Food Diary || Září 17

Cože, další měsíc!? Už to ale přestává být vtipný. Teda nejsem si jistá, že někdy vůbec bylo..

V září jsem si zkusila na jeden den být "kuchařem" a s kamarádkou jsme se společně registrovali jako prodejci na Restaurant Day u nás ve městě. Pokud tenhle termín slyšíte poprvé, tak tady je něco málo na vysvětlenou. Je to akce, kde se sejdou tvůrci různých dobrot, ať už z restaurací, kaváren, nebo neprofíci neboli amatéři s domácími dobrotami, jako my a prodávají je tam. Každý máj svůj stánek, který si taky připraví a je zcela na něm, co uvaří, upeče, vyrobí, usmaží, nebo udělá přímo na místě.

Musím uznat, že to bylo vážně dost náročné, jelikož jsem den předtím strávila +-8 hodin v kuchyni a druhý den ráno jsem ještě 2 hodiny dodělávala krémy na dortíky a cupcaky. To je ale nic oproti času, co u toho tráví ti, co se tím živí. Takže si zase nebudu stěžovat, každopádně záda mě z toho bolely pěkně :D.

Na událost se nám udělalo nádherné slunečné počasí, takže bylo vážně krásně. Jediný problém byl ten, že jsme se nabalili, jelikož ráno byla zima a pak jsme se tam celý den pařili v teplých věcech :D. Zpět ale k jídlu. Bylo vážně zajímavý a zároveň děsivý vidět někoho cizího, jak ochutnává vaše jídlo. Pokaždé jsem měla strach, že to bude propadák, ale když se pak lidi začali vracet pro přídavek, například pro moje vegan fazolové brownies, tak jsem byla naprosto šťastnej a spokojenej člověk ♥.

To, že to jídlo chutná vám samotným, bývá normální, ale když to máte dát ochutnat někomu jinému, tak už nastává ta nejistota, jestli je to dost dobrý a jestli to bude dotyčnému vůbec chutnat. S tím já mám osobně problém, jelikož se kvůli tomu zbytečně stresuju, asi ale úplně zbytečně :D. Většinou i když jsem sama nespokojená, tak ostatním zpravdial chutná. Nebo se alespoň tak tváří, kdo ví!

Co se týče jídla normálně, mimo této akce, nedávám už tomu takovou váhu, jako dřív, a to kvůli nedostatku času. Jednoduše bych nedělala nic jiného, než bych vařila a to se mi úplně nechce. Navíc tady v novém bytě nemám ani troubu, což je dost smutný a vážně mi chybí. Kdybyste mi někdo chtěl poslat troubu navíc, nebudu se zlobit :D. Dokážete si představit, jak to vypadá, když pak přijedu na pár dní domů!? Lívancuju, peču a užívám si klidu a především toho, že tam tu troubu mám. Každopádně to ale nemá zas takové dočinění s ní, jen jsem trochu přehodnotila situaci a s tím málem času, co mám, ho nechci strávit celý u plotny :).

Také se omlouvám, pokud se nějaká jídla shodují s těmi staršími, ale vždy se nemohu rozhodnout, jakou fotku, tak je občas dávám zpětně.