29. 6. 2017

JUNE || On my mind

Čím začít...

Když jsem v květnu dělala zkoušky, měla jsem miliony nápadů na to, co bych vám sem všechno chtěla napsat. Všechno jsem si poctivě sepsala a těšila se, až budu mít po škole a pustím se do toho. Zároveň jsem ale měla tu největší chuť psát přesně v tu dobu, kdy jsem nemohla. Bála jsem se, že mě to potom přejde a nic z toho nebude. Jenže ono mě to nepřešlo. Chuť tam byla pořád, ale čas opět žádnej..



Jsem zastánce toho, že když už píšu článek, měl by být delší a třeba vám i něco předat. Zároveň chci, aby můj obsah byl v rámci možností kvalitní, ale také pravidelný. Bohužel se mi pravidelnost v povídacích článcích moc nedaří, protože se vždycky v jednom rozepíšu na deset stran. Momentálně to tedy vidím tak, že budu psát o něco kratší články, třeba i s nějakými body, ať je to přehlednější. A mezi to bude pořád přibývat spousta receptů a food článků, kterých se tady v poslední době objevilo až až. 

Konečně se ale začínám dostávat do přítomnosti a všechno víc stíhat. Však to znáte, skloubit dohromady několik prací, osobní život, sociální život, cvičení, čas na sebe a tak dále, je prostě náročný. A dokud si nenajdete nějakej systém, režim, není možný, abyste to všechno zvládali. Já se ale budu maximálně snažit, protože mi přijde, jako bych s blogem teprve začínala..

V první řadě vám tedy řeknu, na jaké články se můžete těšit :).

1 rok bez PPP - Záchvatovité přejídání a jak se z něho dostat
Miluj svůj život
Seriálové tipy #2 - #6
Úlovky z Aliexpressu
Co je v mojí tašce do fitka
Co bych si přála, aby mi někdo řekl, než jsem začala cvičit
Q&A z instagramu
Recenze Veganza Store Vol II
SPOUSTA RECEPTŮ

a mnohem víc... :)

Doufejme, že když už jsem to takhle veřejně sepsala, dostojím svého slova a minimálně do konce roku se těchto článků dočkáte :D #funnyAnnie


Letošní rok je pro mě ve znamení změn a vystupování z mých komfortních zóniček, ale nebojte, to teprve začínám. Můžu vám říct, že mě v brzký době čeká stěhování do Prahy, z čehož bych taky chtěla udělat nějakej post, jakožto "vesničan v Praze". Budu tam sice jen půl roku, ale upřímně mi stačilo několik dní dojíždět do práce a takových vtipných historek, co z toho mám už teď :D. 
Měli byste zájem o něco takovýho? :)

Abychom se špatně nepochopili, nikoho nesoudím a beru lidi takové, jací jsou, ale spíš jsem to myslela v téhle situaci na mě. Protože když si vzpomenu, jak jsem o milimetr málem spadla v rozjíždějícím se metru, vyrazila pánovi tablet z ruky a ještě stihla stáhnout další slečnu sebou, směju se jen sama sobě :D. A to nemluvím o zážitku z tohoto pondělí, kdy jsem jela po třech hodinách spánku a deseti hodinách v práci domů a autobusu, ve kterém jsem jela, praskla guma. Přímo pod místem kde jsem seděla. PŘÍMO.

Víte co? 
Půjdu z další ze svých komfortních zón a nebudu v tomhle článku pokračovat. 
Mám toho na srdci spoustu a proto bych chtěla tenhle článek nechat takovej čistě informativní, abyste věděli, že stále žiju! :)

.
.
.

Děkuju vám za přečtení a mějte ten nejkrásnější den! 

Vaše Ann. ♥
SHARE:

4 komentáře

  1. Už se těším na všechny ty slibované články :)
    I tobě přeji hezký den :)

    OdpovědětVymazat
  2. Máš skvělý blog �� Těším se na tvé nové články.. ����

    OdpovědětVymazat

Blogger Template by pipdig