26. 11. 2017

Fashion Haul III.


Přeji vám ten nejkrásnější den! 

Mám trochu pochyby ohledně toho, zda chci s vámi sdílet články jako jsou módní hauly. Cítím, že bych vám chtěla předávat něco víc, než to, co jsem si koupila. Je to ale jakási součást mě a každý někdy potřebujeme odlehčit mysl. Miluju módu, miluju nakupování a tipy na oblečení mě baví. Jenom bych mohla být méně sporadická a sdílet to s vámi hned potom, co ty věci nakoupím :D.

Na přelom léta a podzimu jsem si toho pořídila celkem dost. Výjimečně to jsou ale skoro všechno věci, z kterých mám radost, které opravdu nosím. Bude to nejspíš tím, že jsem začala řídit pravidlem "Kupuj si jen to, v čem se cítíš dobře a je ti v tom pohodlně". Dříve jsem si dokázala nakoupit věci jen proto, že byly zrovna neskutečně cool a v módě, i když jsem to nebyla úplně já. To se mi v poslední době podařilo zredukovat a opravdu nad těmi věcmi přemýšlím. 

Dnes to tedy bude jen střípek toho, co jsem si pořídila za podzimní období. 

Pokud byste chtěli, tak až mi opraví balkón a budu mít kde fotit, můžu nafotit zbytek věcí, které jsou v mém šatníku nově. Chtěla jsem to dělat formou outfitů, ale to bohužel jaksi nestíhám. Je můj sen, stíhat fotit outfity, ještě ke všemu v Praze, ale když jste od 8 do 5 v práci a poté už je tma, tak to jde těžko. Ale jak se říká, všechno jde, když se chce a já to časem nějak vymyslím :).


Šedý svetr F&F

Tohle je upřímně asi můj nejoblíbenější kousek z celého haulu. Vypadá obyčejně, ale vážení, to je tak nesmírně příjemný materiál, že je to jako bych na sobě měla plyšáka. Svetřík je na mě trochu oversized, jelikož je to velikost 48, ale našla jsem ho jako úplně poslední kousek ve slevách. Jednoduše tam na mě čekal. Vyšel mě na nějakých 120 Kč. To, že je větší, na něm ale upřímně miluju, protože se něm cítím tak dobře. Nosím ho jak ke kalhotům, tak třeba jen tak zastrčený do sukně do pasu. 


Šedá halenka

Já za to opravdu nemůžu, že ty věci na těch ramínkách vypadají jako kus hadru :D. Tahle halenka má ale opravdu pěkný a lichotivý střih. Objevila jsem ji v second handu a myslím, že mě stála 10 Kč. Dříve jsem brala každou levnou věc, kterou jsem viděla, i v sekáči, ale pak jsem zjistila, že se mi to doma stejně kupí a nenosím to. Čili se opravdu zamýšlím nad tím, zda to využiji, i když je zrovna akce "Vše za 10,-". 


Vínová sukně s páskem

Tento kousek je trochu retro, ale jednoduše jsem si ho něčím zamilovala. Opět sukně ze sekáče, která byla za nějakých 60 Kč. Je neskutečně příjemná, lehounká, parádně mi sedne a ty zlatý detaily jsou prostě boží. Sice mi to přijde jako styl mojí mamky (což není nic ve zlém), ale jednoduše mě něčím okouzlila.


Biker bunda

S těmito bundami se letos doslova roztrhl pytel. Byly a ještě jsou téměř v každém módním obchodě. Ve všech barvách, materiálech, s různými detaily. Já jsem po ní jedním očkem pokukovala také, ale až tak mě to nechytlo, že bych pro ní ihned běžela do obchodu. Tuhle jsem si pořídila až když jsem byla v létě v Budapešti. Měli tam nádhernou, obrovskou Bershku a já jsem si řekla, že alespoň nakouknu, i když jsem neměla v plánu nic kupovat. Nakonec jsem tam ve slevovém koutku objevila tuhle krásku. Zajímavá barva, zlaté detaily, kvalitní střih, pevný materiál. Na cenu jsem moc nekoukala, protože mě ta maďarská měna celkem zmátla, ale vyšla mě na nějakých krásných 600 Kč.


Dres H&M

Když jsem tyhle rádoby šaty viděla na ramínku, přišlo mi to moc pěkný, ale myslela jsem, že to bude na těle vypadat hrozně. Opak byl ale pravdou (alespoň v mých očích! :D). Občas prostě nemám náladu na uplá trička, kde je vidět každý detail, ale chci především pohodlí. Mně osobně tento dres přijde "cool" :D a jelikož má i dlouhý střih, tak ho mám pod zadek. Když si k němu vezmu bílé Air Forcky (Nike), vínovou bomberku a roztrhané džíny, vypadá to prostě neskutečně dobře. Cenově mě vyšel na 200 Kč.



Sako F&F

Saka jsem dříve docela nosila, ale přestala jsem se v nich cítit pohodlně. Navíc s pár kily do plusu se mi zvětšily i ruce a do mého bílého oblíbeného saka už se nacpu tak tak. Chtěla jsem proto do práce nějaké pohodlné sako. Normálně bych po této barvě asi v životě nesáhla, ale je to skvělý střih, materiál a ještě k tomu bylo ve slevě za 349Kč. Musím se taky naučit nosit více červené, protože potom prý vypadáte sebejistěji :D.


Bílé sako F&F

Nevím, jestli se tomu dá říkat sako, spíš jakýsi přehoz, ale opět tam na mě čekal ve slevě. Zajímavé bylo, že je tohle velikost 34, skvěle mi padne, je pod zadek a ještě bylo za nějakých skvělých 170Kč, ale větší velikosti už byly za nějakých 300-400Kč. Pro mě je tohle takový základní kousek, za který jsem moc ráda, Jednoduše doladí jakýkoli outfit.


Balerínky Deichmann

Nesmírně se mi líbí boty s vázáním, ale přiznám se, že jsem zatím tyhle botky neměla na noze ani jednou (krom zkoušení samozřejmě). Dostala jsem totiž k Vánocům poukaz do Deichmannu, tak jsem si šla něco vybrat. Tyhle balerínky mě zaujaly ze všeho nejvíc a doufám, že je příští léto unosím. 


Džínové šaty Takko

Ještě v létě jsem nakupovala nějaké elegantnější kousky do nové práce. Mezi nimi byly i tyto džínové šaty s volány, což byl letos naprostý trend. Jsou moc pohodlné a příjemné, ale posléze mi došlo, že v nich vypadám trochu jako pytel a úplně nechci tímto střihem zvýrazňovat své "nedokonalosti". S příští možností poslat své věci dál půjdou nejspíše i tyto šaty. Mám pocit, že mě vyšly na nějakých 500 Kč.



Inu, nakonec jsem se rozepsala víc, než jsem tušila. V poslední době spíš ale přemýšlím nad vážnějšími tématy, o které se s vámi chci podělit, čili je pro mě tohle skvělá formu relaxu. 

Co nevidět se můžete těšit taky na tipy na dárky, jelikož si myslím, že těch není nikdy dost :D.


Mějte skvělý zbytek dne a usmějte se! ♥

S láskou,

Ann.

SHARE:

18. 11. 2017

Food Diary || Jak mi jídlo změnilo svět

Jelikož jsem v říjnu neměla moc času na dokumentování svého talíře, rozhodla jsem se s vámi podělit o něco, nad čím už dlouhou dobu přemýšlím. Dnešní formát "Food Diary: October 17" bude tedy zcela odlišný od těch ostatních. Pravděpodobně bude i dost dlouhý, upřímný a plný pocitů. Takže se pohodlně usaďte a jdeme na to.


Schválně jsem si sjela na svém instagramu až dolů a první fotka, kterou jsem kdy přidala, byl rukolový salát s rajčátky a balsamicem. A k tomu na straně sklenička s coca colou, hah. Bylo to 14. února 2013, čili vlastně téměř před pěti lety. V té době jsem však instagram moc nepoužívala. Pro pobavení přidávám zmiňované foto.

.
.

To, kdy jsem si začala jídlo zdobit, bylo až dva roky poté, v březnu 2015. Začalo to nějakými kašemi (hodně, ale hodně ovesných kaší), poté i nějaká slaná jídla a první fotky s tipy na zdravé produkty.



V té době jsem zároveň začala se cvičením, běháním, jednoduše jsem se snažila shodit. Nesetkala jsem se však s moc velkým pochopením, co se týče focení jídla. V té době to nebylo ve formě, jako známe dnes, ale bylo to spíš něco "divnýho". Často jsem se setkala s různými komentáři, z většiny však negativními. Jelikož jsem nikdy nebyla moc závislá na ostatních, snažila jsem se to nevnímat. To myslím tak, že jsem často kvůli svým názorům, postojům, a tak podobně, zůstala sama, než abych se tlačila do nějaké skupinky, kam bych zapadla. Našla jsem si v tom takový svůj malý svět.

Pamatuju si, že jsem se za to však styděla před přítelem a když jsem byla u něj, fotila jsem si jídlo na tajňačku. Teď mi to přijde naprosto komický :D. Když jsem ale udělala svoje první lívance, aka lívancovou věžičku, což bylo právě u něj, hned jsme mu běžela pochlubit. Nejdřív mu to asi taky přišlo vtipný, ale postupem času jsem se tomu věnovala častěji a častěji..


Pojďme se ale přesunout k tomu důležitějšímu, o čem jsem vám dnes chtěla povědět. To je to, jak focení jídla a jídlo obecně ovlivnilo můj život. Může to zní dramaticky, ale ehm, ono asi i je. 


Nejdříve to začalo zdravě, sem tam jsem dostala chuť si vyfotit už nachystané jídlo. Postupem času jsem však chtěla lepší, hezčí fotky a začala jsem jídlo zdobit o to více. Také jsem hledala správné světlo, pozadí, barvy, klasika. Poté přišel moment, kdy jsem si dělala obří ovesné kaše, abych měla prostor právě na přidání nějakého toho ovoce, oříšků, atd. Ten pocit, kdy jsem po každém jídle byla naprosto nacpaná, unavená a akorát jsem měla chuť na sladké, vážně nezapomenu. 

Zároveň se v té době prolínalo období, kdy jsem trpěla záchvatovitým přejídáním. Připravováním hezkého jídla jsem si z toho snažila také trochu pomoci. K tomu patří i to, že jsem chtěla lidem ukazovat pěkná, zdravá jídla. Kdo ví, jestli jsem si tím pomohla, nebo jsem tomu ještě přidala. To posuďte sami.

Čas plynul a já se stále snažila zlepšovat, co to šlo. Nikde jsem veřejně svůj instagram nesdílela ani se o tom s moc lidmi nebavila. To mě však neodradilo od toho abych dělala to, co mě baví. Pak ale přišla fáze, kdy se to zvrtlo. Upřímně jsem nikdy nechtěla mít instagram o jídle. Chtěla sem to být já, moje názory, pocity, zkušenosti a sem tam nějaká ta hezká snídaně nebo pěkný kafe z bistra. Jelikož jsme se ale neměla ráda (přejídala jsem se, přibrala jsem a tak dále) a přestala jsem se úplně fotit, jídlo bylo jasná volba. Čili jsem měla jakýsi "food instagram". Najednou to byl neskutečný BOOM a začalo to být svým způsobem normální. Všichni chtěli mít hezká a ještě hezčí jídla. Najednou, se z toho stala soutěž.


V té době jsem si to absolutně neuvědomovala, ale budila jsem se s tím, co si ráno připravím k snídani, aby se to dalo hezky nazdobit, vypadalo to dobře na fotce a taky, aby mi to ladilo na instagram. Nechcete mít přece dvě fotky lívanců vedle sebe.. 

Je normální řídit svoje stravování podle feedu na instagramu? Asi ne. Navíc, když je těch lívanců na sobě víc, tak to přece vypadá ještě líp. Prakticky nevědomky jsem posilovala svoje přejídání občas až obřími porcemi. Srovnávala jsem se s ostatními, sledovala jsem "konkurenci" (haha) a přemýšlela nad tím, co vymyslím další dny. Navíc jsem chtěla stihnout fotku přidat ještě ten den ráno, jelikož  v tu dobu bylo na instagramu nejvíce lidí. 

Co k tomu říct, na nějakou dobu se z toho stala posedlost. Po nějakém čase však přišla krizička a nechuť něco tvořit. Bylo to únavný, pořád dokola to stejný, stresující. První milník, při kterém jsem si uvědomila, že takhle to dál nepůjde. Dělala jsem to pro radost, pro zábavu. Kam se to vytratilo? 

Mezitím přišlo ještě pár hektických období, při kterých mě opět pohltila honba za čímsi nereálným. 

Nepříjemné momenty mě ale potkaly i v rodině, kdy jsem jednoduše nebyla pochopena. Všem to přišlo k smíchu. Jak už jsem ale psala dříve, prošla jsem si krušnými chvílemi, které mě díky bohu posilnily. Proto jsem to brala tak s nadhledem, jako to beru dnes. V duchu jsem si říkala "počkejte, já vám ukážu". 

A taky, že jo. Začala jsem vytvářet vlastní recepty. Za to jsem byla a stále jsem na sebe pyšná. To konečně dávalo smysl. Přišly spolupráce s firmami, dokonce jsem měla možnost spolupracovat na e-booku, v kterém najdete jen a jen moje recepty (kdybyste o něj měli zájem, ozvěte se mi na některou z mých sociálních sítí, e-book je zdarma!). Očividně ostatním to dávalo smysl až ve chvíli, kdy jsem za to začala dostávat i nějaké ohodnocení. Pro mě to byla ale spíše přidaná hodnota, ocenění za moji snahu a vytrvalost.


Na jednu stranu jsem tedy byla vážně šťastná, když se mi začalo dařit, lidi začali přibývat a stejně tak i mé nápady. Občas mě to ale až nehezky pohltilo a nevěnovala jsem pozornost ostatním, důležitým, věcem. 

Všechno se ale změnilo tohle léto. Došlo mi, že jednoduše nechci být ve stresu kvůli tomu, abych po ránu přidala novou fotku. Nechci se nutit do toho si připravovat pěkné jídlo. Chci to dělat jen v tom případě, kdy na to budu mít opravdu chuť. Začaly se mi měnit priority, začaly přicházet různé změny a mě došlo, že to není směr, jakým se chci ubírat. Že chci něco zanechat, ale není to lívancová hora ani hezky barevná smoothie bowl. Chtěla jsem něco víc. Vždy jsem si dala na pár dní pauzu a viděla jsem ten neskutečný rozdíl. Ono se to nemusí zdát, ale jedna fotka může zabrat i několik hodin. A zkrátka jsem nechtěla mít celé dopoledne zabrané něčím, z čeho pak vzejde jeden "výstup", který je stejně další, podobný těm ostatním. Na instagram, který dnes už zdravým jídlem přímo přetéká.


V té době jsem taky řešila stěhování do Prahy. "Jak a kde budu fotit jídlo?!". Ano, tohle pro mě bylo důležitý, protože se to stalo součástí mého života. Navíc s vidinou, že budu minimálně 8 hodin denně v práci a v zimě přijdu v 5 domů, kdy už denní světlo není, jsem netušila, jak to budu zvládat.

Teď tu ale sedím, o pár měsíců později, v novém bytě, kde jediné místo, kde bylo světlo na focení, je už druhý měsíc pod lešením a plachtami. A víte co? Žiju. Dokonce je mi mnohem líp. Všechno mi to došlo. Všechno to zapadlo do sebe. Jak jsem se nechávala ovlivnit jídlem i přesto, že jsem si nějakou dobu myslela, že to dělám pro sebe a svoje dobro. Jak to ovlivňovalo moji náladu, moje okolí, dokonce i můj zevnějšek.

.

Jsem na světě, abych každý den několik hodin přemýšlela nad tím, co, jak a kdy budu jíst? Nemyslím si. Chci žít, chci být zdravá, chci svému tělu dodávat živiny a vitamíny, ale rozhodně nechci být posedlá jídlem. Prošla jsem si hodně zkušenostmi, které mi daly, ale také vzaly a já jsem nesmírně vděčná a šťastná, že jsem se dostala do bodu, kde jsem dnes. Kdy už jídlo neovládá můj život. Nechci tady fňukat, ale můžu a můžeme být vděční za to, že vůbec máme co jíst. Ne všichni toto privilegium mají. 

.

Pokud jste se tedy v něčem našli, uvědomte si to, pokud je to nezdravé, přestaňte. A nebo ne, pokud je to mezi hlavními věcmi, co vás v životě baví. Pokud si přejete se tím živit. Napsat kuchařku, cokoli. Jenom se tím prosím, nenechte ovlivnit na úkor štěstí. 

Až budete staří, pravděpodobně se nebudete koukat zpět na fotky vaší ovesné kaše před padesáti lety. Budete se dívat na fotky s přáteli, s rodinou, na zážitky, okamžiky. Proto vás prosím, nepromarněte čas, který nám byl dán. Zaměřujte se v životě na to důležité. Na rodinu, partnery, přátelé, vzdělání, práci. Pro každého tento seznam může vypadat jinak, proto to řeknu jednoduše. Dělejte to, co vás baví! Ať už to je focení jídla, nebo skákání s padákem. Ale uvědomte si, že to, co máme, je tady a teď. Využijte proto každé chvíle, abyste byli šťastní! 


Já budu moc šťastná, pokud se tohle někomu podaří přečíst do konce a úplně zářit budu, pokud to někomu pomůže ♥. Určitě mi dejte vědět, co si o tom myslíte, či zda máte podobnou zkušenost. Těším se na vaše příběhy!

S láskou,

Ann ♥
SHARE:

7. 11. 2017

Špaldovo-konopná vegetariánská pizza


Od léta si schovávám tenhle recept na zdravou pizzu ze špaldové a konopné mouky a právě přišel čas se s vámi o něj podělit. Upřímně jsem měla strach ho sem dávat, jelikož mě konopná mouka moc neoslovila, ale zase je to něco jiného a chutná to vážně zajímavě. Doporučuju jí dát spíš méně, než více a smíchat s nějakou  jinou moukou, která se dá použít do základu. Můžu tedy říct, že s konopnou moukou jsou zajímavé experimenty a recepty s ní zkoušejte na vlastní nebezpečí :D. Pravděpodobně nebude chutnat každému.

V tomto receptu jí můžete nahradit jakoukoli jinou moukou.


SUROVINY - Těsto

140g špaldové celozrnné mouky
30g konopné mouky
3 lžíce olivového oleje
100ml vlažné vody
1 vejce (nemusí být)
špetka soli

POSTUP

Všechny suché suroviny spolu promícháme. Poté přidáme olej, vlažnou vodu, popřípadě vejce a těsto rukama vypracujeme. Bude se trochu lepit, tak se toho nebojte. Plech si vyložíme pečícím papírem a z těsta na něj uděláme tvar pizzy. Tu poté vložíme do vyhřáté trouby na 180°C na 10 minut. Následně ji vytáhneme a obložíme. 

Tahle část už je zcela na vás. Já jsem smíchala rajčatovou omáčku s oreganem, provensálským koření, česnekem, mletou paprikou a dalším kořením a rozetřela na pizzu. Poté jsem přidala různé druhy zeleniny, sýr a další koření na vrch. Následně dáme pizzu do trouby péct na cca 10-15 minut a stáhneme ji na 160°C.

Pizza by měla být do zlatova, především to poznáte dle zapečeného sýra. 
Na vrch ji ještě můžete dozdobit rukolou a chutná to mnohem lépe!
Dobrou chuť! ♥


SHARE:
Blog Design Created by pipdig