31. 10. 2017

Food Diary || Září 17


Cože, další měsíc!? Už to ale přestává být vtipný. Teda nejsem si jistá, že někdy vůbec bylo..

V září jsem si zkusila na jeden den být "kuchařem" a s kamarádkou jsme se společně registrovali jako prodejci na Restaurant Day u nás ve městě. Pokud tenhle termín slyšíte poprvé, tak tady je něco málo na vysvětlenou. Je to akce, kde se sejdou tvůrci různých dobrot, ať už z restaurací, kaváren, nebo neprofíci neboli amatéři s domácími dobrotami, jako my a prodávají je tam. Každý máj svůj stánek, který si taky připraví a je zcela na něm, co uvaří, upeče, vyrobí, usmaží, nebo udělá přímo na místě. 

Musím uznat, že to bylo vážně dost náročné, jelikož jsem den předtím strávila +-8 hodin v kuchyni a druhý den ráno jsem ještě 2 hodiny dodělávala krémy na dortíky a cupcaky. To je ale nic oproti času, co u toho tráví ti, co se tím živí. Takže si zase nebudu stěžovat, každopádně záda mě z toho bolely pěkně :D.

Na událost se nám udělalo nádherné slunečné počasí, takže bylo vážně krásně. Jediný problém byl ten, že jsme se nabalili, jelikož ráno byla zima a pak jsme se tam celý den pařili v teplých věcech :D. Zpět ale k jídlu. Bylo vážně zajímavý a zároveň děsivý vidět někoho cizího, jak ochutnává vaše jídlo. Pokaždé jsem měla strach, že to bude propadák, ale když se pak lidi začali vracet pro přídavek, například pro moje vegan fazolové brownies, tak jsem byla naprosto šťastnej a spokojenej člověk ♥. 

To, že to jídlo chutná vám samotným, bývá normální, ale když to máte dát ochutnat někomu jinému, tak už nastává ta nejistota, jestli je to dost dobrý a jestli to bude dotyčnému vůbec chutnat. S tím já mám osobně problém, jelikož se kvůli tomu zbytečně stresuju, asi ale úplně zbytečně :D. Většinou i když jsem sama nespokojená, tak ostatním zpravdial chutná. Nebo se alespoň tak tváří, kdo ví!



.
.

Co se týče jídla normálně, mimo této akce, nedávám už tomu takovou váhu, jako dřív, a to kvůli nedostatku času. Jednoduše bych nedělala nic jiného, než bych vařila a to se mi úplně nechce. Navíc tady v novém bytě nemám ani troubu, což je dost smutný a vážně mi chybí. Kdybyste mi někdo chtěl poslat troubu navíc, nebudu se zlobit :D. Dokážete si představit, jak to vypadá, když pak přijedu na pár dní domů!? Lívancuju, peču a užívám si klidu a především toho, že tam tu troubu mám. Každopádně to ale nemá zas takové dočinění s ní, jen jsem trochu přehodnotila situaci a s tím málem času, co mám, ho nechci strávit celý u plotny :).

Také se omlouvám, pokud se nějaká jídla shodují s těmi staršími, ale vždy se nemohu rozhodnout, jakou fotku, tak je občas dávám zpětně.


Jablečné proteinové lívanečky - CHCETE RECEPT?

Veganské Red Velvet muffiny z Koláčkovy pekárny

"Japanese Taste, Please" z Yam Yam na Vyšehradě



Acaí Bowls

Vegan burger z Budapešti

Cheesecake s čokokokoskami od Zemanky


Proteinové kuličky ze slunečnicových semínek

Camu Camu lívance - RECEPT

Ovesná kaše s kešu máslem po 101x!

Krokoblihy/cronuty z John Deer Bakery


Zelené raw-kešu veganské kuličky (nejvíc božské ♥) - RECEPT

Banánový chlebík s vlašskými oříšky - RECEPT

Pohankové kaše s ovocem

.
.
.

Tímto vám moc děkuji za přečtení! 

PS: Příští Food Diary, konkrétně za říjen, čekejte v trochu jiném stylu O:).


S láskou,

Ann. ♥

SHARE:

24. 10. 2017

Miluj svůj život ♥


Od té doby, co mi v prosinci začalo volno, neboli vánoční prázdniny, jsem se až do včerejšího dne užírala představou, že jsem vlastně v roce 2016 téměř nic nedokázala. Myslela jsem na to, jak jsem vůbec necestovala, a to hlavně z toho důvodu, že jsem nechtěla "zbytečně" utrácet  peníze. Dále jsem se zamyslela nad tím, že jsem začala sama do sebe investovat až na začátku září. Celou dobu jsem se utvrzovala v tom, že si to a to nezasloužím. A až po takové době mi došlo, že si to vlastně zasloužím. Že můžu jít ke kadeřníkovi, který je dražší. Není to pravidlem, ale poznala jsem, že jsem byla poprvé v životě spokojená s výsledkem. Že si můžu koupit desítky kusů oblečení, které je sice hezké a moderní, ale k čemu mi je, když se v něm necítím pohodlně a hlavně dobře? Proč nezačnu místo toho investovat sama do sebe, jako například konečně si pořídit permici do fitka a pracovat na sobě i po fyzické stránce, abych se sama sobě líbila. Stejně mě ale v mysli drásalo to, že tohle a tohle bylo tak drahý a mohla jsem si místo toho koupit tohle a tamto, nebo ty peníze investovat do někoho / něčeho jiného. Snažím se šetřit, abych měla vždycky nějakou zásobu na nečekané události, ale zapomínám sama na sebe.

Mám vytvořený takový koloběh, kdy delší dobu šetřím, a pak jsem v jednom měsíci ochotná otočit neskutečnou částku peněz, klidně skoro celé své úspory a to jen z toho důvodu, že jsem se v průběhu neodměňovala. Chybí mi nakupování oblečení, bot, chybí mi zajít si do restaurace, kavárny, dát si, na co mám chuť a nebrat přitom jako hlavní faktor to, kolik co stojí. Když se tohle všechno stane a já pomalu nevím, kam ty peníze odešly, nastává období vyčítaní a omezování se. A přesně v tuhle chvíli vzniká ten nezdravej kolotoč, o kterým mluvím.

Anna Skoumalová, 10.1.2017
____________________________

Úplnou náhodou jsem narazila v konceptech na tento článek, který jsem měla v plánu dopsat potom, co dočtu knížku se stejným názvem "Miluj svůj život". Tu jsem však dokončila až tohle léto, když jsem cestovala do Prahy za svojí novou prací. Dostala jsem ten názor, že by se člověk do takových věcí neměl nutit a naopak by je měl vyhledávat až v tu dobu, kdy je na to připraven. 

A teď tu sedím a říkám si, jak do háje mohl ten rok 2017 takovým neskutečným způsobem uběhnout?! Přijde mi to jako včera, kdy jsem v lednu ležela doma v posteli s mojí zmutovanou chřipko-angínou, při které jsem ani spát nemohla a naříkala jsem, jak je to všechno na nic. Všechno, to ale bylo jen a jen v mých rukách. Bylo na mě, jestli konečně začnu poslouchat svoje tělo, budu se snažit mít se ráda a pokusím se občas upřednostňovat svoje potřeby před těmi druhých. 

Asi jste čekali, že tenhle článek bude plný motivace a povzbuzení, ale z osobní zkušenosti musím říct, že do mýho života nikdy nepřišlo nic skvělýho, krásnýho, velkýho, dokud jsem předtím nespadla na úplný dno. Možná právě proto si pak těch věcí vážíme třistakrát víc a dokážeme je vidět tak jasně, jako nikdy předtím. 



Další takový období jsem měla v létě, když jsem za boha nemohla zhubnout i přes to, že jsem to ob den drtila v gymu a jedla jsem podle svých napočítaných maker (kdo jste mě v tu dobu sledoval na instagramu, tak si určitě vzpomínáte, že na insta stories to bylo fitko den co den). Ten pocit bezmoci, že se nic neděje, byla zkrátka jenom další mnou vytvořená emoce z toho, že jsem to tak moc tlačila a chtěla po svém těle zázraky. Nedošlo mi, jak jsem si vlastně dlouhý roky ubližovala, a to jak svýmu tělu, tak především svojí duši. Nehledě na to, jak jsem ubližovala nejbližším osobám kolem sebe. Byla jsem tak moc zaměřená na to, abych byla konečně hubená, že to moje chování ovlivňovalo neskutečným způsobem.

Potom mi však došla jedna věc. Občas to musíte prostě pustit. Všechno. Nechat tomu volnej průběh. Jíst, když máte hlad, jíst to, na co máte chuť, dělat to, co vás baví a pomáhá vám. Vtipný je, že když mi něco podobnýho říkala mamka, vždycky jsem nad tím jen mávla rukou se slovy "jasně, mami" a myslela jsem si svoje. Po čase vám však dojde, že i když nesnědli moudrost světa, v hodně věcech mají pravdu. Kéž bychom jim někdy naslouchali trochu víc. 

Nemusí však jít jenom o vzhled. Může to být cokoli jinýho. Pokud to nejde, tak se jednoduše nesnažte za každou cenu, když se vám to pořád hroutí pod rukama. Člověk je pak akorát zklamaný. Pokud to jednoduše necháte nějakej čas být, většinou se dost věcí srovná samo a ukáže se v pravém světle. A najednou to můžete vidět i vy úplně jinak. Já jsem se rozhodla, že takhle dál žít nechci. Chci si užívat každého dne, chci být šťastná, chci dělat to, co mě baví. Nechci strávit polovinu, vlastně ani žádnou další vteřinu života tím, že se budu trápit. 

Abych však dostála alespoň trochu názvu tohoto článku, řeknu to jednoduše. Sama jsem na úplným začátku poznání sama sebe a milovaní jak sebe, tak svýho života, ale i to, že jsem se dostala na start, je pro mě neskutečnej úspěch. Pokud už jste v cíli, tak před vámi smekám a gratuluji z celého srdce. Pokud jste však taky teprve na cestě, povím vám, že to nebude jednoduchý, ale bude to stát za to. Co jinýho by už mělo, než váš osobní rozvoj? Nic vám nedá tolik, jako si můžete dát VY, sami. Věřte mi. Všechna ta láska, ať už k sobě či k jiným, vychází z vašeho nitra. A přesně tam jí musíte najít..




SHARE:

18. 10. 2017

Kešu-proteinové raw kuličky


Existuje hodně jídel, která se dají dělat na spoustu různých způsobů. Lívance, ovesné kaše, koláče (napadají mě jen samé sladké dobroty, klasika), ale podle mě něco, v čem se dá experimentovat naprosto bezmezně, jsou raw kuličky.

Je naprosto a zcela na vás, co použijete jako základní surovinu, co si do nich přidáte, v čem je obalíte. Pokaždé můžou být úplně jiné a to je na nich to kouzelné.

Tentokrát tu mám pro vás recept na proteinové kuličky z datlí a kešu oříšků, které v sobě skrývají (ze zatím mnou vyzkoušených) ten nejvíc boží rostlinný protein! ♥

Není tomu tak dlouho, co jsem obdržela balíček z Balíčku zdraví a právě v něm se tenhle protein nacházel. Přiznám se, že se mi ani nechtělo věřit, že je rostlinný, jak moc výborný, krémový a slaďoučký je. Konzistence i složení jsou dovedené do dokonalosti a chuť je naprosto vynikající (nebojte, nikdo mi neplatil, abych tohle psala :D)

Co se týče kuliček samotných, vždy je dávám ochutnat i rodině, abych věděla, jak si obstojí u lidí, kteří zdravou stravu zrovna dvakrát nevyhledávají :D. Tyto však měly nevídaný úspěch a i za ně jsou nejlepší, jaké se mi kdy povedly! Tak se do nich pojďme pustit.


Pozn: do surovin jsem přidala ještě dvě lžičky BLENDEY, ale můžete použít matcha čaj, 
nebo nepřidávat žádný zelený element :)

Aby byly kuličky opravdu raw, je potřeba použít suroviny, které tyto požadavky splňují



Superprotein z Balíčku zdraví najdete ZDE


Krásný den! ♥


SHARE:
Blog Design Created by pipdig