19. 6. 2016

Recenze || Co vám výživoví poradci neříkají?

Dnes tu pro vás mám recenzi na myslím si dost známou a momentálně diskutovanou knížku. A to "Co vám výživoví poradci neříkají? (Protože to nevědí)". Uvažovala jsem nad ní hodně dlouho, vlastně už od doby, kdy vyšla. Rozhodnutí ji okamžitě objednat ale přišlo až ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že se v ní nachází i rady ohledně maker, tréninků na lačno a tipy na záchvatové přejídání. Takže ihned letěla do košíku a druhý den jsem ji měla doma. Objednávala jsem ji ZDE a máte dokonce poštovné zdarma, což se vyplatí :). Teď už ale k samotné knížce.


Co se týče obalu, asi by mohl být poutavější. Ale jak se říká "Nesuď knihu podle obalu" :D. Rozhodně je super, že má kniha tvrdé desky a kvalitní papír. Na zadní straně nás autoři připravují na to, že po přečtení knížky na tom budeme s vědomostmi líp, než průměrný český výživový poradce. Také vysvětluje, jak různí autoři přijdou se svými revolučními plány a dietami a pak je internet plný mýtů, které má právě tahle knížka v úmyslu nám vyvrátit. Rozhodně si získala moji zvědavost. 

Po otevření knížky vás čeká jak jinak než obsah a v něm opravdu spoustu zajímavých témat. Dále něco málo do úvodu a pak už knížka navazuje na samotné kapitoly. Vše začíná vysvětlením toho, "proč jsme tlustí a nemocní". Během každé kapitolky je nějaký graf, nebo chytrý obrázek s nějakou zajímavou informací, za což dávám velké plus. 


Závěrem každé kapitoly je seznam toho, co je důležité si zapamatovat, což je podle mě naprosto skvělé. Člověk si přečte jedno téma a na konci má shrnuté všechny důležité informace, čímž si je rozhodně i lépe zapamatuje.

Nebudu vám vypisovat, o čem všem se uvnitř píše, protože to bych tu byla do zítra, ale pokud bych měla hodnotit za sebe, dávám knize jedničku s hvězdičkou. A klidně třikrát podtrženou. Je v ní všechno pěkně pohromadě, žádné výmysly, vše je podloženo na základě vědeckých studií, vše je krásně vysvětlováno.. Měla jsem ji přečtenou za dva večery, protože téměř nešlo přestat. Je sice pravda, že hodně informací, které zde byly uvedeny, už jsem věděla dřív, ale to je samozřejmé, když se v tom světě fitness pohybujete už nějakej pátek. Každopádně musím ještě jednou zdůraznit, že je vše na svém místě, najdete tam každé diskutované téma, autoři nezapomněli opravdu na nic. Jediné, co mi tam trochu nesedí, jsou recepty. Asi bych je tam vůbec nemusela mít. Ale pro někoho to určitě bude skvělé obohacení a inspirace :)

A občas se u knížky i nasmějete :D

Jestli teda váháte, zda koupit či nekoupit. rozhodně doporučuju investovat. Taková knížka se vám doma určitě neztratí. Já sama si jí plánuju přečíst alespoň jednou každý čtvrt rok, protože tolik informací najednou člověk stejně nepobere. Jsem ráda, že je tu kniha, která rozlouskne všechny "oříšky" v otázkách fitness, jídla a vlastně i celkově životního stylu.

SHARE:

16. 6. 2016

Porucha příjmu potravy || Záchvatovité přejídání

Záchvatovité (záchvatové) přejídání... Porucha příjmu potravy, o které se nikde moc nemluví. Došlo mi, že to, že jí trpím, neví moje rodina, přátelé, vlastně skoro nikdo. A občas mi přišlo, že jsem to nevěděla ani já sama. A jelikož jsem začala vídat, že tento problém má čím dál víc lidí, rozhodla jsem se, že se za to musím přestat stydět a začít s tím pořádně bojovat(!). Hned co jsem se o tom poprvé zmínila, začali mi chodit zprávy od lidí, kteří tím trpí také a chtějí se z toho bludného kruhu dostat stejně jako já. Pokud nevíte, o co se jedná, doporučuju přečíst TENTO článek u Péti, který mi vlastně ještě víc otevřel oči. A vlastně doporučuju přečíst všechny její články, nejen na toto téma, protože to stojí za to.


Poslední tři měsíce pro mě nebyly žádnej med. Zkoušela jsem různé styly stravování a testovala, co bude pro moje tělo nejlepší. Jenomže jsem mu dávala dost zabrat. Váha skákala v rozmezí +-10kg, což je opravdu zátěž a přejídání se rozjelo ve velkém. Začala jsem být unavená, a to hlavně psychicky. To samozřejmě bylo i dost vidět. Nechtělo se mi nic, jen se schovat do kuchyně a dát si rande s ledničkou a při nejlepším ještě se špajzem.



V květnu jsem si chtěla dokázat, že zvládnu vydržet 4 týdny sacharidových vln a taky se mi to v rámci možností povedlo. Viděla jsem, že ta vůle tam opravdu někde je a pokud se naučím říkat ne, tak to půjde. Bohužel, vlnky na mě nepůsobily úplně tak, jak bych si představovala a po nich přišla nemoc a zároveň dojídání. Psychika šla na dno a já nevěděla, co si počít. Nejhorší je totiž přejíst se a potom si říct, že dneska už je to jedno a pokračovat v přejídání po zbytek dne. Jo, fakt bravo, Aničko..

Začala jsem o tom hodně přemýšlet. První otázka byla, kdy se u mě záchvatové přejídání vůbec objevilo, protože už mi to přijde pomalu jako součást mě. Dostala jsem se do doby, kdy jsem začala pracovat ve fitku (ano, tohle může znít dost vtipně). Prvních pár měsíců bylo perfektních, práce mě bavila, nemohla jsem si stěžovat. Přes zimu nám ale odešlo hodně lidí a museli jsme ve dvou utáhnout otvíračku celý den a do toho mě čekala příprava na maturitu. Každý den po škole, ať jsem končila ve 2 nebo ve 4, jsem šla do práce až do devíti večer. Většinou jsem neměla nachystané jídlo s sebou, takže jsem si koupila, co kde bylo. Ve fitku pak nějakou proteinovou tyčinku a to bylo často všechno, co jsem stihla za celé odpoledne sníst, protože si dokážete představit, jaký je ve fitku v zimě nával. Byla jsem na recepci a do toho zároveň předcvičovala Alpinning téměř každý den, tělo mělo tudíž velký výdej a žádný příjem. No a na místo toho, abych večer přišla domů, dala si nějakou plnohodnotnou večeři a šla zapadnout do postele, většinou jsem vyjedla celou lednici, abych dohnala ten celodenní deficit. Logické. To může být samozřejmě v mezích normálnosti, může se z toho stát zvyk. Ale takhle to pokračovalo i dál. Doháněla jsem to ze stresu i o víkendu a začala jsem se přejídat opravdu často. Bylo mi mizerně. Do toho jsem začala blbnout se sacharidovými vlnami a nemusím vám ani říkat, jak moc špatnej nápad to byl. Jednu dobu jsem opravdu dost zhubla. Lidé si začali všímat, dávat mi komplimenty a já jsem byla aspoň na oko šťastná. Uvnitř jsem ale byla klubíčko neštěstí.


Celkově mé přejídání tedy trvá asi rok a půl. Mezitím uběhlo spoustu času, měla jsem svoje dole a nahoře (spíš nahoře) a dokonce mi přišlo, že už je můj problém pryč. To ale rozhodně nebyl.


Myšlenky mi putovaly dál a já se rozhodla, že je čas dát sbohem mému kamarádovi přejídání, nejlépe na dobro. Bylo to o minulém víkendu. Lehla jsem si do postele a hledala nějaké prozření. Článků jsem měla načtených spoustu, ale nic doposud nepomohlo na stálo. Našla jsem na YouTube půl hodinové video, kde slečna vypráví její příběh. Naprosto jsem se v tom viděla. Nakonec jí pomohla kniha „Brain over Binge“, z které vysvětlovala základní princip, jak nám to v hlavě vlastně funguje. A najednou mi přišlo, jak kdyby mi přecvaklo a začínalo mi to všechno pomalu docházet. Celou dobu jsem to brala jako úlevu od stresu, ale byl to už spíš vnitřní zvyk, instinkt (O knížce psala článek další moje oblíbená blogerka Monika a najdete ho ZDE). Samozřejmě jsem potřebovala nějaký čas, abych si všechny informace srovnala v hlavě. Hledala jsem ještě dál, abych to viděla ze všech perspektiv. Myslím, že jsem konečně došla nějakého rozhřešení. Nečekám, že ze dne na den najdu nějaké zázračné řešení a bude to pryč, musíte být trpěliví. Angínu taky nevyléčíte za dva dny. Vyhráno tedy ještě rozhodně nemám. Ale až se z toho jednou dostanu a budu moct hrdě říct, že sem nad tím vyhrála, budu ten nejšťastnější člověk!


A moje rada na závěř? Nesnažte se rychle zhubnout a už vůbec ne dietami. Já už se „snažím zhubnout“ přes dva roky a nakonec jsem na tom ještě hůř, než tomu bylo na začátku. Pořád jsem se snažila co nejrychleji dát dolů přebytečná kila, ale čím víc jsem chtěla, tím to bylo nakonec horší. Důležité ale je, že ty zkušenosti, které jsem po cestě nasbírala, mi už nikdo nevezme a jsem za ně vděčná. Hlavně se nikdy nevzdávejte a bojujte dál!
SHARE:

15. 6. 2016

Food Diary || Květen 16


A zase tu máme článek jenom o jídle! Tentokrát je to květen, kdy (teď se budu opakovat asi už po desáté) jsem jedla podle sacharidových vln a jeden den v týdnu byl volný. Byl to hodně zmatený měsíc, ale naučila jsem se díky tomu zase pořádně jíst maso a myslet si na to. Jakmile si ho totiž nekoupím a nepřipomenu si, že by chtělo si ho párkrát týdně připravit, jsem schopná bez něj úplně v klidu existovat. Jenže s mým minimálním příjmem bílkovin mám neskutečné chutě a když to maso jím, tak vidím, jaká velká změna to oproti tomu je.







SHARE:

JUNE || Food, Excercise, Life

Krásný den :) Pondělní zkouškou jsem oficiálně dokončila první rok na Vysoké škole, třikrát hurá! Ti, kteří jsou na tom podobně jako já, určitě znají ten blaženej a hlavně zaslouženej pocit úlevy, když už máte všechny zkoušky hotový a před sebou skoro čtyři měsíce prázdnin. Zatím si to moc neuvědomuju, možná je to tím že mě ještě čekají dva týdny práci, ale opravdu mám radost. Flákat se ale rozhodně nebudu, nebojte.


Dneska se zase trošku rozpovídám o tom, jak to se mnou vypadá, co jím, jaké mám plány a tak podobně. Už mi to opravdu chybělo :).

První týden v červnu jsem se opět pustila do IIFYM, protože jsem si myslela, že mi to pomůže. Ale tudy cesta nevedla. Po týdnu jsem si řekla dost, musím se nejdřív zbavit přejídání a pak až hubnout, protože spolu to nejde dohromady. Začala jsem jíst normálně, bez počítání, omezování, výčitek. Dopřávám si každý den ke snídani pořádnou porci kaše s oříšky, semínky, čokoládou, různým ovocem a sirupem. Potom si dám něco malého, přichystám oběd a svačinu do práce a trávím zbytek odpoledne tam. Beru si sebou i nějakou tu sladkost. A jak mě to pěkně zahřeje až na dušičce :D. Věřte tomu nebo ne, týden bez přejedení je u mě momentálně opravdu úspěch. Pořád jsem nemohla překročit nějakou hranici.


Přijde mi, že tělo zjišťuje, že dostává všechno, co potřebuje/chce. Chutě přechází, nepotřebuju tolik jíst, jsem celkově spokojenější a bříško je dokonce plošší. A je to neskutečně dobrej pocit, když jídlo není jediná věc, na kterou myslíte 24/7. 


Co se týče cvičení, zde přišlo malé prozření také. Rozhodla jsem se, že je čas pořídit permici do fitka a začít ho pravidelně navštěvovat. Bylo mi líto za něj dávat peníze, když můžu chodit běhat, na brusle, cvičit doma, skákat přes švihadlo. BLBOST! Prostě potřebuju to fitko jako sůl. Stroje, těžký váhy a hlavně, né doma. Důležitej fakt na tom je, že konečně chci. Jak už jsem psala, ještě mě čekají dva týdny práce. Začala bych nejradši teď hned, ale jelikož mi zbývají dopoledne asi tak 3 hodiny volného času, stihnu tak maximálně snídani, poklidit si, připravit jídlo a běžím znova makat. Ale já si počkám, budu trpělivá, pěkně si to všechno promyslím :).

A ještě malý motivační odstaveček pro vás. Nesrovnávejte se ostatními, ale jen sami se sebou. Buďte motivací sami pro sebe, snažte se být každým dnem lepší a o kousek blíž svému cíli. To, že pozorujete ostatní, vás akorát přivádí do depresí. Nemusíte vypadat jako tahle bikina nebo támhleten kulturista. Každý jsme stavěný jinak, nemůžeme všichni vypadat stejně. Číslo jedna je cítit se dobře ve svém těle. Naučte se mít rádi :)

Těším se u dalšího článku!

S láskou,

Anna
SHARE:
Blog Design Created by pipdig