slýchala ze všech stran. Byla však oprávněná. Stačilo mi jen několik dílů a už nešlo přestat. Tohle je jednoduše řečeno kulturní zážitek. Seriál, který něčím zaujme snad každou generaci. Skáče se mezi rody, kontinenty, obdobími a stejně je všechno jakýmsi záhadným způsobem krásně propojené. Každý díl vás nechá s otázkou, co bude dál. A v tom dalším díle se vždy stane něco, co byste nejméně čekali. Za mě má tenhle seriál 11 bodů z 10 a i když je v každé sérii jen +- 10 dílů, které vychází jednou ročně, ráda si na něj počkám.

SHARE:

28. 12. 2017

Jak to dopadlo s NHD výzvou? /IIFYM/


Nedávno mi k článku přibyl komentář s dotazem na to, jak vlastně dopadla NHD výzva. Pokud jste tu se mnou už nějakou dobu, tak pravděpodobně víte, oč jde. Pokud ne, můžete si přečíst tento PRVNÍ informativní článek, který jsem o výzvě sepsala a nebo TENTO u Bláni.

Jednoduše, byl to tréninkový plán + makro koučink (výpočet maker a podpora při jejich dodržování) s pár bonusy navíc. Recepty, tipy či poskytnutí rady, když bylo potřeba.

Jednalo se o stravovací způsob - flexibilní stravování, které se skrývá pod názvem IIFYM. Věřím, že dnes už jste se většina s tímto pojmem setkali. Pokud však ne, přečtěte si první článek, jak jsem psala výše nebo si to "vygooglete". 

Každopádně ve mě tento komentář vyvolal potřebu se s vámi podělit o to, jak to vlastně celé dopadlo. Tato celá výzva trvala osm týdnů, čili dva měsíce. Dělila jsem se s vámi o poznatky z každého týdne a přidávala inspiraci na zdravá jídla. Články jsem však po pátém týdnu přestala přidávat. Proč? 

Řeknu to zcela upřímně. Šla jsem do této výzvy s tím, že až ji dokončím, budu mít zázrakem o 5 kilo méně, budu vypadat lépe, budu šťastnější. Ale tohle očekávání mi nakonec podlomilo nohy. Výsledky se nedostavily takové, jaké jsem čekala a ještě naopak, jsem přibrala a poslední týdny jsem se cítila taková "oteklejší" a nafouklejší. Vtipný je, že jsem po čase zjistila, že to nejspíš bylo tréninkem. Cvičila jsem opravdu poctivě čtyřikrát do týdne a po pár týdnech už s docela těžkými váhami. Zkrátka mi to nevyhovovalo a já jsem v tu dobu neposlouchala svoje tělo. Bezmyšlenkovitě jsem se hnala za tím, abych měla co nejlepší výsledky a abych to nejvíc drtila v gymu.


Co se týče IIFYM, naprosto a zcela tento způsob stravování podporuji a nemám k němu sebemenší výtku, ale jak už jsem vám jednou psala, pro mě to není. Vždy jsem to "používala" spíš na to, abych zjistila, kolik vlastně potřebuju jíst a po nějaké době jsem opět přešla na intuitivní stravování. IIFYM mi však pomohl srovnat představu o tom, kolik toho mé tělo potřebuje. Dokonce mě bavilo i počítání a zapisování, i když to někomu může přijít jako otročina, ale abych se podle toho stravovala celý život, to ne. Je spoustu lidí, pro které je to denní chleba a já je obdivuji, že mají takovou píli a odhodlání. Pro člověka, který si však prošel nějakou poruchou příjmu potravy, to vždycky bude i tak malý strašák. Já se vlastně od té doby stravuji jen a pouze intuitivně a nemohu být spokojenější.

Na konci výzvy ještě Blanča vybírala 3 výherce, ve kterých jsem ale byla i já, juhůů! Snažila jsem se totiž se slečnami, které v tom jeli se mnou, sdílet co nejvíce tipů, triků a receptů, které jsem vymyslela. Nebylo to totiž až tak o výsledcích, jako spíš o mentálním progresu a aktivitě. Já jsem moc vděčná, že jsem si tímhle program mohla projít. Spoustu mi to dalo a hlavně ukázalo, jakou cestou se chci ubírat. Nejdůležitější poznatek je ten, že vždycky, opakuji VŽDYCKY, se snažte poslouchat, co vám říká vaše tělo!

Kdybyste měli ještě nějaké dotazy ohledně této výzvy, neváhejte se ozvat!

Přeji vám krásný den!

Ann.


SHARE:

Zelené sušenky s kokosem


Sice už je po vánočních svátcích, ale tyhle výborné kokosky si můžete připravit po celý rok. Jsou zcela bez cukru a laktózy a pokud nahradíte vajíčko, můžete mít i skvělou vegan verzi. Většinou dám podobné recepty dohromady v době, kdy smíchám několik ingrediencí a sleduju, co z toho vzejde. Z tohoto receptu vznikly jemné a nadýchané zelené kokosky, které vážně stojí za vyzkoušení.

V receptu jsem použila mojí oblíbenou směs Blendea SUPERGREENS, ale můžete ji nahradit například matcha čajem nebo úplně vynechat. Také do těsta můžete přihodit jakoukoliv superpotravinu, kreativitě se meze nekladou.




SHARE:

27. 12. 2017

Dark blue karma & Veggie Vánoce /2.12.2017/



Schválně. Jak dlouho už toužím potom, abych měla někoho, kdo by se mnou chodil fotit? Nebudu snad ani raději uvádět časový údaj, jelikož by to mohlo být až smutný. Nakonec se ale stalo něco, v co bych v životě nedoufala.. Naprostá a krásná "náhoda" :).

Jednou jsme se se spolubydlící ze spodního patra domluvili, že spolu půjdeme na akci pod názvem Veggie Vánoce. Obě jsme tam měli v plánu jít, ale nakonec jsem ani jedna neměli parťáka. Proč tedy nejít spolu? Akce se letos konala na začátku prosince a byla v Galerii Mánes. Nedalo mi to a optala jsem se jí, jestli by se mnou nešla ještě předtím nafotit pár fotek na Náplavku. Světě div se, ona s nadšením souhlasila! 

Věc se má tak, že studovala uměleckou školu, baví jí fotit a už v mládí měla svůj "blogísek", stejně tak, jako kdysi já. Takže co myslíte, pro mě docela soul mate, no ne? :D. Vydali jsme se tedy nejprve nafotit outfit a poté na Veggie Vánoce. Níže máte pár ukázek, co z toho vzniklo. Myslím si, že máme co pilovat, ale nikdy jsem nebyla z fotek od někoho jiného tak nadšená. Ono je to jednoduší, když stojíte za foťákem vy a víte, co a jak, ale potom se postavit před něj a důvěřovat tomu člověk, co pořizuje snímky, stojí kapku odvahy. Navíc se mnou je potřeba opravdu trpělivého člověka. Moje spolubydlící, Káťa, ale má podle mého názoru na fotky opravdu cit a já jsem jí víc, než vděčná :).

Upřímně mi přijde trochu vtipný a smutný zároveň, psát o takových věcech, když se na světě řeší nevyléčitelné nemoci a hladomor, ale občas je příjemný od těchto věcí trochu upustit a psát i o těch, co můžou znít povrchně. Co si o tom myslíte vy, baví vás tyhle krátké příběhy ze života?

Jinak Veggie Vánoce jsme si opravdu užili. Byla tam spousta dobrého jídla, pití, ale i umění. Tím myslím různě pomalovaná trička, tašky, čepice, ale i můj oblíbený MOOYYY a mnoho dalšího. Zjistili jsme, že už snad vážně není prakticky nic, co by se nedalo nahradit rostlinnou verzí. Objevili jsme chuť božích "sýrů" od firmy Tudlee, která mě nad míru překvapila. Sýr jsem nikdy moc nemusela, maximálně rozpečený na pizze (haha), ale tento rádoby sýr? To je prostě něco tak skvělýho. Ochutnali jsme jak sladké dobroty, od mrkvových muffinů s krémem po brownies se slaným karamelem, tak slané, jako například chlebíček s mrkvovým "uzeným lososem" od holek z Blue Vegan Pig Shop. Co vám dál budu povídat, jenom na závěr řeknu, že to byl nezapomenutelný zážitek :).

Mějte se krásně a těším se na vás u dalšího článku!









Bunda - Stradivarius
Tričko KARMA - Stradivarius
Černé kalhoty - Pull&Bear
Boty - Stradivarius
SHARE:

26. 12. 2017

Food Diary || Listopad 17


Jelikož jsem poslední jídelní deníček vzala trochu vážnějšího formou, tentokrát to maličko odlehčíme. Momentálně už žiju čtvrtým měsícem v Praze. Není to tak dávno, co jsem se tady s vámi radila, jestli do Prahy dojíždět, nebo se tam přestěhovat. Nakonec vyhrálo stěhování a tohle rozhodnutí mi přímo změnilo život.

Logicky se to podepsalo i na velké části mého života, jídle. Není to tak, že by jídlo bylo jediná věc, na kterou celý den myslím, ale dříve jsem se mu věnovala opravdu dost. Ať už to bylo vymýšlení různých receptů, zdobení talířů, samotné focení nebo různé recenze. Jednoduše jsem jím trávila dost mého času. Ten mi ale najednou zabrala práce na plný úvazek a zimní "světlo". Čili to šlo s mým vymýšlením a focením pěkně z kopce. Já jsem za to ale upřímně vděčná, protože mi to hodně ukázalo.

To, že bydlím sama, mi také dává spoustu jiných možností. Mám svoje skříňky, svojí poličku v lednici a nikdo mi tam žádné jiné věci nedává. Je tam jenom to, co si sama koupím. A víte co? Je to nejvíc skvělý! Konečně jsem dospěla k tomu, že sním jenom to, co si koupím. Doma jsem často mívala problémy s tím, že zbytek rodiny kupoval spoustu nezdravých a ne zrovna dvakrát dobrých věcí. Ono si člověk lehce řekne, "tak to nejez", ale realita je jiná. Když pak přijdete hladoví domů, no, pravděpodobně to znáte..

Je to jedna z věcí, po které jsem toužila (mít v lednici jen to, co chci). I když se to zdá jako maličkost, tak to vážně funguje. Když teď přijedu domu na víkend, nakoupím si "to svoje" a na zbytek nesahám, protože už jsem si na to jednoduše navykla. 

Nebudu vám ale říkat, že mi to focení občas nechybí. Ono to bude hned jiný, až skončím se svojí praxí (což už se blíží, juhů). Už to ale nebude ani stejný, jako dřív. Myslím si, že teď mám toho mnohem víc, co vám mohu říct a třeba i předat. Možná se mi to jen zdá, ale rozhodně je to něco, co chci dělat i dál. Každopádně nebojte, na food deníčky nezanevřu. Tenhle formát mě dost baví a podle návštěvnosti i vás, za což jsem moc vděčná! ♥


Lívance se super potravinou camu camu & PB&Jelly náplní - RECEPT


Vegan extra čokoládový mugcake - RECEPT

Lívance se super potravinou camu camu  - RECEPT

Proteinové čoko lívance

Proteinové muffiny s lesním ovocem (recept brzy)


Návštěva Ramen Kitchen Baru v Praze

Açaí Bowl - RECEPT

Chléb se slunečnicovým semínkem pomazaný PB&Jelly s osmahnutým ovocem

Bruschetta z Budapešti 
SHARE:

11. 12. 2017

Mých, v životě nejlépe utracených, 250 korun


Dvě stě padesát. Dvě stě padesát korun českých mě stál jeden z nejsilnějších zážitků a momentů v mém životě. Co je to, ptáte se? Rozklikněte článek a čtěte dál...


Vždycky jsem byla spíš materiální člověk. Už jako dítě jsem si raději na místo jízdy na kolotoči koupila cukrovou vatu. V dospívání jsem si raději koupila X věcí ve slevě, než abych ty peníze naspořila a dala do slušné dovolené. Na akcích jsem si raději koupila nějakou věc na památku, než abych utrácela za zážitky. Raději jsem cvičila doma na malém prostoru, kde se mi necvičilo dobře, než abych dávala peníze za posilovnu. Ještě nedávno jsem se raději nechala ostříhat doma a nebyla spokojená, než abych dávala tisíce za kadeřníka.. a můj seznam by mohl pokračovat.

Co se změnilo? MŮJ POSTOJ.

Mohla jsem si koupit tisíc kousků oblečení ve slevě a mohly být sebelevnější nebo sebevýhodnější, ale dokud jsem v nich nebyla já sama spokojená, tak mi nakonec stejně ležely ve skříni. Nespočetněkrát jsem se nechala ovlivnit cenou, namísto toho, abych se dívala na přidanou hodnotu té věci. 

"Jé, to je ale krásná mikina.." Po vyzkoušení: "No, tak úplně mi nesedí a není to moje barva, ale za ty peníze jí tady přeci nemůžu nechat!". 

A už jsme na našem kameni úrazu. Řekli jste si tohle někdy? Schválně, kolikrát jste tu věc potom nosili? Neleží náhodou někde na dně vašeho šatníku, kde už ji ani denní světlo nespatří? Zatímco se vsadím, že kousky, do kterých jste investovali a při jejich koupi jste si skoro trhali vlasy, teď nosíte s radostí a spokojeností. 

Nemusí to být nejdražší věc na světě. Může to být klidně věc ze second handu. Možná by to málokdo řekl, ale neskutečně mnoho mi dalo to, když měli u nás v sekáči akci "VŠE ZA 10 KČ". Při mé první návštěvě jsem si odnášela minimálně deset věcí s úsměvem od ucha k uchu. Kolik věcí jsem z toho pak opravdu využila? Možná tak dvě. Najednou se mi tímhle stylem začala kupit hromada oblečení, na kterou se akorát tak prášilo. Nakonec to stejně skončilo tak, že 90% oblečení jsem dala na charitu. Na tom samozřejmě není nic špatného, ba naopak, ale to ty věci můžete nakoupit rovnou a věnovat je někomu, než je mít mezitím dva roky v šatníku a trápit se nad tím, že vám tam akorát zabírají místo...

Chápete moji pointu, že? :)

....

Tímto se dostáváme k tématu, o kterém jsem chtěla dnes mluvit. Mých nejlépe utracených dvě stě padesát korun. Není to ani půl hodina, co jsem se vrátila z přednášky Petra Ludwiga, který napsal knížku Konec prokrastinace. Přiznám se, že jsem s knížkou přišla do kontaktu a pár kapitol jsem přečetla. Upřímně mě to ale nijak zvlášť neoslovilo. Chyběla mi tam nějaká jiskra. 

Když na mě vykoukla jeho přednáška o Konci prokrastinace na facebooku, moje první reakce byla docela skeptická. Vzpomněla jsem si na to, že mě ta knížka až tak neoslovila. Něco mi ale říkalo, ať tomu dám ještě jednu šanci. Přeci jenom živá přednáška je úplně něco jiného, než si číst knížku v pohodlí domova. A.... co k tomu říct, jsem sama sobě tak nesmírně vděčná, že jsem to udělala.

Přednáška byla naprosto obohacující a já jsem se celou dobu jenom usmívala. Jen tak pro poznámku, šla jsem sama. Došlo mi, že člověk do takových věcí musí chtít sám od sebe. Určitě je skvělé se o takové události podělit, ale pokud ta daná osoba nejeví zájem, nechte ho být. Běžte sami. Udělejte to pro sebe.

Byla jsem na místě s dalšími čtyři sty a čtyřiasedmdesáti lidmi, kteří smýšlejí podobně. S lidmi, kteří se nebojí zvednout ruku po otázce. S lidmi, kteří se nebojí zhluboka od srdce zasmát. S lidmi, kteří jsou otevření. S lidmi, kteří se nebojí vystoupit ze své komfortní zóny. S lidmi, kteří se nebojí vystoupit z davu. 

Upřímně vám mohu říct, že to byl a je, jeden z nejlepších momentů za celý můj život. Ve své podstatě si za něj vděčím jen já, sama (a facebooku, že mi tuto událost nabídl, díky kamaráde). Je neskutečný, jak vám můžou dvě hodiny, dvě hodiny vašeho drahocenného času, tolik dát. 

Děkuju za všechno, co jsem si dnes mohla z přednášky odnést. Hned si jdu sepsat svoji osobní vizi a buzer-lístek (nejvíc skvělej název pro rádoby to-do list). Děkuju, že dneska všechno vyšlo tak, jak má a já můžu být tam, kde jsem. A děkuju i vám, že se s váma o tenhle svůj košík emocí můžu dělit.

.
.

PS: Po cestě domů jsem nastupovala do tramvaje a úplně poprvé, za moje bydlení v Praze (4 měsíce), se kluk vedle mě zastavil před dveřmi a nechal mě nastoupit první. POPRVÉ. Pro někoho možná tak malá věc, ale já se se z toho budu usmívat ještě zítra ráno :). 

grateful and wallpaper image

S láskou,

Ann. ♥
SHARE:

10. 12. 2017

Proteinové palačinky s ovocem


Je nějaké jídlo, kterému nikdy neodoláte? Za mě to jsou rozhodně proteinové palačinky nebo lívance! Dříve měly v mém jídelníčku čestné místo několikrát týdně. Nyní už se tam tak často nevyskytují, ale za to se vždy těším, až si je o víkendu v klidu připravím a v pohodlí domova vychutnám.

Tentokrát mám pro vás jednoduchý recept na ty nejchutnější!


SUROVINY (1-2 porce)
50g špaldové celozrnné mouky
20g proteinu (jakýkoliv)
20g jablečného pyré
1 vejce
1 lžička kypřícího prášku
120ml mléka

POSTUP

Nejprve promícháme všechny suché suroviny a poté přimícháváme ty zbylé. Těsto necháme chvíli odstát a mezitím rozpálíme pánev s lžičkou kokosového oleje. Opatrně vlíváme těsto, vytvoříme palačinky, které poté smažíme chvilku z obou stran, do zlatova. Hotové palačinky namažeme čímkoli dle chuti, například marmeládou nebo oříškovým máslem. Na závěr je dozdobíme ovoce a máme hotovo.

Dobrou chuť! ♥

SHARE:

#1 Tipy na dárky /Ona&On/




Druhá adventní neděle, do Vánoc zbývá už jen 14 dní a všude se to hemží vánočními tipy na dárky. V dnešní době už snad pomalu nejde, abyste nevěděli, co komu koupit :D. To samozřejmě berte s nadsázkou, i já občas váhám. Letos jsem se do toho ještě neopřela, jelikož jsem stále jednou nohou v práci a nemám moc času nad dárky ani přemýšlet. Věřím ale, že to co nevidět přijde a nejlépe seženu všechno na jeden zátah.

Neberte tento článek však jako jenom tipy na vánoční dárky, ale na dárky pro každou příležitost. Nyní je pro to ale myslím si ten nejvhodnější čas. Bude zde jednoduše cokoli, čím můžete obdarovat druhé a doufat, že jim to vykouzlí úsměv na tváři. Když se mi povede vytvořit článků tohoto formátu víc, budu moc ráda. Samozřejmě v tom případě, pokud o ně budete mít zájem. Nebudu se ale moc rozepisovat, jdeme se vrhnout rovnou na první tip.


1. Trenky

Praktický dárek jak pro pány, tak pro dámy. Ještě vyberte nějaký hezký, barevný, poutavý vzor a máte vyhráno. Já je ráda nosím na spaní, nebo v létě jako kraťásky. Nebojte, chodím v nich ale jen po domě :D. Především je důležité vybrat kvalitní kousky a příjemný materiál je samozřejmostí. Osobně mám ráda tyhle od Elky, protože mají jednoduše tolik krásných druhů na výběr! Posuďte sami.


PS: Nedávno taky přišli s trenýrečkama pro děti. No není to nejvíc roztomilý?! :)


2. Kosmetika/hygiena LUSH

Tento týden mi domů dorazil tento nádherný balíček s věcičkami z vánoční kolekce od LUSHe. Hned po otevření vás omámí krásná vůně. Pro někoho, kdo má ráda koupele, je taková pořádná koupelová bomba úplně ideální dárek. Já jen vím, že mi bude líto jí do té vody dávat :(:D. V jejich nabídce nenajdete ale jen to, mají spoustu jiných všemožných produktů a vychytávek. To, co vidíte v krabici vpravo nahoře, je například scrub na rty, přitom to vypadá jako mini mýdlíčko :D
Na mě především firma LUSH působí opravdu sympaticky. Bojují proti testování na zvířatech, pořádají všemožné dobročinné projekty, jejich výrobky jsou 100% vegetariánské a většina i veganských. Navíc jak můžete vidět, co jde, tak je bez obalu. Jejich obchody mi připomínají Harryho Pottera, jelikož tam taky kouzlí a jedna věc je zajímavější než druhá. Mě by teda rozhodně takový balíček drobností udělal velikou radost. A ještě podpoříte dobrou věc. 


3. Diáře a plánovače

Takový krásný diář nebo plánovač rozhodně není špatný nápad. Dejte však pozor, pokud o někom víte, že má diáře rád, pravděpodobně už ho bude mít na další rok před Vánoci koupený. Proto přidávám ještě tip na "pětiletý diář", kde si každý den napíšete pár slov či vět, které pro vás ten den něco znamenaly. Postupně se můžete další roky zpětně dívat, co se vám minulý rok v ten den stalo. Já jsem letos začala prvním rokem a jsem zvědavá, co tam na mě v tom příštím vykoukne. Je to podle mě taky skvělá věc na to, abyste si uvědomili, za co jste v ten den vděční :).
Co se týče diářů, já mám momentálně Doller, který je nedatovaný, takže je to taky takový univerzál.
Plánovač je ze Stradivaria a diář z Tigeru. 


4. Sušené ovoce a oříšky

Kdo nemá rád oříšky?! Dobře, určitě se pár jedinců najde, například alergici. Mně však letos došlo, že je to naprosto skvělý dárek. Ovoce ani oříšky nejsou zrovna levná záležitost a pokud o někom víte, že má rád určitý druh, nikdy nemůžete šlápnout vedle. Když navíc investujete do trochu většího balení, vydrží to tomu člověku o to déle. Nebo můžete koupit nějakou sadu, kde je druhů víc, jako je například na fotce. Myslím, že tohle je jeden z těch dárků, které neurazí. 



5. Personalizovaný balíček zdravých dobrot

Pokud je něco, s čím mi člověk udělá největší radost, tak je to zdravé jídlo! :D. Neskutečně mě potěší, když se někdo zamyslí nad tím, co mi dává a například namísto mléčné plněné čokolády mi věnuje kvalitní vysokoprocentní čokoládu. Může se to zdát jako maličkost, ale já v té chvíli vím, že mě ten člověk opravdu poslouchá nebo zná. 

Tenhle balíček mi dorazil od mého milovaného Balíčku zdraví a já jsem tak nesmírně vděčná, že je mám ♥. Navíc jak vidíte, můžete si u nich udělat balíček s vlastním vzkazem. Já jsem se nechala překvapit a vlastně mi ani nedošlo, že na něm bude něco napsané. Ihned jsem se ale při rozbalení usmívala o to víc :). Na jejich stránkách mají na výběr spoustu balíčků a to například i  jak pro něj, tak pro ni. Navíc jsou všechny jejich produkty v BIO kvalitě a za tu se můžu jedině přimluvit. Zatím jsem neměla nic, co by mi nechutnalo nebo bylo nějak špatné. 
Největší life changer je pro mě ale jejich veganský protein. Upřímně, nemám k němu slov, je to jednoduše ten nejskvělejší protein, co jsem v životě měla a už jinej nechci :D. V neposlední řadě balíčky vždy přijdou bleskově a jsou skvěle zabaleny. Můžu všechno od nich tedy jedině doporučit! 

.
.
.

Co říkáte na těchto pár tipů? 
Máte už letos nakoupené dárky?
Chtěli byste pokračování s dalšími tipy? 


Děkuji vám za přečtení a mějte se krásně ♥
Především buďte šťastní a užijte si tento kouzelný vánoční čas :)

S láskou,

Ann.
SHARE:
Blog Design Created by pipdig