23. 9. 2016

Fitness update and u finally started going to gym?

Poslední dny jsem měla nesmírnou chuť o něčem psát. Problém byl ale v tom, že jsem úplně nevěděla o čem. Mám sice připravených pár recenzí, ale těch tu v poslední době bylo dost, tak bych se spíš chtěla zase trochu soustředit na ty povídací články. Strávím u nich sice dost času, ale vždy mi pomůžou urovnat si věci v hlavě. A od toho posledního se i docela dost věcí změnilo.



Jako první chci zmínit, že jsem začala chodit do fitka. ANO, konečně jsem o tom přestala jen mluvit :D. Dokonce jsem našla článek z poloviny června, kde píšu rozhodnutá o tom, že chci a začnu do něj chodit. Tak to přišlo trošku později, ale zas lepší, než vůbec. Dříve jsem v jednom pracovala, jenže bylo pouze pro ženy, takže orbitrek, pás a moje milovaný Alpinningový stroje na kterých jsem předcvičovala, byly top vybavení. A jelikož se fitku postupem času moc nedařilo, začalo vybavení mizet a mizet.. Až zbyly jenom ty orbitreky. Takže tomu se ani pořádnej gym říkat nedalo. Jelikož jsem to ale měla jako zaměstnanec zadarmo, byla jsem líná na to, abych chodila někam jinam a ještě si to platila, že jo. V tu dobu mi to přišlo jako zbytečně vyhozený peníze.


V lednu fitko zkrachovalo úplně a já už cvičila občas jenom doma. Postupem času jsem natolik zlenivěla, že už jsem ani nevěděla, jak vypadá činka. Paradoxně jsem si ale udělala čas na jídlo. Začala vymýšlet různý možnosti stravování, a hlavně jak co nejrychleji zhubnu. Nejdřív to začalo hezky, dostala jsem se skoro zpátky na svojí váhu před deseti kily a začínala jsem být spokojená. V tu dobu jsem jedla podle IIFYMu. Jelikož jsem ale zároveň trpěla na záchvatovité přejídání (což jsem si v tu dobu ještě nedokázala přiznat), bylo to se mnou jako na horské dráze a já jsem buď jedla striktně, jako kdyby nade mnou někdo držel bič, nebo jsem se naopak celý den přejídala (to berte s rezervou). Od iifymu jsem tedy upustila a snažila se jíst zdravě. 

Pak přišly sacharidové vlny. Už z dřívejška jsem věděla, že na mě fungovaly, ale tentokrát to bylo jiné. Neměla jsem každodenní výdej ve fitku a trávila jsem hodně času doma. Což o to, 3 týdny jsem vydržela, pak už se to trochu začalo houpat, ale nejhorší pro mě byly volné dny. Dny, kdy jsem se tak neskutečně přejedla, že kdyby mě někdo potkal, myslel by si, že jsem doopravdy těhotná. Kdybych si dala ještě jednu hranolku navíc, praskne mi břicho. Dny, kdy jsem nebyla schopná dělat nic jiného, než jíst. Dny, kdy jsem si byla schopná dát ovesnou kaši v 10 večer, jenom protože jsem to přes den nestihla a zítra už nemůžu, protože mám nulu (sacharidů)...
Proto bych to určitě nedoporučila nikomu, kdo trpí nebo trpěl nějakou poruchou příjmu potravy. To bohužel vidím až teď. Po vlnách přišla nemoc a neskutečné přejídání a já nabrala má schozená kila zpátky. A k nim ještě něco málo navíc.

Co tím vším chci ale říct. Těmi různými styly stravování a následným přejídáním jsem si tak zpomalila organismus, že už se od dubna držím pořád na stejné váze. A i když jsem od července konečně začala jíst rozumně a od konce srpna cvičit, nehnul se zatím ani gram na ručičce váhy. Ale víte co? Dobře mi tak. Dala jsem tělu natolik zabrat, že si  řeklo "A DOST, takhle to dál nejde. Dokud nedostaneš rozum, nikam se nepohnem". Teď se docela usmívám při představě, že si povídám s vlastním tělem :D.


Na jednu stranu jsem na sebe naštvaná, ale spíš převažuje ta druhá stránka, kdy jsem ráda za každičkou jednu zkušenost, kterou jsem doposud posbírala. A i když jsem momentálně na své největší váze, mám motivace a odhodlání jako nikdy. Do fitka chodím (už skoro) měsíc a neskutečně mě to baví. Zatím se tam pohybuju jako amatér a snažím si dát záležet hlavně na kardiu, které momentálně potřebuju nejvíc. Oblíbila jsem si hodně TRX a baví mě objevovat nové stroje. Ale postupně už začínám uvažovat nad nějakým tréninkovým plánem, ať mám režim a třeba se to pomalu začne hýbat. Taky jsem začala opět chodit běhat a jsem za to moc ráda. Při ničem jiném si tolik nevyčistím hlavu. Do fitka jsem si koupila i permici, což je pro mě docela big deal. A už uvažuju i o čtvrtletním členství. Doufám, že to takhle pěkně půjde dál. Tak mi držte palce! a já zase Vám :)

A pokud se odhodláváte jako já, chystám nějaký článek, který by Vám mohl pomoct v tom se tam taky (jako já) konečně dokopat :D:). Mějte se krásně, doufám že se vám povídání líbilo a budu se těšit u dalšího článku! A ♥


SHARE:

4 komentáře

  1. Tak já se tak nějak snažím žít zdravě a částečně podle IFYIIM, protože nakonec když nnemá člověk IFYIIM jen na to, aby si počítal, jestli se může cpát sračkama nebo ne, tak to i zdravýmu životnímu stylu odpovídá. Tobě ale hodně fandím. Tu odvahu - konečně jít do fitka, obdivuju, já už ji taky tak těch půl roku sbírám. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo jak říkáš, tak jsem ho nikdy nebrala :) strašně se mi na tom líbí to že víš, kolik toho tvoje tělo potřebuje. Jsi strašně hodná, moc ti děkuju :) jinak se toho neboj! Nakonec teď možná i radši chodím sama :D když jdu s někým tak si furt povídáme a když jsem sama, tak mám čas přemýšlet co chci odcvičit :D ale zase když tam seš s někým tak se podporujete a trochu tě to nutí víc makat :) ze začátku určitě zkus někoho sehnat :) držím palce!

      Vymazat
  2. Taky to znám...Trpím ZP. Už by to mohlo být 40 dní bez, ale já jsem začala blbnout se sacharidama a jedla jsem podle tabulek s tím, že jsem měla sacharidy nízko. Sice jsem asi za 14 dní konečně zhubla kilo (už dlouho se mi váha držela), ale potom přišel den (asi po 3 týdnech), kdy jsem dostala prostě děsný chutě a snědla spoustu jídla (převážně sacharidy...). Takže aspoň už vím, že nemám blbnout... S počítáním končím a budu se stravovat prostě intuitivně. Dát S, B i T do každého jídla, jíst to, na co mám chuť a k tomu se hýbat..A i tak to půjde :) Sice možná pomalu, ale půjde :) Do fitka taky chodím. Už asi půl roku, ale jen tak 1 nebo 2x týdně + cvičím i doma a teď jsem začala chodit běhat. Ono to chce najít hlavě ten režim, kterej je dlouhodobě udržitelnej :) Držím palce, ať se ti ta tvrdá práce odvděčí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem to podobné, nejhorší bylo přesně jak říkáš blbnout s hodnotama v domnění, že mi to pomůže.. Sice se váha pohne, ale pro tělo to dobrý nebylo.. Ale nic si z toho nedělej, to půjde :) taky jsem smířená s tím, že pomalu.. To jsi dobrá! :)) a s tím naprosto souhlasím, člověk si musí najít tu svojí rovnováhu :) děkuju ti za komentář a tobě taky držím palce! :))

      Vymazat

Blogger Template by pipdig